Mohutná, z dálky viditelná, zřícenina hradu Valečov na kraji Českého ráje dnes patří mezi oblíbené lokality filmařů. Ve středověku si toto místo zase oblíbil ďábel, ještě před tím zde Keltové nebo Germáni uskutečňovali své rituální krvavé

oběti. Na skalním výběžku zvaném Ve šlapce, na dohled od hradu, se nachází tzv. Ďáblova stopa, místními lidmi nazývaná Čertova šlápota. Podle záhadologa Martina Stejskala pochází z doby, kdy ďábel putoval světem a zde, na okraji skalního bludiště, zanechal otisk kopyta. Trasu ďáblovy cesty značí i další stopy, jedna se nachází v bažině pod bývalým hradním pivovarem a také v přilehlém lesním revíru.

Záludný Vartemberk

Záhadných a mystických míst v okolí Valečova je ale více. Na kopci zvaném Smrkovec severovýchodně od Valečova je asi metr vysoký kámen, jehož vrchní část je opracována do tvaru mísy s odtokovým žlábkem, o kterém se část archeologů domnívá, že sloužil jako obětiště při dávných pohanských rituálech.

Kdysi na hradě žila paní Machna, vdova po jednom z dvojice bratrů, majitelů hradu a husitských hejtmanů. Podle staré pověsti to prý byla velice chamtivá osoba a nic pro ni nemělo větší význam než získané dědictví. Protože tyto poklady samozřejmě v chaosu po skončení náboženských válek lákaly nejen tlupy loupežníků, ale také mocné a hrabivé šlechtické sousedy, dala paní Machna pod Valečovem vybudovat rozsáhlé podzemní chodby, do kterých poklad schovala. Ze strachu, aby její skrýš nebyla nikým vyzrazena, dala tajně povraždit všechny dělníky. Nakonec jí nezůstal jediný poddaný, a tak paní Machna, jak praví legenda, zemřela v naprosté samotě. Dodnes se prý poklad skrývá v útrobách hradu a valečovská hradní paní tu stále straší nezvané hosty.

Faktem je, že paní Machna opravdu existovala. Nepřehledné situace po smrti jejího muže šikovně využil Jindřich z Vartemberka. Náhlým přepadem se zmocnil hradu, vypálil ho, pobořil a Machnu s jejími dvěma syny odvezl na svůj děčínský hrad, kde všichni tři strávili dva dlouhé roky ve vězení. Machna pak pod nátlakem podepsala listinu, kterou svůj hrad převedla únosci a vězniteli. Naštěstí se s příchodem krále Jiřího z Poděbrad kolo osudu obrátilo a husitští Valečovští získali ztracený majetek zpátky.

Husitská základna

Hrad Valečov patří mezi nejzajímavější středověké pevnosti v Čechách. Kdysi patřil dvojici bratrů, Bartošovi a Bernardovi, kteří spolu vycházeli kupodivu dobře (což ve středověku nebylo zase tak běžné), oba se také dali do služeb husitského hnutí. Jejich jména a pečetě se vyskytují třeba na proslulém Žižkově polním řádu husitských vojsk, který svou podobou předběhl vývoj vojenského umění o několik set let. Se Žižkou oba bratry pojilo osobní přátelství, slavný vojevůdce na jejich rady velmi dal a oni se i díky jeho důvěře těšili vysokému postavení.

Prakticky od vypuknutí husitské revoluce až do potlačení vzpoury českých pánů sloužil Valečov českým, respektive kališnickým a protestantským, zájmům. V dobách své největší slávy se na pískovcové skále rozkládal kromě původního středověkého jádra také nový palác, vytápěný dodnes částečně zachovaným krbem. Propojení se starším palácem zajišťovala dřevěná schodiště a pavlače.

V roce 1833 na hrad zavítal během svého potulování skalními bludišti Českého ráje známý poutník a bard Karel Hynek Mácha. Ten vládl skvěle nejen slovem, ale i obrazem, a jako zručný malíř si romantickou zříceninu hned třikrát namaloval.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

2234860
DnesDnes54
VčeraVčera620
Tento týdenTento týden3368
Tento měsícTento měsíc10925

Partnerské weby