„V knize od Kateřiny Tučkové jsem četla o faráři Josefu Hoferovi. Ten prý za svého působení ve Starém Hrozenkově velice ostře vystupoval proti bělokarpatským vědmám. Ony samy byly ale věřící a černou magii přece neprovozovaly…,“ píše čtenářka Jana.

Máte pravdu, farář Josef Hofer byl velmi skeptický

k tzv. bohování, které praktikovaly některé ženy z oblasti tzv. Kopanic – území ležícího v malebných Bílých Karpatech. Když vyšla kniha Kateřiny Tučkové, o které se zmiňujete, mezi veřejností o bohyně stoupl zájem takovým způsobem, že je to místním obyvatelům zřejmě až nepříjemné. Za socialismu se ale o nich téměř nevědělo. Starší ročníky si však pamatují na knihu Gabra a Málinka v čarovné zemi, kde se o nich na několika místech autorka Amálie Kutinová zmiňuje. Jedna z bohyň si zde stěžuje, že je nový pan farář nemá rád a farníkům vysvětluje, že jde z jejich strany o podvod. Jak se onen kněz jmenoval, o tom se spisovatelka nezmiňuje. Ale my už dnes víme, že se jednalo o faráře Josefa Hofera.

Pojďme si tedy povědět, kdo to byl Josef Hofer, který v zimě roku 1910 zakotvil na faře ve Starém Hrozenkově. Pocházel z hanáckých Snovídek, kde se roku 1871 narodil. Studoval na brněnském kněžském semináři, studium však přerušil a dal se na dráhu učitele. Tedy nejprve učitele výpomocného. Pak si zřejmě uvědomil, že bez vzdělání se nikam nedostane, protože tehdejší kantořina byla nevýnosná. A tak se ke studiím vrátil, teologii absolvoval v Olomouci a vysvěcen byl roku 1900. Názorově měl blízko ke Katolické moderně. Pod pseudonymem Rectus vystupoval na počátku 20. století na stránkách tisku proti tehdejšímu olomouckému arcibiskupovi Theodoru Kohnovi, byl také vytrvalým kritikem celibátu. Po vzniku Československa se účastnil kněžského reformního hnutí. Poté, co byl v roce 1920 suspendován, přestoupil do nově vzniklé Církve československé husitské. Živil se pak opět jako pedagog a sepsal své zážitky z působení v katolické církvi do knihy Římská církev v nedbalkách. Z beletrie a folkloristických prací napsal Bohyně na Žítkové (1912), Povídky z Kopanic (1916) a Kopaničářské povídky (1923).

Zřekni se svého řemesla!

Dalo by se tedy říci, že se jednalo na tehdejší dobu o velmi odvážného služebníka božího. Byl i poměrně talentovaným spisovatelem a některé své zážitky s bohyněmi ve svých knihách zanechal budoucím čtenářům. Například tu o úvodu (obřad, kdy šla šestinedělka poprvé od porodu do kostela - pozn. red.). Jedné z bohyň se narodilo dítě. Když navštívila starohrozenkovský kostelík, měl Josef Hofer její úvod uskutečnit. Byl to však člověk zřejmě všemi mastmi mazaný, a tak ji začal vydírat. Prý se má zříci svého bohování a před zraky všech shromážděných věřících prohlásit, že jde o podvod. Musely to být pro bohyni krušné chvíle. Jako silně věřící věděla, že ve svatostánku se nesmí ani lhát, ani křivě přísahat. Zradit však své předky? Vždyť umění bílé magie se v rodinách po celé generace dědilo z matky na dceru.

Josef Hofer ve svých vzpomínkách píše: „Přišel jsem já na Starý Hrozenkov a umínil jsem si, že tuto neřesť vykořením. Konečně jsem přece jen jednu bohyni, a to tu nejlepší, dostal pod ruku.“

Bohyně prý byla červená jako rak, když musela před plným kostelem odříkat větu, jejíž slova jí předříkával: V proslovu slíbila, že se už nikdy bohováním zabývat nebude.

Josef Hofer prý ani nechtěl peníze za úvod, protože se prý obával, že mu padne kus dobytka nebo ho potká jiné neštěstí. Prý jsou ty dvě koruny nepoctivé. Opět si protiřečí. Opravdu se bál, že mu ta žena za trest uřkne krávu?

Bohyně pak prý litovala, proč se nedala „uvést“ v jiném kostele, třeba v sousední vsi. Vytýkala faráři, že je nabádal, že mají vše staré mít v úctě. Cožpak kromě vyšívaných krojů nepatří mezi kopaničářské obyčeje také ony tajemné rituály?

Jestli bohovala dále? Ovšemže ano. Staletá tradice byla silnější. Však to také farář Hofer poraženecky přiznal.

Přes toto vše musíme Josefu Hoferovi přiznat, že udělal hodně pro to, aby seznámil tehdejší veřejnost s tímto krajem, s jeho lidmi, kteří zde doslova v potu tváře dobývali z kamenitých políček obživu a věřili bohyním, které jim svým záhadným uměním pomáhaly v nesnázích.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

2016414
DnesDnes74
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1581
Tento měsícTento měsíc12739

Partnerské weby