Žije na Vysočině, píše pod pseudonymem Ergall a je příkladem toho, že když se člověk nevzdá, může leccos dokázat. Odmala měl hluboký vztah k přírodě. Původním snem a cílem Tomáše Crlíka byla však hudba s přírodní tématikou, té se chtěl věnovat. Psal si texty, tvořil hudbu, mixoval žánry a

experimentoval. Chtěl přijít s něčím novým. Jenže pak přišel úraz ruky a po operaci bylo jasné, že vše končí…

Ergall říká, že svět kolem nás se neustále mění. Má rád tajemno a věci mezi nebem a zemí považuje za výbornou inspirací pro tvorbu fantasy příběhů.

Stalo se vám někdy něco, co lze jen těžko racionálně vysvětlit?

Občas mívám takové to Déjà vu. Jsou to takové ty situace, že někam vejdete, slyšíte něco a podobně a v hlavě vám naběhne, že už se vám tohle jednou stalo.
Kdy jste začal psát?
Před více než šesti lety. Impulzem byl hrdina, který se mi zrodil v hlavě - Galgad. Jde o nejmocnějšího strážce Gathary, prastaré země obehnané horami. Chrání svět přírody, udržuje její rovnováhu. Mimo to mě vedla i touha něco dokázat, změnit svůj život. A tak vznikla první ze série knih pod názvem Galgad - příběh strážce Země.

Jaké nese kniha poselství?
Je určena především pro mládež, ale přečíst si ji mohou i dospělí. Je to fantasy příběh s přírodním námětem. Najdou se v ní i bitvy, boj dobra se zlem, fantasy svět, nadpřirození hrdinové... Ale mezi řádky klasických fantasy prvků je ukryt další příběh - o vlivu lidstva na přírodu, o krutých pravdách našich činů.
Co vás inspiruje ve vaší tvorbě?
Dá se říci, že vše okolo mě. Knihy, zažité situace, okolí, vnitřní hlas, fantazie. Při psaní příběhu jsem studoval i knihu o keltských bylinách. Moc se mi líbila. Naši předci věděli, jak se léčit díky přírodním prostředkům ze svého okolí. Viděl jsem dokument o šamanech v pralesích, ve kterém tvrdili, že na každou nemoc v pralese najdou lék. My jsme závislí na předepsané chemii z lékáren a bohatnou na tom hlavně farmaceutické společnosti.
(zem)

Kontakt: www. ergallvebnode.cz, e-mail - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

DODATEK

Probuzení v dubu
Toho dne v dolině mezi horami v hustě zarostlém lese udeřila rána, jako když uhodí hrom. Zem se zachvěla. Ale žádné blesky, ani mraky na obloze nebyly. Většinu obyvatel to nevyvedlo z míry. Mnoho z nich sebou pouze škublo, nastražilo smysly, jestli nejsou v ohrožení, a po chvilce šel život svým tempem dál. Jenomže uvnitř lesa zněl dusot nohou. První dny jara padaly na krajinu, místy ležely zbytky sněhu, kolem stoupala pára, bylo časně ráno, slunce pronikalo paprsky do hlubin lesa. Vzduch byl vlhký a těžký, při každém vdechu do žil vstupovala síla. Poněvadž to sama země začal dýchat, když zbylá pokrývka sněhu mizela z jejího povrchu. Postava však sípala z posledních sil, když zastavila, jako by zrovna vystoupala na jednu z hor v okolí. Opřena rukama o stehna zrakem rejdila kolem. Stála v místě, kde rostly duby. Pohledem zastavila u nejstaršího z nich…

Planety radí i varují

Předplaďte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

Domeček zdraví

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1683702
DnesDnes221
VčeraVčera1169
Tento týdenTento týden4917
Tento měsícTento měsíc16410

Partnerské weby