Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 
1611567
DnesDnes869
VčeraVčera1248
Tento týdenTento týden2117
Tento měsícTento měsíc22163

Představujeme

Budoucnost si tvoříme sami!

Diana Růžičková je trojnásobnou matkou, přitom vede v Praze ezoterické centrum a poradnu osobního rozvoje. Pracuje s vesmírným napojením, energií reiki a využívá metod kineziologie, EFT - práce s meridiány, SRT - s kyvadlem, s rodinnými a systemickými konstelacemi. Kromě toho si ale otevřela s kamarádkou Helenou Brtovou i „kavárnu s duší“, v níž jsme

se s ní setkali a měli možnost ji trochu vyzpovídat. 

Jak jste se dostala k ezoterice?

„Přes zdravotní problémy dcery Adély. Bylo jí půl roku, když jsem uvařila první mléčný příkrm a u ní se projevila velmi silná alergie na kravské mléko. A pro nás tím začalo hotové martýrium. Přístup lékařů mě zarazil. Byli nadšení, jaký je ukázkový případ, a chtěli po mně, abych ji jednou týdně brala na odběry a testy. Ale kromě toho, že nám doporučili velmi omezující dietní režim, nám pomoci nedokázali. Dcera pro ně byla víceméně jen studijní materiál, tak jsem to odmítla a začala hledat jinde. Snažila jsem se odhalit příčinu toho, proč to tak je. Vařila jsem jí do školky jídlo do krabiček a vnímala jsem, jak ji zdravotní handicap vyčleňuje z kolektivu. Nemohla ani na žádnou dětskou oslavu a podobně. Až časem jsem pochopila, že to byl důsledek toho, že jsem byla odpojená od dítěte i od sebe. Hned první terapeutka mě totiž šokovala slovy: ‚Alergie na kravské mléko je alergie na matku. Co jí děláte, že se jí to nelíbí?‘ (smích).

Já v první chvíli nevěděla, jestli se nemám urazit, otočit a odejít. Ale zahlodalo to ve mně a začaly jsme to řešit. Postupně mi došlo, že jsem dceři nedávala prostor. Měla jsem vše načtené a řídila život dítěte podle příruček. Má péče byla přehnaná, dávala jsem do ní, jak se říká, nadbytečný potenciál. Sice s láskou a v dobrém, nicméně to bylo kontraproduktivní. Dítě, když se narodí, má vybrané rodiče a nějakou roli. A moje duše se změnila. Dítě si vybralo matku, která tančila, sportovala atd. Jenže já, když se narodila, všeho nechala a upnula pozornost i péči výhradně na ni. A to bylo špatně. Terapie mi otevřela oči, bylo jasné, že změnu musím nejdříve udělat já ve svém chování. Nechat dceru, aby si sama vybrala, co chce jíst, nechat ji samostatně obléknout… Narodily se mi pak další děti, takže jsem na ni přirozeně neměla tolik času, to nám prospělo. A dostala jsem se postupně k dalším lidem, kteří nám velmi pomohli. Jedna terapeutka například řekla Adélce, pořád ještě v předškolním věku, ať svou alergii namaluje. Takové nádherné strašidýlko jste v životě neviděli! Fialové, s kraječkami na šatečkách, z obrázku bylo patrné, jak alergii vnímala. Alergie jí dávala pozornost, bezpečí, určité privilegium. A s tím se nechtěla rozloučit. Nakonec jsme tam obrázek přece jen nechaly. V dalším kroku jsem já musela zpracovat svůj strach z toho, co bude, když jí mléko dám. Měla opravdu přísná dietní opatření, nesměli jsme pro ni nic smažit ani na pánvičce, kde se předtím dělaly třeba palačinky. Hned otékala, s mlékem nesměla vůbec přijít do kontaktu. Ale podařilo se a já dceři druhý den po návratu domů dala sýr. A nestalo se nic. To pro mě bylo neskutečné. Přímo před očima mi, jako mávnutím kouzelného proutku, alergie zmizela. A rodina zkonstatovala: ‚Výborně, ona z toho vyrostla.‘ (smích).

