Za příjemným rázem rakouského Podunají nedaleko Bratislavy pulzuje pestrá tvář regionu hraničního trojmezí. Stále se tu navzájem mísí prvky mnoha kultur. Nejen německé nebo slovenské, nýbrž přirozeně též maďarské, ale kupodivu i chorvatské.  A shodně patrnou různorodost tu lze dobře vysledovat hluboko do dávné

minulosti.

Středověké překvapení

O první otisky se svorným dílem podělili Germáni s Kelty. Avšak nejvíce dodnes patrných a pečlivým výzkumem odkrytých stop tu jednoznačně zanechali Římané. Ti na prostorách pozdějších obcí Petronell a Bad Deutsch-Altenburg založili čtyřicetitisícové sídlo Carnuntum. Římanům také určitě zalahodily tamní vývěry blahodárných minerálních pramenů. Nicméně Bad Deutsch-Altenburg se dále může pochlubit výjimečnou památkou z období středověku, která leží stranou antických vykopávek i současného lázeňského areálu. A tvoří výjimečný příklad propojení románského slohu s gotikou. Většina návštěvníků ji ke své škodě zcela mine. Možná jen z pohodlí automobilu suše poznamenají, že zde mají zvláštní kostel. Nejen zvláštní. Dokonce naprosto atypický. Podobá se zaoceánskému nákladnímu korábu s křehce zdobenou východní přídí presbytáře, nízkým masivním tělem a špičatou jednolitou věží na zádi. O ní lze vést diskuzi, zda náhodou nepřekonala symbolický Rubikon a z dávnověku své gotiky rovnou neskočila do architektonické moderny.

Pohár zajímavostí na jednom místě

Kořeny aktuální tváře svatyně začaly krystalizovat počátkem 13. století. Tehdy tu na místě starší poničené církevní stavby vznikl trojlodní románský kostelík. Ten byl posléze zepředu rozšířen o nový presbytář. A na západní straně propojen se solitérní věží, která zároveň prošla významnou úpravou. Románské období současně reprezentuje sousední karner (kostnice). Karner uchvátí obdivuhodným portálem vycházejícím z motivu triumfálního oblouku. Do měkkého kamene staletími ohlazeného sloupoví portálu vyryly ruce anonymních poutníků desítky drobných jednoduchých ornamentů s motivem kříže.

Karner původně plnil také roli kaple, teď slouží jako márnice. Především za mlhavých dušičkových dnů sakrální komplex prostoupí dobře pocítitelný duchovní náboj - ihned vedle vstupu se tyčí okrasný sloup připomínající boží muka. V něm uvnitř výklenku plane svíce, jejíž mihotavá záře přináší zesnulým světlo útěchy a vzpomínky.

Interiér kostela bývá přístupný spíše v hlavní sezóně. Avšak i mimo ni lze vstoupit za nízké masivní dveře a alespoň skrze mříž nakouknout do potemnělých útrob svatyně. Mezi světle okrovým zdivem se jasně vyjímají červené římské cihly z bývalých antických budov. Význam chrámu ještě podtrhuje fakt, že se těší titulu baziliky. Zasvěcen je svátku Nanebevzetí panny Marie.

Text a foto: Jakub Hloušek

DODATEK

Hrob legendárního náčelníka?

Kousek od kostelního areálu se vypíná strmý hliněný pahorek Türkenhügel (Turecký vršek), který své okolí výrazně převyšuje o několik metrů. Nyní je z valné většiny zarostlý náletem dřevin. Vrchol mohyly ale přináší nečekané překvapení - kromě jednoduchého kříže tu také najdeme současnou dřevěnou stélu. Ta nese podobu lidské postavy a zdobí ji stuhy v barvách maďarské trikolóry. Podle názoru některých badatelů zdejší mohyla ukrývá hrob Arpáda, legendárního náčelníka maďarských kmenů a mýtického zakladatele uherské královské dynastie. Tady údajně na následky válečného zranění roku 907 zemřel. Po christianizaci Maďarů pak posvátnou úlohu místa zdůraznilo zbudování prvního kostela. Počátkem 11. století totiž Bad Deutsch-Altenburg krátce patřil k Uhrám.

Podle pověsti Arpád přivedl Maďary do Karpatské kotliny, zároveň ale vyvrátil tamní slovanské Blatenské knížectví a zřejmě se valnou měrou podílel na pádu Velké Moravy.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2278916
DnesDnes31
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden3371
Tento měsícTento měsíc11165

Partnerské weby