Náš nejznámější, a také největší, pravěký menhir stojí na poli kousek od zřídka používané silnice z Klobuk do Telce.

Jeho rozměry jsou skutečně úctyhodné - na výšku měří skoro

čtyři metry a jeho předpokládaná váha je pět tun. Vzhledem k tomu, že ještě na počátku minulého století se kolem tohoto menhiru nacházelo, v dnes již nezadokumentovaných pozicích, dalších až 12 menších kamenů, říkalo se místu podle zdejší pověsti odjakživa Zkamenělý pastýř. Dost možná tady naši keltští předci vztyčili něco jako dnes už legendární Stonehenge v Británii.

Kráčející vysílač?

Podle staré legendy na tomto místě kdysi nechal Bůh v odvetu za nestoudné rouhání zaklít obecního pastýře i s jeho stádem. Podle jiné pověsti se kámen při každém zazvonění v blízkém kostele v Klobukách, vzdáleném asi 800 metrů, posune o jeden krok ke kostelu. Až k němu dorazí, nastane prý konec světa. Jiní zase tuto vzdálenost měří špendlíkovou hlavičkou, kterou prý ujde za rok, nebo velikostí zrnka písku.

Menhir posloužil při letním slunovratu v roce 1994 k pokusu, při kterém se za použití nejmodernějších přístrojů měřilo, zda kámen nevysílá nějaké ultrazvukové impulzy. Námětem pro tento pokus byly staré keltské legendy, podle kterých prý vždy v čase letního slunovratu zakřičí menhiry k nebi. Na rozdíl od těchto pověstí nebo obdobných pokusů v Irsku v Rollright v roce 1979 (zde byly naměřeny změny magnetického pole nebo vysílání elektromagnetických vln) se však kromě určitých zdravotních problémů, které se zčista jasna objevily u několika přihlížejících osob, nic konkrétního naměřit nepodařilo.

Ochranná kruhová linie

Podle badatelů, zastávajících teorii o vyzařování transformované energie kamenů, vydává Kamenný pastýř u Klobuk obrovskou pozitivní energii. Přesvědčena o tom je i Olga Krumlovská: „Doporučuji opřít se o kámen zády, hlavou se dotknout menhiru a dlaně pevně přitisknout ke kameni.“ Brzy se prý dostaví pocit prostupování mírného tepla hlavou a zády a člověk začne mít pocit, jako by vše špatné a negativní, co v něm je, bylo odsáváno půdou pod jeho nohama. „Negativní energie se zcela vpije do země a její místo naplní pozitivní kosmická energie. Člověk pak pocítí velkou úlevu na těle i na duši,“ dodává Olga Krumlovská.

Dalšími pokusy bylo zjištěno, že menhiry kolem sebe vytvářejí jakousi ochrannou kruhovou linii, která je vždy individuální a liší se svojí silou případ od případu. Podle znalce energetického působení pravěkých menhirů Pavla Kozáka je však energie tohoto našeho největšího menhiru nižší než u jeho zhruba o třetinu menšího druha stojícího na poli nedaleko Drahomyšle u Žatce. „Menhir je však zase na druhou stranu spojen s horou Říp přímkou označující východ Slunce při keltském svátku Beltaine,“ připomíná zajímavou skutečnost Pavel Kozák.

Text a foto: Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279158
DnesDnes273
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden3613
Tento měsícTento měsíc11407

Partnerské weby