U věštce a spisovatele Stanislava Brázdy známého pod pseudonymem Stanley Bradley se určité jasnovidné schopnosti objevovaly prakticky od dětství. Ale až když mu bylo zhruba třicet let, začal věštit budoucnost kamarádům, kteří ho o to požádali. Právě v té době si totiž mnozí z nich začali

všímat jeho názorů a toho, že se plní, co mimoděk pronese v diskuzi.

Stanley Bradley říká: „Zvláštní bylo, že až když jsem se věštěním a psaním začal živit (od 1. ledna 1990 - pozn. redakce), tak mi najednou všichni začali říkat, že jsem byl vždy ‚divný‘. Bohužel, i rodiče.“

Věštil jste už tehdy z karet, nebo jste používal nějaké jiné pomůcky?

„Měl jsem jednoduché kyvadlo. Byl to obyčejný klíč od bytu na niti. Potřeboval jsem ho jen k tomu, abych se uvedl do ‚nižší hladiny vědomí‘, potom už mi vždy běžely v podvědomí vize jako nějaký film.“

Teď ale pracujete s kartami a dokonce máte své vlastní - magické. Proč jste si je vytvořil?

„Karty bývají opatřeny složitými návody, navíc jsou velké a špatně se míchají.  Chtěl jsem jednoduché karty a jednoduché odpovědi. Zkoušel jsem různé karty, ale žádné mi nevyhovovaly, tak jsem si je vytvořil sám.“  

V čem jsou jiné, mají nějaké specifikum? A může se s nimi naučit pracovat každý a nebo jim „rozumíte“ pouze vy?

„Podle mne mým kartám rozumí každý. Vytvořil jsem pak i další karty, dokonce s podrobným návodem a s předepsanými otázkami, které by možná zájemce o věštění ani nenapadly, jako například zda se vrátí bývalý partner, na což se ptá stále mnoho lidí. Karty se zamíchají a vytáhne se jedna. Její číslo znamená číslo odpovědi popsané v návodu. To je velmi prosté a jasně daná je tak i odpověď.  Odpovědí je 32, jako karet, a jsou zastoupeny všechny možnosti. Otázek je tolik, kolik mi jich nejčastěji dávají klienti, tedy kolem dvou tisíc.“

Pracujete i s rituály. Proč jste se do toho pustil?

„Jedna věc je něco vyvěštit a ta druhá, těžší, je zjištěný problém vyřešit. Chtěl jsem umět pomoci nejenom se zjištěním příčiny, což je důležité, aby bylo možné odstranit s trvalým efektem důsledek, ale i s napravením příčiny. To nikdo nedělal a klienti to žádali. Teoreticky je to práce pro psychology, na západě běžná praxe. U nás tato praxe, bohužel, zavedená není, a proto tuto činnost suplují amatéři bez příslušného vzdělání. To však mohou nadělat více škody než užitku.“

Co je podle vás při rituálu nejdůležitější, aby bylo dosaženo kýženého výsledku?

„Rituály je třeba dělat ve správný čas a na správném místě, ve správné atmosféře. Nikdo nesmí zapomínat na to, že při špatně vedeném rituálu hrozí ‚poškození‘ klienta. Otevřít problém totiž není složité, těžké je umět ho správně uzavřít.“  

 Dodržujete při práci s rituály nějaká zvláštní pravidla?  Máte nějaké speciální pomůcky?

 „Pomůcky žádné nepotřebuji a zatím jsem neřešil žádný problém. Pořád více si ale uvědomuji, že je to hodně o odpovědnosti a divím se, kolik nezodpovědných lidí se do toho pouští. Proto také tuto činnost omezuji a do roku ji hodlám zastavit úplně. Je mi občas špatně z toho, když při čtení inzerátů, které tuto službu nabízejí, odhaluji bývalé klienty, kterým jsem doporučil psychologickou léčbu. Jedna žena nabízející tyto služby byla dokonce léčena na psychiatrii. Hrůza mě jímá, když si představím, že takové osobě někdo ‚nalítne‘, jak se říká.“

Děláte rituály i pro sebe, na podporu svých aktivit?

„Občas ano, přece každý ví, že ‚všechno je v hlavě‘. Když se chceme například uzdravit, když chceme postavit dům, najít lepší práci, přestěhovat se na lepší místo, najít partnera a podobně, musíme to chtít a dát do ‚zhmotnění myšlenek a přání‘ maximum energie. Zatím se mi povedlo téměř vše, co jsem chtěl. Dařilo se mi v práci, ale nezbyla mi energie na vztah, a ten se mi rozpadl. Vždy je zkrátka něco za něco a největší umění je najít rovnováhu mezi vším, co děláme. Mně toto ‚uteklo‘, ani já nejsem dokonalý.“

Máte nějaké oblíbené rituály, ke kterým se vracíte, nebo je nějaký osvědčený rituál, který rád doporučíte i našim čtenářům?

„Před třiceti lety jsem objevil, proč se mnohým lidem nedaří. A přišel jsem i na rituálek, který to může změnit. Nejdříve je nutné o problému vědět a umět ho pojmenovat. Ve správně pojmenovaném problému se nachází i jeho řešení. Každý si může otestovat, jak na tom je. Stačí odpovědět na otázku, která zní: Jaká tři čísla vás napadnou (bez přemýšlení), když se na vás ptám?“

A co s tím pak, co nám to řekne?

„Na nevědomé úrovni jsem se ptal, na kolik let se cítíte, případně jako kolikaletí se chováte. Kdo řekl nižší číslo než osmnáct a je plnoletý, má problém. Vše dělá jen ‚pudově‘, protože se to očekává, nikoli proto, že chce. Děti v takovém případě nemáme jako ‚vedlejší produkt dobrého vztahu z lásky‘, ale pro uspokojení pudu mateřského. Práci děláme pro uspokojení pudu zachování života, nikoli jako koníčka a pro radost ze seberealizace. Většinou je to chyba rodičů, že své potomky vidí stále jako děti, a ti potom nemohou dospět. To se týká osmdesáti procent populace.

A rituál jak dospět? Vždy v poledne, právě formou rituálu, tedy ne jako básničku, ale s vědomím, že chceme svůj život změnit k lepšímu, dvanáctkrát, vždy po třech až sedmi dnech, ale bude to celkem ve dvanácti dnech, zopakujte tuto větu: ‚Dospělosti, přijímám tě jako svoji součást a vezmu si z tebe, kolik budu potřebovat, abych teď hned dospěl/a na svůj věk a přijal/a odpovědnost odpovídající mému věku. Tím se zbavuji strachu, nejistoty, nedůvěry, závislosti a naivity.‘ Rituálně pak doporučuji oslavit s rodiči nebo sourozenci, kamarády, znovu osmnácté narozeniny a přivítat nový život.“

(zem)

Kontakt: www.stanleybradley.eu

Foto: Stanley Bradley a Pixabay

 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2272543
DnesDnes200
VčeraVčera1235
Tento týdenTento týden3954
Tento měsícTento měsíc4792

Partnerské weby