Vědecký konzultant a externí spolupracovník jistého prestižního vědeckého časopisu Michael Brook vyslovil domněnku, že mnozí vědci z NASA z nějakého konkrétního důvodu život na Marsu najít nechtějí a skutečné poznatky o tzv. rudé planetě js ou zamlčovány. Na základě určitých skutečností došel k závěru, že může jít o spiknutí, které má zabránit tomu, aby se jistá zjištění ověřila a byla pravdivě interpretována a prezentována. Nechce se mu věřit, že by opakované tajemné zmizení kosmických misí a ztráta části sondami nasbíraných dat byly pouhou neschopností.

Jen v roce 1976 přistály na Marsu hned dva moduly - Viking 1 a Viking 2. Sondy odebraly vzorky hornin, laboratorně je zpracovaly, provedly pokusy a testy na čtyřech souborech speciálních přístrojů. Na Zem byly odesílány výsledky, dále se zpracovávaly a hodnotily. Proč ale vědci NASA údaje pouze ukládali a proč se první souhrnné zprávy objevily až po dlouhých deseti letech mlčení? Co vlastně zjistili? Potvrdilo se, že jsou-li do půdy odebrané z Marsu přidané živiny, rozeběhnou se reakce doprovázené uvolňováním oxidu uhličitého. Jenže vědce překvapilo, že oproti jejich předpokladům uvolňování oxidu uhličitého pokračovalo i poté, co byl vzorek sterilizován při teplotě kolem 600 stupňů Celsia. A k tomu ještě chromatografická analýza dopadla negativně, organické sloučeniny se v půdě z Marsu nenašly. Moduly Viking 1 a 2 pracovaly každý na jiném místě a v naprosto odlišných podmínkách, výsledky byly přesto shodné.

Údaje vyvolaly diskuze, ale vědci z NASA nakonec přes jisté rozpory vyvodili ze svého bádání závěr, že život na Marsu není, tamní horniny jen vykazují neobvyklé chemické reakce. Pak biologové díky zdokonalení techniky zjistili, že mikroskopický život může být založen i na jiných látkách než pouze organických a snese mnohem víc, než si do té doby mysleli. Kritici práce odborníků NASA se ozvali s tím, že metody, jimiž sondy Viking 1 a 2 hledaly života na Marsu, a stejně tak způsob vyhodnocení výsledků průzkumu byly nevhodné a nedostačující. Bývalý pracovník NASA G. Levin (podílel se na přípravě biologických testů Vikingů) to potvrdil a zpochybnil zejména kvalitu chromatografického měření - prý nebylo dost citlivé na to, aby odhalilo případnou přítomnost organických molekul ve vzorcích marsovské horniny. A další sondy, které mohly přinést nové poznatky a snad i odpovědi na dosud nezodpovězené otázky, se k Marsu zvláštními shodami okolností nedostaly, provázely je nehody (rok 1992 - ztratila se sonda Mars Observer, rok 1998 - ztroskotal projekt Mars Climate Orbiter, rok 1999 - při pokusu o přistání zmizel modul Mars Polar Lander).

V roce 2001 požádal vedení NASA o data zpracovaná moduly Viking 1 a 2 biolog profesor Joseph Miller ze Severní Karolíny. Na základě své teorie tvrdil, že život na Marsu existuje a sondy ho objevily. Jeho teorie vycházela z toho, že v množství a složení plynů uvolňovaných ze vzorků horniny docházelo po přidání živin k výkyvům, které připomínaly cirkadiální cyklus pozemských organismů. Jde o metabolické kolísání u živých tvorů, k němuž dochází vlivem pravidelného denního rytmu, na Zemi daného 24 hodinami. Den na Marsu je téměř stejně dlouhý, odchylka je jen několik desítek minut. Profesor chtěl ověřit, zda hodnoty kolísání vykazovaly nějaký rytmus. Bylo mu však řečeno, že se část dat ztratila a část nelze předat, neboť je záznam na starém programu a nikdo ho nedokáže rozluštit. Aby toho nebylo málo, objevily se informace o tom, že byl již při samotné přípravě letu prvních sond k Marsu na pracovníky NASA vyvíjen tlak vlivných osobností a měl náboženský podtext. Že by nález života na Marsu nebyl žádoucí, protože neodpovídá tomu, co hlásá bible svatá?
(cul)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274484
DnesDnes119
VčeraVčera1233
Tento týdenTento týden5895
Tento měsícTento měsíc6733

Partnerské weby