Paní Hana F. z Moravy se na redakci obrátila s prosbou: „Jak je to s reinkarnací? A pokud se duše neustále vracejí, poznamená je nějak násilná smrt - můžete o tom napsat? Trápí mě tyto otázky, protože si můj syn vzal život…

O tom, že reinkarnace není pouhý mýtus, je skálopevně přesvědčená kartářka a jasnovidka Naděžda Iždinská. Příběhy z

minulých životů klientů se jí někdy mimoděk promítnou před očima…

Naděžda vypráví: Byla u mě na kartách mladá paní. Žádné šperky, tvář bez make-upu, skromně oblečená. Trochu mě to zarazilo, protože vím, že pochází z bohaté rodiny. Probraly jsme karty a než odešla, nedalo mi to, abych se nezeptala, proč, když peníze má, je neutrácí.  Řekla mi, že ji nikdy peníze, šperky ani šminky nezajímaly, ale důvod nezná. A já to najednou věděla…

Povídám jí: „Vy určitě nemáte ráda německý jazyk.“

„Ten nesnáším. Ale mám ráda francouzštinu, Francii jsem párkrát navštívila.“

„A co jste tam vnímala?“ 

„Nevím, ale bylo mi divně u srdce, ani jsem se nemohla nadechnout.“

„Za druhé světové války jste byla jeptiška a pomáhala jste ve francouzském odboji. Němci vás chytili, v klášteře nebo v kostele se to stalo, tam jste se schovávala. Odvezli vás do koncentračního tábora a tam jste zahynula. Bylo to veliké trauma, nemůžete nějak pobrat tento svět.“

Žena se rozplakala: „Vy jste mě zachránila. Já si myslela, že jsem zralá na psychiatrii. Od dětství mám sny, že se někde schovávám, v nějakém chrámu. Někdo mě sleduje a já někoho potřebuji ukrýt, protože je ve smrtelném nebezpečí. Nemohu se dívat na filmy o druhé světové válce.“

Naďo, jak to podle vás funguje - jsou k sobě přitahovány duše, které se znají z minulých životů?

Nic není náhoda. Proč, když někoho potkáme, je nám hned sympatický a jiný člověk naopak? Karma a reinkarnace mohou být určitým vysvětlením. Karmické vazby jsou silné, co děláme v jednom životě, v dalším se vrátí nám nebo našim dětem. Proto je dobré žít pode etického kodexu, dávat pozor na to, co si myslíme, co říkáme. Ale to obvykle dokážou jen lidé duchovně vyvinutí, kteří si prošli spoustou životů a pochopili, o čem to je. A když se kolem sebe rozhlédnete, můžete zaznamenat, že to, jak lidé žijí, jací jsou, se odráží i na tom, jak vypadají. Někomu je jen 40 let, ale vypadá na 60. A jindy má i stará babička sluníčkový pohled a jasnou tvář, vypadá mladistvě, protože sice prožila těžký život, ale nikomu neubližovala, žila v souladu s božími zákony. Ten, kdo někoho trýznil, někomu ublížil, bude třeba v dalším životě nemocný, postižený, zkrátka bude nějak potrestán. Na Slovensku mě navštívili manželé, zemřelo jim dítě. Pán se mě kromě jiného ptal, proč? Řekla jsem mu, že mu to vysvětlím, ale nemusí mi věřit. Bylo to tak. V minulém životě měl sestru, jejich otec byl bohatý. Sestra zemřela a zůstalo po ní dítě, sirotek. Kvůli penězům, dědictví, shodil dítě ze střechy. Jeho dítě pak zemřelo podobně. Vše se vrací. Často vidím v kartách, že klient nebo klientka potkají někoho, odejdou od rodiny. Nejsou to zlí lidé, nechtějí ublížit svým blízkým, ale k tomu druhému partnerovi je cosi přitahuje. A nemusí jít o sexuální zážitky. Potřebují si prostě něco dořešit - došlo na nějaké zklamání, zradu, někdo někoho zabil… Pak si nemohou pomoci, musí si spolu něco odžít. A měli by se následně rozejít v dobrém, jen tak se karmický řetěz přetrhne. V opačném případě se v dalším životě opět sejdou a budou zase mít co řešit. 

Vy sama znáte své minulé životy?

Některé ano, z některých mám jen záblesky vzpomínek. Určitě vím, že mám společnou minulost i se svým současným manželem a od dětství například zbožňuji klasickou hudbu. Bylo mi asi devět let, když jsem slyšela valčíky Chopena a cítila velký smutek na duši. V tu chvíli se mi vybavil velký balkon nebo snad terasa, vnímala jsem vůni lip a šeříků, viděla jsem samovar. Někdo hrál právě Chopena a bílé závěsy lehce povlávaly u oken. Bylo to tak živé, musela jsem tu situaci zažít!

Je-li duše věčná, vrací se pořád na Zem?

Když si odžije své a pochopí, naučí se vše, už nemusí. Pak záleží jen na té duši, jestli ještě chce zpátky, jestli chce pomáhat lidem. Když ne, zůstává v nirváně, jak tomu říkají v Indii. Vracíme se totiž proto, abychom odčinili, co jsme napáchali. Leckdy uděláme nové chyby, ale jde o zkušenosti, je to naše škola života. S každou reinkarnací se kvalitativně posouváme, je to taková spirála, po níž stoupáme výš a výš. Když žák zakončí školní rok s dobrými známkami, jde do vyšší třídy. Když se ale neučí, dělá vylomeniny, opakuje ročník. Tak to je i v životě.

A co když někdo problémy neunese, spáchá sebevraždu?

Někdy se stává, že se člověk ocitne v situaci, kdy nevidí východisko, proto si vezme život. Ale nemá na to právo. Když člověk zemře ve zlobě a nenávisti, je to špatné. Rovněž za to v dalším životě piká. Když sebevrah odejde, je to, jako by zavřel průsvitné dveře. My za ně nevidíme, ale on ano. Už ví, že udělal chybu, vidí, jak se trápí rodina, ale už to nejde napravit. A ví, že bude potrestán. Vrátí se a bude muset lekce, v nichž neuspěl, opakovat. Před časem skočil jeden Čech v Bratislavě do Dunaje. Znám jeho maminku devět let. O sebevraždu se pokusil několikrát, říkala jsem jí, že na tom ona nic nezmění. Byl psychicky narušený, nedařilo se mu. Dva dny předtím, než se to stalo, byl v zahraničí a matce se neozýval. Volala mi, jestli ho má začít hledat po léčebnách. Řekla jsem jí, ať počká, že jí zavolají. A zavolali, bohužel, dostala smutnou zprávu. Sebevrahové nevidí obvykle nikoho jiného než sebe. Někdy viní ty druhé za své neúspěchy, vydírají je psychicky, poutají pozornost, žádají péči. Ale vše, co chceme, si musíme zasloužit. Jsme zodpovědní za to, jaký ten život máme, i za to, jaký bude ten příští. Chceme-li něco změnit, musíme začít především u sebe.

Lucie Zemanová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2272401
DnesDnes58
VčeraVčera1235
Tento týdenTento týden3812
Tento měsícTento měsíc4650

Partnerské weby