Naděžda Iždinská pochází z bývalého Sovětského svazu a kartám i ezoterice se věnuje už léta. Je přesvědčená o tom, že:„I když nám život někdy nachystá těžké zkoušky a může se zdát, že se nám doslova zhroutil svět, že jsme přišli o vše, je to

boží vůle, boží zásah. Shora je sledováno, jak se zachováme v takové situaci, co uděláme. Podle toho se pak vše vyvíjí dál a i to, co nevypadá dobře, může mít šťastný konec…“

Asi před dvanácti lety přišla za Naďou mladá žena, říkejme jí třeba Táňa. Plakala, že má čtyři děti a manžel ji nemá rád, našel si milenku. Navíc v práci dostala výpověď a mamince diagnostikovali rakovinu. Když to řekla manželovi, suše jí oznámil, že nebude krmit bandu darmožroutů a odešel k milence. Táňa byla naprosto zoufalá.

Naďa to ale neviděla tak černě, ačkoli se ještě nepodívala do karet: „Vše se děje, jak má. Bůh to tak rozhodl.“

Táňa s tím nesouhlasila: „Co je na tom dobrého, vždyť je všechno negativní. Samé pohromy!“

„Pohroma ještě nepřišla, děvče, ale přijde, pokud budeš takhle pokračovat. Vždyť manžela stejně už nemáš ráda, jen se bojíš zůstat sama. A jsi bez peněz? Otevři oči! Platí se přídavky na děti a ty máš čtyři. V práci jsi sice skončila, ale dostala jsi odstupné. Když půjdeš na úřad práce, budeš brát nějakou podporu, tak jak to, že nemáš peníze? Na úřadě práce ti nějakou najdou, vezmi první nabídku. Seznámíš se tam s mužem, o trochu starším, bude to vdovec a bude mít nemocnou dceru. Budete spolu vycházet velmi dobře. A jak s rakovinou maminky? Je to první stadium, šance na vyléčení je více než devadesátiprocentní. Bydlíš ve čtyřpokojovém bytě, tak vezmi maminku k sobě, aby nebyla sama, a její byt pronajměte, budete mít další peníze. Nemáš si nač stěžovat.“

To vše Naďa Táně řekla, aniž se dostaly ke kartám. A na ty ani nedošlo, protože se Táňa na Naďu za to, co jí řekla, rozzlobila. Nechala na stole ležet peníze a odešla.

Ozvala se ale asi za půl roku: „Paní Iždinská, já musím za vámi, já se strašně spletla.“

Přišla s bonboniérou a vyprávěla. Nejdříve truchlila, že manžel odešel, ale matku vzala k sobě a jak Naďa poradila, vzala práci, kterou jí našli na pracovním úřadě. V novém zaměstnání se skutečně seznámila s mužem, asi o šest let starším než byla sama. Měl šestnáctiletou dceru - epileptičku, žili spolu ve dvoupokojovém bytě. Chtěla se poradit, jak dál. Maminka Táni se uzdravila a z vděčnosti k Bohu se začala starat o nemocnou dceru Tánina přítele, nastěhovala se k ní. A do toho se náhle objevil znovu bývalý manžel Táni. V tu dobu totiž přišel o práci a milenka ho vyhodila, že se o něj nebude dál starat. Chtěl po Táně nějaký majetek, jinak že se bude soudit.

Ale Naďa řekla: „Žádné soudy, dej mu byt své matky. Vyrovnejte se.“

Tak se i stalo a Táňa teď žije spokojený život.

Naďa závěrem dodává: „Tomu se říká boží mlýny. Člověk, který hned pláče a vidí vše jako nespravedlnost, se obvykle bojí změn. Ale když se vám nedaří tam, kde jste, jsou změny nutné. Je lépe se odstěhovat, odejít z práce či od rodiny. Nemá smysl zůstávat tam, kde už není nic dobrého. Když to dokážete brát z té pozitivnější stránky, otočí se to.“

(nam)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2273737
DnesDnes604
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5148
Tento měsícTento měsíc5986

Partnerské weby