Nikdo nevěděl přesně, jak a kdy se to stalo, ale nejmenší sele z jarního vrhu vietnamské prasnice si prostě našlo cestu z ohrady na louku před domem. Tam objevilo syna majitele chovu, pětiletého Petříka, který si nejraději hrál na

pískovišti v těsném sousedství ohrady. Chvíli se navzájem zvědavě zkoumali, ale velmi rychle se jejich oťukávání změnilo ve společnou hru. Když Petrova matka dovařila oběd a šla zavolat syna, zůstala překvapeně stát. Kluk a malé strakaté prase svorně hloubili jamku v pískovišti.

„Neposílej ho zpátky, maminko. Nebo mi pořiď velkého psa a nebo brášku,“ žádal Petřík.

Matka mu vysvětlila, že i prasátko musí ke své mamince na oběd, ale slíbila, že si ho může půjčit na hraní i zítra.

Tak nějak vypadal první den neuvěřitelného přátelství kluka a prasete Punti. Za nějaký čas nedali jeden bez druhého ani ránu a celá obec se bavila jejich pravidelnými vycházkami do nedaleké pekárny. Zpět chodil Petřík s chlebem v tašce a vepřík s rohlíkem v tlamě.

Do roka byl z Punti šedesátikilový prasečí chlapík a jeho kamarád Petřík se za pár měsíců chystal poprvé do školy. Na jejich velkém přátelství se nic nezměnilo. A Petříkovi kamarádi brali Punťu jako člena party, který nezkazí žádnou legraci…

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2276810
DnesDnes1265
VčeraVčera1180
Tento týdenTento týden1265
Tento měsícTento měsíc9059

Partnerské weby