Při silnici ze Sobědruh do Bohosudova na Teplicku najdete ještě dnes zbytky starého kostela svatého Prokopa. Stavba nestála původně osamocena v polích tak, jako dnes, ale jednalo se o farní kostel uprostřed bývalé vsi Kirchlice.  V některých zdejších pověstech se vyprávělo, že v

prostorách u kostela má být zakopaný poklad. Někteří po něm též pátrali, ale nikomu se jej nepodařilo nalézt. Až teprve jednomu sedlákovi, který poblíž hřbitova oral na poli se svými voly. Jelikož se však dopustil urážky zesnulých, a právě tak i přízraků hlídajících poklad tím, že nedal pozor na své voly, kterým se podařilo vstoupit na posvěcenou půdu hřbitova, ztratil i on nárok na poklad, jenž tak navždy zůstal v moci podzemních duchů.

Mše umrlců

   Jiná místní pověst pak připomíná Erbenovu „Svatební košili“. Váže se ke kostelu svatého Prokopa, jehož zdi se rozpadají. A na bývalém hřbitově se už kříže dávno vytratily a hroby propadly. Před dávnými lety, když se kostel ještě nacházel ve slušném stavu a konaly se v něm občas mše, se rozhodla jedna stará žena z Krupky jít ráno na jitřní mši. Večer se jí však zastavily hodiny a když se probudila, domnívala se, že už bude brzy ráno. Oblékla se tedy, zachumlala se do těžkého vlňáku a šla. Sotva vstoupila po schůdkách do kostela, podivně ji zamrazilo. Několik svíček plálo na oltáři a jejich jas jen spoře osvětloval chrámové prostory. Stařenka se rozhlédla a v šeru uzřela řadu cizích lidí ve starých rozličných krojích, ale mezi nimi i několik známých, kteří však již řadu let odpočívali v zemi. Dodala si však odvahy, přistoupila k oltáři a začala se modlit. Pak jí cosi začalo našeptávat, aby rychle odešla. Zvedla se, ale sotva udělala několik kroků, přistoupil k ní vybledlý kostnatý muž, kterého kdysi znala, jenže ani ten už neměl být dávno živ! Měl mlhou zastřený obličej, ostře svítící oči a zavanul z něj mrazivý dech. Naklonil se k ní a zašeptal: „Rychle uteč, chceš-li být živa.“

 Stařenka, blízká šílenství, pospíchala tedy z kostela, jak nejrychleji mohla. Zaskřípala chrámová vrata a ona se ocitla venku na hřbitově. Sotva však vyšla, rozletěla se vrata, zástup prapodivných postav se vyhrnul z kostela a hnal se k ní. Umrlci jí strhli těžký kabát a začali se o něj rvát. Naštěstí to bylo už u hřbitovní brány, takže stařenka stačila ještě vyběhnout na silnici, kam se za ní přízračný hlouček již neodvážil. Navíc začaly kostelní hodiny v nedaleké Krupce odbíjet jednu hodinu po půlnoci, přičemž se těžká hřbitovní vrata s rachotem sama zavřela. Babička pak utíkala celá vyjevená a na smrt vystrašená domů a ráno lidem vyprávěla, jak omylem přišla místo na jitřní na půlnoční mši a co tam zažila za hrůzu. Lidé pospíchali ke kostelu a skutečně tam na hřbitově spatřili roztrhané cáry stařenčina kabátu ležící na hrobech.

Tato mše tak údajně patřila k posledním, která tam byla sloužena. Dlouho totiž nikdo nezapomněl na půlnoční mši, kterou babička prožila ve společnosti dávno zemřelých. Lidé se do těchto míst pak báli chodit, neboť se vyprávělo, že tu straší. Od té doby zůstala poslední památka na Kirchlice opuštěná a kdekdo se jí raději vyhýbal.

Hroby vampýrů

V roce 2007, v souvislosti se stavbou nového silničního úseku, probíhaly v blízkosti kostela svatého Prokopa, kde se kdysi nacházela obec Kirchlice, archeologické vykopávky. Došlo při nich k pozoruhodným pravěkým i středověkým nálezům. Pravěká vesnice byla potvrzena v mírném svahu směrem k Sobědruhám a středověká zase ve svahu směrem ke Krupce. Středověké nálezy pak svědčí o tom, že tady existovalo bohaté osídlení už někdy počátkem 13. století, ne-li dříve. Nálezů se zde podařilo odhalit mnoho. Nejednalo se pouze o střepy, ale rovněž o nálezy stavebních prvků dávných kachlových kamen, právě tak, jako o minci z doby Ferdinanda I.

K důležitým objevům patřil též obrys domu ve spodní části kamenného sklípku, ale i čtyři kostry - dvou dospělých a dvou dětí, a to mimo rámec bývalého hřbitova. Takto mimo hřbitov bývali dříve vyčleněni ti, kteří se nějak odlišovali od ostatních a nesměli být pochováni spolu s dalšími lidmi. Mohlo se též jednat o někoho s vampýrskými schopnostmi, kdo by mohl škodit ostatním lidem. Tomu by mohla odpovídat též skutečnost, že jedna z koster se nacházela až v neobvykle zachovalém stavu. A právě tak i dřevěná bedna, ve které ležela, jaksi nepodlehla zubu času…

 Pavel Kovář

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2277831
DnesDnes366
VčeraVčera576
Tento týdenTento týden2286
Tento měsícTento měsíc10080

Partnerské weby