Mnoho vědců toužilo ovládat počasí, aby zvítězilo nad rozmary přírody. Jedním z moderních pokusů je kontroverzní užití anorganické sloučeniny AGI na osévání mraků (skrze mraky nebo nad nimi se sypou chemické sloučeniny). Ale už ve 30. letech minulého století žil muž, který údajně

vynalezl stroj na vyvolání deště. Říkali mu „čaroděj z Villa Luro“ nebo „čaroděj ze země dešťů“. Jak tento fantastický přistroj  fungoval, se pravděpodobně nikdy nedozvíme.

Vynálezcem přístroje byl Juan Baigorri Velar. Narodil se roku 1891 v Concepción, v provincii Entre v Uruguayi. Ale dětství a mládí prožil v Argentině. Jeho otec byl armádní důstojník, a proto není divu, že vychovával syna od dětství k systematičnosti, spolehlivosti a vytrvalosti. Mladý Velar se toužil stát inženýrem, a proto začal studovat na Colegio National de Buenos Aires. Potom odcestoval do Itálie a na Milánské univerzitě se věnoval geofyzice. Z univerzity si nepřinesl jen znalosti, ale i přístroj, který sám sestrojil a jenž měl původně měřit potencionální elektřinu a elektromagnetické podmínky na Zemi.

Po smrti vědce se přístroj ztratil

Po studiích cestoval po Evropě, Africe, Asii, Spojených státech a nakonec se usadil i s rodinou v Argentině. V Buenos  Aires zakoupil dům na Villa Luro. Dům se mu líbil hlavně proto, že měl rozměrné obytné podkroví, které mohl využít jako laboratoř. Tam stále vylepšoval svůj stroj a v roce 1938 zjistil, že způsobuje mírný déšť. Napadlo ho, že by aparát mohl využít k něčemu většímu.

Podařilo se mu nakonec vyvolat déšť v některých odlehlých suchých oblastech a o jeho tajemném stroji se roznesla pověst po celé Argentině. Dle některých zpráv největšího úspěchu dosáhl tehdy, když přivolal déšť do provincií postižených dlouhotrvajícími suchy. V Santiagu del Estero prý Velarův stroj ukončil období sucha trvající jeden rok a čtyři  měsíce.

Velar chod svého stroje úzkostlivě tajil, ale je známo, že měl dva obvody. Jeden pro jemné mrholení a druhý pro silný déšť. Stroj se po vědcově smrti ztratil, a tak se důkazy zachovaly jen ve formě domácích a zahraničních rozhovorů.

Skeptici a nevěřící

Když si Velar vysloužil přezdívku „čaroděj z Villa Luro“, zákonitě se objevila záplava skeptiků a nevěřících. Jedním z nich byl ředitel Národní meteorologické služby Alfred G. Galmarini. Jeho snahy o zesměšnění Velara vyvrcholily výzvou, aby vyvolal 2. června 1939 bouřku. Velar výzvu přijal a se svým strojem si byl  tak jistý, že poslal řediteli nepromokavý plášť s poznámkou: „K použití 2. června.“ Vědci se prý podařilo tento zázrak realizovat. Mraky se v určený den začaly rychle formovat, ztmavly a vzápětí se spustil ohromný příval deště, který trval až do druhého dne.

Inženýr Juan Velar za svého života získal ze zahraničí, obzvláště z USA, mnoho nabídek na odkoupení stroje, ale všechny odmítl. Zajímavé také je, že den před jeho smrtí byl Světový den meteorologie.

Zdálo by se logické, že Velar se se svým strojem zapíše do historie. Ale nestalo se tak.

(kýr)

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2071759
DnesDnes921
VčeraVčera982
Tento týdenTento týden4207
Tento měsícTento měsíc18795

Partnerské weby