Čtenářka Libuše K. z Kladna nás dopisem požádala: „Napište, prosím, ve Spiritu něco o magii Štědrého dne a večera, o zvycích, které se kdysi dodržovaly…“  Štědrý den byl v mnoha ohledech naprosto výjimečný, byl to den očekávání a noc kouzel. Čarovalo se téměř všude. Hned po ránu si celá rodina oplachovala obličej ledovou vodou, aby si do příštího roku pojistila svěžest a zdraví. Nejvíc rituálů a pověr se však vázalo k večeru.

Lidé věřili ve společné stolování se zemřelými předky (zvláště na jihozápadě Čech), pro duše z onoho světa se počítalo s talíři, židlemi, porcemi jídla. Známé je prostírání příboru navíc, pokud u stolu zasedl lichý počet stolovníků. Smrt prý před večeří chodila počítat talíře a lžíce (později i příbory). Byl-li jich lichý počet, bylo zle. Při sudém rychle odešla jinam. Podle starého zvyku nikdo nesměl od stolu vstát dříve, než bylo vše snědeno. Po večeři se odříkaly kouzelné formulky, zapálilo se dvanáct magických svící a nastalo bedlivé zkoumání stínů mihotajících se strašidelně na zdech. Všeobecně panovalo přesvědčení, že v plamenech svíček je možné kdykoli spatřit tváře zemřelých a krátce se s nimi zkontaktovat. A dárky se nenadělovaly jen lidem, ale také domácím zvířatům, stromům, vodě atd.

Na Šumavě se o svatvečeru uctívaly celé lesy, neboť se věřilo, že každý strom má svou duši a život. Myslivci slýchávali o zázračných kulích odlévaných o štědrovečerní noci. Nepoužívaly se k pytlačení, nýbrž k ochraně před vlkodlaky. Mnoho zvyků a čarování bylo pravděpodobně převzato od Keltů, protože ti o této noci uctívali přírodu a její duchy (své zvyky ale samozřejmě měli i Slované – pozn. red.)

Čtyřiadvacátého prosince začínalo dvanáct mystických dní a během jejich nocí se rozhodovalo o dalším osudu světa - tak praví jedna z pověstí. Půlnoční mše byla významným rituálem. Před odchodem do kostela se lidé lekali převlečených čarodějnic a na Boží hod se na nikoho ráno nesmělo halekat, jinak by dotyčný onemocněl či dokonce zemřel. Pod stůl se pokládala stébla slámy, bílé ubrusy připomínaly umrlčí plachty a příbytky se vykuřovaly vonnými bylinkami. Kult předků a zemřelých hrával velkou roli a tak Vánoce mnohdy připomínaly spíše Dušičky nebo rituální pohřební slavnosti. Vánoce keltské (lépe řečeno oslavy zimního slunovratu) byly okázalejší, magičtější a truchlivější. Není sice doloženo, že by posvátné jmelí druidové odsekávali stříbrnými či zlatými srpy, jak se s oblibou uvádí, ale přesto se tehdejší příbytky zkrášlovaly jeho větvičkami. Důležité místo měla borovice, cesmína, na stromy se zavěšovaly magické ozdoby, rituální figurky.
(nov)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274513
DnesDnes148
VčeraVčera1233
Tento týdenTento týden5924
Tento měsícTento měsíc6762

Partnerské weby