Před sto šedesáti lety se narodil jeden z nejlepších, ač méně proslulých, malířů 19. století. Jmenoval se Josef Bosáček. Jeho život by mohl být námětem pro hollywoodský velkofilm.

Příbramský rodák pocházel z početné rodiny, vyučil se pekařem, ale nakonec ho

stejně zlákalo umění. Na zkušenou se vydal do Prahy a do Vídně. Po jistém zážitku s vizemi však vstoupil k benediktinům a stal se řeholníkem ve starobylých pražských Emauzích.

V mohutném klášteře, který byl založen z popudu Karla IV., nebyla nikdy nouze o různé zázraky, ale i přízraky. Podle českých pověstí se v konventu již ve středověku vyskytovali démoni, jeden z nich dokonce svými kejklemi pokoušel hlavního kuchaře.

Benediktinské heslo „Ora et labora“ – modli se a pracuj – platilo i pro mladého Josefa. Bosáček tedy studoval ve vybrané klášterní škole, jedním z jeho profesorů byl i vážený a slavný Gabriel Jakub Wüger, jenž v minulosti vyučoval malbu na akademii v Římě. Nadějný rodák z Příbrami po čase získal doporučení na akademii pražskou, kde pokračoval ve studiu u profesorů Mařáka a Pirnera.

Kroky génia vedl Bůh

Osudové setkání s Mikolášem Alšem mu změnilo život. Josef Bosáček se těšil přízni slavného malíře a stal se realizátorem jeho návrhů. Pracoval na Alšových sgrafitech, freskách a kresbách po Čechách i na Moravě.

Profesor Wüger ho v Emauzích údajně zasvětil i do „tajných“ malířských technik, které Bosáček hojně využíval. Jeho obrazy byly mnohem dokonalejší než pozdější fotografie.

Další zvrat přišel s tragickou smrtí Alšova mecenáše. Architekt Rudolf Štech spáchal sebevraždu. Vizionář a génius Bosáček hledal pomoc u Boha a ten jej vyslyšel. Nasměroval jeho kroky k vlastnímu bratrovi Vincentovi, jenž působil jako kostelník a průvodce na slavném poutním místě, na Makové hoře. Tato svatyně patřila a patří mezi nevýznamnější mariánská poutní místa v Čechách, je zasvěcena Panně Marii Karmelské (označované také jako Matka sv. škapulíře).

Kristus žehnající i měnící tvář

Na Makové hoře zoufalý Josef namaloval působivý obraz Krista žehnajícího a umístil jej na klenbu presbytáře. Právě tam je jeden z nejsilnějších energetických bodů kostela. Podle pověsti se do Ježíšovy tváře otisklo i malířovo strádání. Jenže to není vše. Někdy se Mesiáš z malby na poutníky usmíval, jindy překvapil nepřehlédnutelným optimistickým vyzařováním, nebo se naopak jeho tvář pohroužila do melancholického výrazu.

Smrt ve stáji

První světová válka malíře Bosáčka citelně zasáhla, navíc zemřel bratr Vincent. Oslík, se kterým Vincent dopravoval na Makovou horu vodu a potraviny, zůstal ve stáji osamocen. Josef se k němu tedy přestěhoval, aby spolu překonali smutek a strasti života. Ve stáji pak na následky nemoci a hladu v roce 1934 zemřel.

Později se prý občas jeho přízrak zjevoval v kostele těsně u presbytáře.

Pokud někdy zavítáte na Svatou Horu u Příbrami, najdete zde úchvatný oltářní obraz svatého Ignáce od Josefa Bosáčka. Namaloval jej v roce 1891. Bohužel, svatoignácká kaple je uzavřena. Duch slavného malíře a génia tu ale stále je, aby dodal odvahu a víru všem poutníkům. I on byl takovým poutníkem s mnoha vizemi a sny. Vytvořil úžasná mistrovská díla, a přesto jeho jméno zmizelo kdesi ve víru dějin.

Jiří Nový

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279756
DnesDnes91
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4211
Tento měsícTento měsíc12005

Partnerské weby