Téma přivtělených duší dělí názory veřejnosti na dvě skupiny. Jedna je vstřícná a možnost přivtělení neodmítá, druhá tvrdí, že se jedná o naprostý nesmysl. Jak je to ale doopravdy?

Duše napospas

Dnešní materiální svět, který

nás naučil jedinému a tím je pohodlnost, má za důsledek další, velmi zásadní "problém". Stáváme se závislými. Máme svůj majetek, kterého si často ceníme nadevše, svoji práci, kterou tak nutně potřebujeme, abychom mohli využívat svých výdobytků a pořizovat si další a další. Také máme své milované, pro které bychom dýchali a pokud by byla možnost, dost často i za ně. Uniká nám pak to zásadní - skutečný smysl života.

Smrt, naprosto přirozenou součást našeho života, jsme odsunuli do pozadí. Namísto toho, abychom se na ni celý život připravovali, snažíme se jí všemožně vyhnout, nebo alespoň oddálit. Dali jsme jí punc negativity a zla, proto nás velmi často překvapí.

Důsledkem je, že odmítáme podanou ruku - možnost okamžitě odejít tam, kde jsme očekáváni. Zůstáváme na zemi, překvapeni, nalepeni na to, co nám patří, jenže bez možnosti to dále užívat. Zůstáváme v meziprostoru.

Duše versus hostitel

Tělo je zdroj energie. Dokáže ji šířit velmi daleko. Duše žádnou energií nedisponuje, jenže ji potřebuje k tomu, aby "přežívala". Volí proto často tu nejsnadnější cestu, kterou je jiné tělo. Má ale svoje návyky, touhy, nenávisti nebo zlobu. Hostitel tyto emoce přejímá, vnímá je. Někdy částečně (deprese, nutkání konat to, co necítíme, prostě stavy, které si nedokážeme vysvětlit), někdy dokáže tělo ovládnout úplně (schizofrenie a další duševní nemoci).

Duše prostě dělá maximum, aby mohla dále "existovat", což je i pochopitelné. Problém je, že takových zbloudilých identit přibývá. A přibývá i obsazených těl. Tělo může mít dokonce několik takových duší, které si navzájem nepřekážejí a hostitel vůbec nepozná, že je obsazený. Ví jen, že něco není v pořádku.

Potíž nastává, když duše tělo zcela ovládnou. Střídají se v nadvládě. Psychiatrie takové obsazení vyhodnotí jako duševní onemocnění a hostitele utlumí léky. Problém ale přetrvává. Takto obsazené tělo, byť energie ubývá, duše samy neopustí, jen dokončí devastaci.

Spirituální exorcismus

Pojem exorcismus je velmi známý. Jedná se o vyhánění ďábla z těla, které umí speciálně vyškolený kněz. Jedná se ale o invazivní a násilnou metodu. Takové odstraňování duší často hostitel ani nepřežije, a pokud má to štěstí, nebývá to bez následků.

S duší je potřeba jednat opatrně. Musí se připravit, musí vědět, že jí nic nehrozí, pokud odejde tam, kam má. Musí být oproštěna od strachu, závislostí, prostě všech zátěží. Nebude se pak bránit, usilovat o to, aby v těle zůstala. Některé duše dokonce samy volají o pomoc, jen je potřeba takové volání vyslyšet.

Pravdou je, že některé duše připraveny nejsou a svoje tělo opustit nechtějí, a pokud tomu tak je, musí se připravit hostitel. On dá duši jasně najevo, že není vítána. Sama pak zvolí možnost odchodu. Silné tělo, oproštěné od možnosti přijmout jakoukoli jinou identitu, duše neobsazují. A pokud již ano, samy se ho dobrovolně brzy vzdávají.

V rámci regresní terapie lze spirituální exorcismus aplikovat. Je to jedna z metod, která právě neinvazivním způsobem může vyřešit hned několik problémů najednou - odvést nešťastnou duši, která nestihla odejít a hostitele tak zbavit zátěže. Spirituální exorcismus může dokonce i léčit některé psychiatrické diagnózy. 

(nad)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2262033
DnesDnes736
VčeraVčera891
Tento týdenTento týden3622
Tento měsícTento měsíc17441

Partnerské weby