2818blízká2Všichni určitě občas přemýšlí o smrti. Jaké vůbec je umírání? Jedná se o naprostý konec? Nejspíše ne, důkazů je už příliš. Zajímavý zážitek, který ho donutil přemýšlet, měl pan Jiří. Zažil toho v životě mnoho. Nejvíce mu utkvěla v paměti II. světová válka, barvitě uměl vyprávět o osvobození, kterého se sám

účastnil. Životem vyzkoušený muž si cokoli nadpozemského nepřipouštěl. „Pamatuji, jak mi zastřelili kamaráda němečtí vojáci. Prostě nebyl, což byla prostá realita. O to tvrdší, že jsem se díval na jeho zlomené rodiče. Nějaké nadpřirozeno tehdy nepřicházelo v úvahu. S manželkou jsme si moc rozuměli, měla stejný názor. Život nás proškolil oba. Jenže jen díky ní jsem pochopil, že život tak jednoduchý a jednostranný není,“ vyprávěl nám kdysi pan Jiří. Když si mohli manželé konečně užívat zasloužený odpočinek, Jiří se dozvěděl zlou zprávu. Jeho manželka těžce onemocněla se srdcem a prognózy lékařů nebyly příliš optimistické.

„Byla ale tak silná. Až na pár záchvatů, kdy měla slabost, jsem nevěděl, že jí něco je. Pak ale přišel ten osudný den. Ráno jsme vstali jako obvykle, její chování však bylo divné. Seděl jsem v obývacím pokoji a jako obvykle poslouchal rádio, manželka v kuchyni připravovala snídani. Najednou jsem uslyšel rozhovor, a tak jsem se šel podívat do kuchyně. Manželka tam byla sama, jenže s někým hovořila. Zeptal jsem se jí s kým to mluví, načež se na mě podívala jako na blázna a odpověděla, že přece s maminkou. Jenže její maminka byla už více než dvacet let po smrti! Skoro jsem jí tehdy vynadal, že si ze mě dělá legraci.“

To však nebylo vše.

„Odpočívali jsme po obědě, když zazvonil zvonek. Požádala mě, ať jdu otevřít, že se vrací maminka. Prý jí přišla pomoci. Šel jsem ke dveřím, ale nikde nikdo. To už jsem měl o manželčino zdraví opravdu strach a nevěděl jsem, jak mám reagovat. Cokoli jí rozmlouvat bylo zbytečné. Když pak manželka přinesla kávu, udělalo se mi skoro špatně. Nesla tři hrníčky! Ten třetí položila kousek od sebe a usmála se. Na někoho, kdo zde nebyl. Došlo mi, že tohle musím nějak řešit. Pak si šla lehnout a já měl divný pocit. Rozhodl jsem se, že ji budu hlídat a později zajdu za dcerou, která bydlela nedaleko. Tohle určitě chtělo lékaře. Usnula a já byl moc rád, že si odpočine. Občas jsem mrknul do ložnice a v klidu se zase díval na televizi. Když se ale její spánek protáhl skoro na tři hodiny, rozhodl jsem se jí vzbudit. Nereagovala, nedýchala. Přivolaný lékař konstatoval smrt. Selhalo jí ve spánku srdce. Zemřela klidně a bez bolesti, nebála se. Já ale stále přemýšlím, co se tehdy stalo. Nic, kromě jejího prapodivného chování, neukazovalo na to, že by byla ohrožena na životě. Nebylo jí ani špatně, dokonce se usmívala. Ne na mě, ale na svou matku. Přišla si pro ni skutečně? Zvonek jsem slyšel i já a dokonce jsem šel otevřít. Já nikoho neviděl, ale manželka ano,“ vzpomínal pan Jiří.

Je to již několik let, co pan Jiří odešel za svou manželkou, tento příběh nám však stihl odvyprávět. Odešel klidně jako jeho žena. Dostal totiž možnost zjistit, že mezi nebem a zemí opravdu něco existuje...

Naďa Kučerová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279756
DnesDnes91
VčeraVčera780
Tento týdenTento týden4211
Tento měsícTento měsíc12005

Partnerské weby