Bylo za tím přitom moře práce nás obou. Každopádně tenhle úspěch byl impulzem k tomu, že jsem si řekla, že tohle chci dělat. Byla jsem na mateřské, měla jsem čas na kurzy a semináře. Naučila jsem se vše, co teď používám. Tedy kineziologii, EFT u lektorky, se kterou jsme malovaly alergii, pak SRT a následně i konstelace, protože jsem pochopila, že rodinné systémy fungují a jak moc nás ovlivňují. Dcera si totiž nesla i můj strach. Ale to vám žádný doktor neřekne.“

Zmínila jste konstelace. Děláte tedy kromě individuálních i skupinové terapie?

„Ano, ale pro práci s konstelacemi není nezbytně nutná přítomnost dalších lidí. Ne každému totiž vyhovuje práce ve skupině, ne každý se dokáže otevřít. Pro ty případy mám kameny různých barev a velikostí, každý něco symbolizuje, představuje - matku, otce, partnera… Klient si to postaví a pak už probíráme, proč ten který kámen stojí mimo, jak se cítí tenhle kámen atd.“

Kterou z metod používáte nejčastěji?

„Já to hodně prolínám. Každý je nakloněn něčemu jinému, záleží na tom, k čemu inklinuje. Někdo třeba nevěří práci s kyvadlem, považuje to za čarodějnickou praktiku. (smích).

Je to spíš podle situace, vede mě intuice. Klient přijde, kouknu mu do očí a leccos tuším. A když se naučíte poslouchat, tak vám člověk ve druhé větě řekne, o čem to je, proč ho něco trápí. Lidé někdy potřebují jen nezávislou osobu, aby je trošku postrčila, aby dokázali pojmenovat svůj problém. A když ho dokážou pojmenovat, to už je polovina úspěchu. Já jim nikdy neřeknu běžte a udělejte tohle. Oni na to musí přijít v podstatě sami. Ptám se jich, co je pro ně nejlepší, kam je to táhne. Věřte, že žádná terapie není samospasitelná, k tomu, aby se něco změnilo, je potřeba spousta snahy a práce.“ 

Věnujete se naplno ezoterice, proč jste se pustila i do dalšího projektu, tedy otevřela kavárnu?

„Cítila jsem, že potřebuji uzemnit, potřebuji dělat i něco hmotného, abych viděla a cítila výsledek své práce. Po terapiích se lidem sice uleví, odcházejí spokojení, ale mnohdy nemáte zpětnou vazbu. Pomůžete jim a pošlete je do života, což je v podstatě to nejlepší, co můžete udělat. Ale do kavárny se lidé vracejí častěji, kávu, čokoládu nebo koláč a další dobroty si vychutnají a vy to vnímáte intenzivněji. O kávu se intenzivně zajímá bratr, tohle téma mi nebylo cizí. Vše jsme propočítali a já pak vysílala nahoru, že potřebuji místo někde blízko, že i kvůli dětem dojíždět někam přes celou Prahu nemohu. A ejhle, během pár dní se uvolnil prostor v domě, kde bydlím. A řešila jsem, s kým do toho půjdu. Vzhledem k dalším aktivitám bych to sama nezvládla. A napadla mě Helča (Helena Brtová - pozn. red.), se kterou se známe dlouhá léta. A vyšlo to. Přitom Helča kávu nikdy předtím nepila. Tak jsem ji pozvala na její první capuccino. A zachutnalo jí. Ona pro změnu ráda peče, jejím snem byla cukrárna, takže domluva byla rychlá. Sice jsme do toho skočily po hlavě bez větších zkušeností a praxe, ale Kafíčko 33 funguje skvěle. A i když název původně vymyslel bratr, číslo tři má pro nás specifický význam, do života se nám vrací. Obě máme tři dcery, stroj na kávu nám dovezli třináctého a otevíraly jsme v březnu roku 2013. Senzitivní návštěvníci tvrdí, že je tu úžasná energie, lidé se tu hodně seznamují a propojují, pořádáme různé akce. Je to jen další důkaz toho, že si sny můžeme plnit a budoucnost si tvoříme sami. Proto je důležité určit si, jak má vypadat. Nelze čekat, co přijde, a pak se divit.“ (smích).

Lucie Zemanová

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., 602 837 596

Planety radí i varují

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

Počasí Ústí nad Labem - Slunečno.cz

Partnerské weby