Jednou z nejzajímavějších odnoží islámu je sekta tančících dervišů Mevlevi. Vznikla ve 13. století v Konyi, neoficiálním hlavním městě vnitrozemí Malé Asie a turecké Kappadokie. Toto ohnisko súfismu a dalších mystických praktik a učení proslulo jako poutní místo po celém Středním Východu. Snad i proto je

Konya a její okolí dodnes v jinak nábožensky docela tolerantním Turecku baštou radikálního pojetí muslimského náboženství. Ve 13. století do Konyi doputoval Džaláuddín Rúmí, zvaný také Mevlana (což znamená Náš Mistr), a založil tu svou proslulou sektu tančících dervišů Mevlevi.

„Otáčením, kterým je možné se dostat do stavu podobného extázi, se tanečníci chtěli přiblížit Alláhu,“ vysvětluje nám v kavárně poblíž mešity jeden z místních Turků - Kemal -  zásady dervišského legendárního tance. A hned ze sebe sype další zajímavosti. Mevlana se narodil roku 1207 v afghánském Balkhu a pocházel z rodiny, jejíž předek Abú Bakr byl společníkem proroka Mohameda. Už od dětství se o něm šířily pověry a legendy, že je vyvolen stát se dervišem.

„Když mu bylo dvacet let, přesvědčil pod vlivem své vize otce, který je s ním dnes pohřbený tady v Konyi, aby z města utekli. To jim zachránilo život, protože Balkh byl brzy na to zničen Mongoly,“ říká muž částečně kryt vodní dýmkou a pokračuje: „Tady byl sultán srdečně přijat, protože tehdy byla Konya tolerantním místem i pro ty, kteří nepraktikovali islám. V roce 1244 se zde potkal s iránským potulným dervišem Šamz-í- Tabrízem a společně dali základ novému řádu. Setkání těchto mystiků je považováno za setkání dvou moří. Rúmího žáci sice později Tabríze zavraždili, což ho prý ranilo, ale jen díky tomu se pak nějakou dobu věnoval poezii a vytvořil tak obrovské dílo perské historie, kodex Masnawí,“ říká Kemal. Podle Kemala je základem Rúmího učení tančících dervišů nekonečná láska, tolerance a dobročinnost, střídmost, stejně jako vyvarování se nákladnému životu. Velmi zvláštní a pokrokové se už ve své době (tedy v polovině 13. století) jevily názory Rúmího a jeho bílých dervišů v odmítání otroctví, podpoře monogamie a většímu zapojení žen do chodu tehdejší společnosti. „Přijď, přijď, ať jsi kdokoliv, ať jsi zapálený věřící, uctívač idolů či pohan. Náš není dům zoufalství. Všichni, kdož vstoupí, budou přijati a přivítáni,“ zněla Rúmího základní teze.

Dokáží se točit celé hodiny

Začátek legendami opředeného ceremoniálu obstará kapela zvaná mutrip, která odehraje zahajující skladbu ještě v přední části taneční místnosti. Sbor i muzikanti se posléze odeberou na balkon, odkud budou doprovázet tanečníky po celý zbytek rituálu. Derviši, zvaní semazen, nastupují zahalení do dlouhých černých plášťů, symbolizujících hrobku. Na hlavách přitom mají kuželovité klobouky sikke představující náhrobky jejich ega. Po nich vchází na parket šejch, duchovní vůdce dervišů. Šejch se pohybuje v blízkosti červené ovčí kůže, tedy na nejvyšším duchovním stupni, a během rituálu zosobňuje samotného Mevlanu, dávného zakladatele řádu. Červená barva kůže pak označuje zrození a existenci. Pak začnou velédské cykly, při nichž derviši třikrát pomalu kráčejí okolo místnosti a uklánějí se sobě navzájem i svému mistrovi. Tím znázorňují stvoření světa Alláhem. Poté si sundají své pláště na znamení oproštění se od tohoto světa a zůstanou jen v dlouhých bílých rubáších. Hudba se zrychluje, tanečníci mají ruce překříženy na znamení jednoty s Alláhem a začínají rotovat dokola zvláštním vířivým pohybem. Jejich tanec je zdánlivě nekonečný, je těžké uvěřit tomu, že se jim nezamotá hlava, a vyzařuje z něj silná energie. Pravou dlaň mají přitom vytočenu nahoru na znamení přijímání požehnání z nebes, levá naopak míří směrem dolů a přenáší tak požehnání na zemi.

Mešita se vzácným mihrábem

Mevlana je v Konyi od roku 1273 pohřben pod zdálky viditelnou modře drážkovanou kopulí na místě prvního sídla „tekke“ dervišů. To zde fungovalo prakticky nepřetržitě až do roku 1925, kdy byl řád prezidentem Kemalem Atatürkem zakázán. Blízká mešita má typický seldžucký tvar se 42 antickými sloupy s římskými hlavicemi, uvnitř ní je ukrytý velmi vzácný vyřezávaný mihráb (výklenek ve středu stěny mešity sloužící k určení směru modlitby – pozn. red.). Ten je nejstarší dřevořezbou v regionu vůbec a vznikl už roku 1155. V mešitě je také pohřbeno osm zdejších sultánů, z nichž někteří byli krutými válečníky.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2273629
DnesDnes496
VčeraVčera790
Tento týdenTento týden5040
Tento měsícTento měsíc5878

Partnerské weby