Na frýdlantském zámku dochází čas od času ke zjevení Černé paní. Podle všeho se jedná o ducha bývalé majitelky, hraběnky Kateřiny z Redernu. Bývalí kasteláni s ní prožili spousty zajímavých příhod. Říká se, že setkání s duchem ovlivní člověka

na celý zbytek života. Většina lidí je tímto fenoménem tak vyděšena, že by v místě, kde „straší“, nevydržela ani hodinu. O to větší úcta přísluší ženě, která se se strašidelnými fenomény setkávala téměř denně, a přesto ani na okamžik neuvažovala o tom, že by odešla. Stejně odvážný byl i její manžel. Kdo byla tato dvojice? Nikdo jiný než manželé Červinkovi, dlouholetí kasteláni na zámku ve Frýdlantu.

O hradu a zámku Frýdlant, nazývaném také často Perla severních Čech, jsme se zmiňovali již vícekrát. Tentokrát se k tomuto architektonickému skvostu vracíme znovu. Budeme si povídat o patrně nejznámějším zdejším přízraku – Černé paní frýdlantské.

Kde spočinula hraběnka Kateřina?

Podle nejpravděpodobnější teorie je Černá paní frýdlantská fantomem zdejší šlechtičny – Kateřiny z Redernu. Na zámku žila od roku 1582 až do své smrti v roce 1617. Jak uvádějí dobové kroniky, jednalo se o velmi ráznou, a na svoji dobu vysoce emancipovanou, ženu. Tyto vlastnosti se naplno projevily po smrti jejího manžela Melchiora v roce 1600. Kateřina po něm zdědila obrovské dluhy. Navíc se musela postarat o svého dospívajícího syna Kryštofa, kterému podle tehdejšího zvyku financovala nákladné studijní cesty po evropských dvorech. Přesto díky svým schopnostem dokázala nejen vybřednout ze sítě dluhů, nýbrž i vydělat značné jmění. Jeho část použila na výstavbu honosné rodinné hrobky ve frýdlantském kostele, která, jak tvrdí prameny, stála ve své době stejně jako pěkné a výnosné panství.

Kateřinin čas se naplnil 29. července roku 1617. Oproti všemu očekávání však nespočinula v rodinné hrobce. Její pohřeb byl dlouho odkládaný a dodnes není známo, kde hraběnka „spí svůj věčný sen“. Místní legenda však tvrdí, že ji její syn už mrtvou nechal naložit tajně do kočáru, a potom ji pochoval do utajené komory ve frýdlantské zámecké kapli. Stalo-li se tak opravdu, není známo. Ví se jen to, že od té doby se na Frýdlantu začal zjevovat podivný přízrak černě oděné paní. Dáma nosí tmavé splývavé šaty doplněné širokým španělským okružím.

Dejme ale prostor paní Červinkové, která v roli kastelánky prožila na frýdlantském zámku neuvěřitelných 27 let. Protože současně v nočních hodinách uklízela prostory starého zámku, který nechala vybudovat právě Kateřina z Redernu, setkávala se s podivnými, převážně strašidelnými, úkazy velmi často.

Noční přízraky

„Poprvé jsme se se strašidelnými úkazy setkali krátce po našem nastěhování na zámek,“ vzpomínala paní Červinková. „Bydleli jsme v prvním patře nového zámeckého křídla a pod naším bytem vedla dlouhá tmavá chodba. A právě z ní se pravidelně ozývaly těžké dunivé kroky. Nikdy se nám tu ale nepodařilo nikoho chytit. Také náš pes běhal po této chodbě jako šílený, divoce štěkal, ale nic tam nebylo.“

To byl ale pouhý začátek. Rodina Červinkových měla okna obrácená do zámeckého nádvoří. Jedné noci probudil kastelány podivný zvuk. Ve vyjícím větru slyšeli ržání koní a čísi nesrozumitelné hlasy. Když ale otevřeli okna, vše utichlo a byl slyšet pouze vítr. Jakmile ale byla okna zavřená, podivný zvuk se ozval znovu.

To největší překvapení ale Červinkovy čekalo ráno. Když se podívali z okna ven, nestačili se divit. Pískem vysypané nádvoří, které bylo večer hladce uhrabané, bylo rozryté, jakoby zde řádilo stádo koní. Na několika místech bylo v písku možné vidět jasné otisky koňských kopyt a vyryté stopy kol, jakoby se zde otáčel nějaký kočár nebo vůz. Co se tu ale skutečně odehrálo, to nikdo nevěděl.

Žertovné kousky

Povinností kastelána nebo jeho paní bylo každý den projít po odchodu poslední výpravy celou prohlídkovou trasu, pozavírat okna a zhasnout všechna rozsvícená světla. To samozřejmě Červinkovi pravidelně dělali. Pak z ničeho nic v jednom z pokojů, kde předtím určitě zhasínali, světlo znovu svítilo. Večer se tam proto paní Červinková vypravila. V komnatě se skutečně svítilo. Jenže když kastelánka přistoupila k vypínači, sám od sebe se otočil a světlo zhaslo. V nastalé tmě slyšela kastelánka jen to, že se za ní někdo nahlas zasmál.

O podobných žertovných kouscích, kterými frýdlantský duch obveseloval kastelány, by se dalo psát ještě dlouho. Červinkovi ale dlouho nevěděli, o koho se jedná. Až jednou...

Onoho večera uklízela paní Červinková opět ve starém křídle zámku. Náhle uslyšela, jak kdosi lehce zaklepal na okno. A po chvíli zase. Kastelánka zvedla hlavu. V tom okamžiku ji uviděla v plné kráse. Černá paní v bohatém renesančním oděvu kráčela erbovním sálem a důstojně paní Červinkové kynula rukou. Svým vzhledem přesně odpovídala Kateřině z Redernu z obrazu v hradní komnatě. Teď už Červinkovi věděli, kdo stojí za všemi těmi lotrovinami a šprýmy.

Ke cti Černé paní je nutné dodat, že kastelánům nikdy neublížila. Asi i proto, že Červinkovi se o prastaré šlechtické sídlo starali tak poctivě, že bývalá majitelka mohla být na výsost spokojena.

Text a foto: Vladimír Červinka

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1971053
DnesDnes222
VčeraVčera613
Tento týdenTento týden5190
Tento měsícTento měsíc16658

Partnerské weby