Karel IV. měl postupně čtyři manželky. S první z nich, Blankou z Valois, byl oženěn otcem Janem Lucemburským už v sedmi letech. Další tři svatby s Annou Falckou, Annou Svídnickou a Alžbětou Pomořanskou byly výsledkem chladného politického kalkulu. A přesto si zřejmě ke všem našel časem

hluboký citový vztah.

Nicméně jednu z nich měl nejraději, podle historiků to byla Anna Svídnická.

Otec vlasti se o ni původně zajímal jako o nevěstu pro svého předčasně zemřelého syna Václava. Když však 2. února 1353 umřela při porodu mrtvě narozeného dítěte jeho druhá manželka Anna Falcká, rozhodl se s ní oženit sám.

Cesta na římskou korunovaci

Svatba už sedmatřicetiletého Karla a sotva čtrnáctileté Anny, dcery vévody Jindřicha Svídnického, se konala už 27. května 1353 v Budíně, kde byla tato dívka na vychování u svého strýce, uherského krále Ludvíka I. Kupodivu ji nepostihl osud Blanky z Valois a Anny Falcké, které trpělivě čekaly v Praze na většinou stále nepřítomného a velmi zaměstnaného manžela. Zdá se, že od počátku v ní nacházel mimořádné zalíbení. Zcela samozřejmě ho v roce 1355 doprovázela na cestě do Říma na tolik vytouženou císařskou korunovaci.

Na Hod boží velikonoční, který toho roku připadl na 5. dubna, vstoupil Karel s Annou po boku ve vší slávě a lesku a v doprovodu vojska do ulic Věčného města. V bazilice sv. Petra jim pak papežský legát a kardinál Pierre do Colombiers nasadil na hlavy koruny římského císaře a císařovny. Shromáždění preláti a kněží třikrát provolali: „Panu Karlovi, nepřemožitelnému císaři Římanů a vždy rozmnožiteli říše, spásu a vítězství!“

Teprve od této chvíle se Karel oficiálně stal Karlem Čtvrtým, dědicem koruny Karla Velikého a – jak se tehdy věřilo - pánem světa. Korunovanou císařovnu měla Svatá říše římská znovu po více než 150 letech.

Útěk před požárem

Na zpáteční cestě při zastávce v Pise byl v paláci, kde se císařský pár ubytoval, uprostřed noci kýmsi založen požár. Karel a Anna se zachránili doslova na poslední chvíli, když odtud utekli jen ve spodním prádle. Po městě se zatím rozšířily pověsti, že oheň má na svědomí sám císař a ráno se kvůli tomu část obyvatel Pisy vzbouřila.

Annu Falckou se jen taktak podařilo vyvézt z města a Karel se pak v čele svého vojska vrátil a vzpouru krvavě potlačil. Sedm předáků města skončilo na popravišti a městská rada musela ze své pokladny zaplatit císaři odškodné 33 tisíc zlatých florénů.

Líbánky na Karlštejně

S mladičkou Annou Svídnickou se zřetelně změnil Karlův vztah k ženám. Byli takřka neustále spolu, například společně navštívili císařem nově zakoupený hrad Donaustauf u Řezna, prohlédli si také dokončovaný Karlštejn.

V srpnu 1357 byl zřejmé, že osmnáctiletá Anna je konečně těhotná. Císařští manželé trávili tento čas v radostném očekávání na Karlštejně a Karel se bavil lovem v okolních lesích. K jeho zklamání se však 19. března následujícího roku Anně narodila „jen“ holčička. Císařovo patrně špatně skrývané rozčarování, že má opět dceru a ne toužebně očekávaného chlapce a následníka, vystihl i jeho přítel, italský básník Francesco Petrarka, když v blahopřání Anně Svídnické napsal: „Nechť tato Tvoje a moje společná radost se neumenšuje tím, že první Tvůj plod je ženského rodu.“

Čtyři kila zlata za syna

Naštěstí o dva roky později byla Anna opět těhotná a v tomto stavu doprovázela Karla přes Karlštejn a Plzeň na říšský sněm do Norimberku. A právě na norimberském hradě se 26. února 1361 takřka pětačtyřicetiletý Karel konečně dočkal od jednadvacetileté Anny doslova vymodleného dědice. Kolem deváté hodiny večer se jim narodil syn, který samozřejmě opět dostal jméno českého patrona – Václav. Štěstím naplněný císař dal okamžitě svou otcovskou radost na vědomí zvláštním listem určeným všem věrným Čechům:

„Zaradujte se rozkoší povznášející radosti srdce všech našich věrných! …Celé Čechy spolu s připojenými krajinami jásejte nad velkým štěstím, které nás potkalo… Máme prince!“

Narozený chlapec váží přes čtyři kila a právě takové množství ryzího zlata věnoval vděčný císař korunovační bazilice Panny Marie v Cáchách.

Do Prahy se císařští manželé vrátili s malým synkem, budoucím českým králem Václavem IV., až v následujícím roce. Anna Svídnická byla znovu těhotná a Karel měl plnou hlavu starostí. Na spadnutí byla totiž válka s jeho vlastním zetěm, rakouským vévodou Rudolfem IV. Habsburským, a jeho novým spojencem uherským králem Ludvíkem I. K jejich společnému vojsku se v červenci 1362 v Trnavě připojily oddíly polského krále Kazimíra III. Císař a jeho mladší bratr, moravský markrabě Jan Jindřich, zatím shromažďovali svoje šiky u Uherského Brodu.

Smrt císařovny zasáhla všechny

Ale uprostřed příprav na válečné střetnutí zasáhla Karla jako blesk z čistého nebe smutná zpráva, že jeho manželka Anna Svídnická zemřela 11. července 1362 při porodu třetího dítěte. Tato šokující zvěst ochromila i druhou válčící stranu, vždyť uherský král byl Anniným strýcem. Prakticky okamžitě bylo na trenčínském hradě sjednáno příměří. Nečekaný skon mladičké císařovny tak zabránil umírání rytířů na bojišti.

Karel tentokrát truchlil podstatně více, než v případě úmrtí svých předcházejících manželek. Zdá se, že Annu Svídnickou opravdu miloval. Víme o něm, že do října 1362 nápadně omezil všechny politické aktivity a zdržoval se o samotě na Karlštejně.

Podobu mladé císařovny Anny Svídnické máme dochovanou na několika vyobrazeních. Bývá ztotožňována se „Ženou sluncem oděnou“ v kapli Panny Marie na Karlštejně a dále například s věštkyní Sibylou v ambitu Emauzského kláštera na Novém Městě pražském. Obě fresky pocházejí z počátku 60. let 14. století a její autoři museli císařovninu tvář dobře znát.

Jan Bauer

Ilustrace: archiv autora

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2272526
DnesDnes183
VčeraVčera1235
Tento týdenTento týden3937
Tento měsícTento měsíc4775

Partnerské weby