Naděžda Iždinská pochází z bývalého Sovětského svazu, kartám a ezoterice se věnuje už léta. A za tu dobu se setkala s celou řadou někdy až neuvěřitelných příběhů ze života svých klientů. Je přesvědčená o tom, že: I když nám život někdy nachystá těžké zkoušky a může se zdát, že se nám doslova

zhroutil svět, že jsme přišli o vše, je to boží vůle, boží zásah. Shora je sledováno, jak se zachováme v takové situaci, co uděláme. A podle toho se pak vše vyvíjí dál. Jestliže se člověk jen trápí a nadává, jak jen to mohl Bůh dopustit, proč se to stalo právě jemu, za co to má a co komu udělal, může přijít další rána. Ale kdo pochopí, dočká se znovu štěstí.

Před pěti - šesti lety přišla například za Naďou velice nešťastná mladá žena, říkejme jí třeba Olga. Co se jí stalo?

Naďa vypráví: Její manžel nebyl spokojený se svou prací. Stěžoval si, že mu leze na nervy, že už ji nechce dělat, že se chce osamostatnit a podobně. Tak dlouho do Olgy hučel, až ji přemluvil a vzali si půjčku na jeho podnikání - šlo o tři nebo dokonce čtyři miliony korun. Ručitelkou byla Olžina matka, bance ručila velkým bytem, který jí zůstal, když ovdověla. Matka chtěla, aby byla dcera šťastná, tak na to přistoupila, však splácet měli vše mladí, ona se o nic starat nebude. Jenže Olžin manžel pak vzal peníze a zmizel s milenkou a Olga se ocitla v prekérní situaci.

Ptala jsem se jí, proč si jako kartářku vybrala zrovna mě, jestli snad narazila na mé internetové stránky. Řekla, že o mně už před delší dobou slyšela mluvit dvě ženy v autobuse.

Položila jsem jí další otázku: „Tak proč jste se nepřišla poradit dříve, než jste si s manželem peníze půjčili?“

„Nikdy mě nenapadlo, že bych mohla potřebovat vaši pomoc a radu,“ odpověděla.

Třebaže o mně říkají, že jsem posel dobrých zpráv, za ty roky, co se výkladům věnuji, pamatuji pár lidi, kterým vycházely špatné karty. Olga patřila k nim. Karty opravdu nebyly moc optimistické, ukázaly, že ji čekají krušné časy. Změny, cesty, hodně slz… Až za dva roky se to mělo začít obracet k lepšímu. Podle karet měl Olze osud přát na cestách, naznačovaly, že najde práci v zahraničí a do tří let kompletně změní život. Nechtěla tomu věřit. Ale pak přišla znovu, zkonzultovaly jsme možnosti a domluvily strategii.

Nemohla dovolit, aby matka přišla o byt. Tedy šla opravdu do zahraničí - do Německa, našla si práci ve známé automobilce. Byla to dřina na směny, ale neměla na výběr. Byt Olgy šel do pronájmu a zatímco byla v Německu, její matka se starala o chlapce. Manžel totiž neopustil jen ji, měli spolu dva syny ve věku osm a deset let. Z toho, co vydělala v Německu, Olga dvě třetiny posílala matce - na splácení půjčky a potřeby synů. Jenže po půl roce byla úplně na dně, fyzicky i psychicky. A tehdy jí kdosi poradil, ať jde dělat prostitutku.

Byla krásná, inteligentní, měla dobré vystupování, uměla anglicky, však angličtinu původně učila, i německy. Tak se pak „živila tělem“ v Itálii. Díky tomu získala nové kontakty a nabídku - aby dělala dobře placenou společnici bohatým mužům. Hovořily jsme spolu o tom, kladla jsem jí na srdce jediné - ať o tom, co dělá, nikomu neříká, aby jí později nikdo nemohl pomlouvat a cokoli jí vyčítat.

Dostala se do německé agentury, to už utekl rok a půl od její první návštěvy u mě. S jedním podnikatelem byla v Austrálii. Dokud měl jednání, měla ona volno a mohla si dělat, co chtěla. Později mi vyprávěla, jak se tam toulala u pobřeží parkem, dala si zmrzlinu, kterou měla moc ráda, dívala se na moře a v tu chvíli si říkala, že vlastně nemá zase až tak špatný život.

A v tom parku tehdy na lavičce seděl starší muž, prošedivělý elegán, četl knihu od Dreisera. A ona zrovna jeho knihy dobře znala, ty ji přivedly k tomu, že se začala kdysi učit anglicky, chtěla si je totiž přečíst v originále. A tak se s tím mužem dala do řeči a vyklopila mu vše o svém životě, o tom, co se jí stalo, jak se dostala k tomu, co dělá, o svých synech i matce, na které často myslí… Řekla mu naprosto vše s vědomím, že jde o cizího člověka, kterého už nikdy nepotká, prostě se mu vyzpovídala. Pak se rozloučili, nedala mu ani svůj telefon, nevzala si jeho. Šla do hotelu balit, druhý den její práce končila, odlétala zpět.

Utekly dva týdny a ozvali se jí z agentury, že znova poletí s kýmsi do Austrálie. Dali jí jméno hotelu a číslo pokoje, kde se má s klientem setkat. K jejímu překvapení tam ale na ni čekal onen neznámý z parku. Olga vytřeštila oči, nechápala, jak ji našel. Vysvětloval, že to nebylo zase tak těžké. V Německu není tolik společností, které by se zabývaly byznysem, jaký provozuje. Nepotřeboval ani FBI, když se mu představila křestním jménem a dokázal popsat, jak vypadá. A vzápětí ji požádal o roku! Přiletěl za ní jen kvůli tomu. Byl vdovec, jeho manželka i dcera zahynuly při automobilové nehodě před několika lety a od té doby žil sám. Pořád nemohl najít někoho, kdo by mu padl do oka a byl blízký jeho srdci. 

Řekl: „Mám jen jednu podmínku.“

Olga se zasmála: „Abych přestala s tím, co dělám.“

On na to: „To je samozřejmé, že to už nebudete dělat. Ale mou podmínkou je, abyste vzala  s sebou i své dva syny. Přestěhujete se ke mně všichni do Austrálie a začneme nový život. Mám peníze, mám ranč, chlapcům se tam bude líbit.“

Závěrem jen dodám, že jako bonus tam nakonec jela i Olžina maminka. Rodina byla zase šťastná a věřte, že i díky tomu, že Olga cosi pochopila. Když se jí život zašmodrchal, nenadávala na manžela. S pokorou přijala svůj díl viny za to, že se nechala k půjčce přemluvit, a udělala vše pro to, aby na tu nerozvážnost nedoplatila její maminka. Našla východisko. Sice mě nenapadlo, že bude dělat prostitutku, ale asi i to ponižování, které prožila, k tomu patřilo, protože jak přiznala, svého času nosila nos pěkně nahoru…

(zem)

Kontakt: Naděžda Iždinská - 776 847 089.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2204061
DnesDnes351
VčeraVčera499
Tento týdenTento týden3735
Tento měsícTento měsíc13811

Partnerské weby