Kdo z nás se někdy nezamýšlí nad svými emocemi, pocity a potřebami? A leckdy nás přepadnou strachy, ovládnou nás touhy, můžeme být zmatení, dopouštíme se chyb. V takových chvílích nám může pomoci vědomí, že nikdo není dokonalý. O své zkušenosti a názory se s námi podělila psycholožka Eva Velechovská (pracuje jako lektor enneagramu, kouč

seberozvojových programů, výchovný poradce, vysokoškolský pedagog).

Téma šesté - jistě jste už zažili okamžiky, kdy jste stáli na pomyslném rozcestí a museli se nějak rozhodnout.

Obě cesty jsou špatné, obě jsou dobré

Eva Velechovská říká: „Někdy nemáme moc na výběr. Tohle povídání je možná smutné, ale setkávám se s tím často. Obě cesty, pro které se člověk rozhoduje, se mohou jevit jako špatné. Jak je to myšleno? Tak například - když se odstěhuji od rodiny, je to mizerné řešení pro moje děti. Když zůstanu, je to neúnosné řešení pro mě. Vypadá to, že situace, v níž se můžeme občas ocitnout, je jako dno nejhlubší díry. A my opakovaně - znovu a znovu - zkoušíme tuto díru opustit. Nefungují nekonečné pokusy ani ubezpečení, že obě rozhodnutí jsou špatná. Pak cítíme bezmoc, ztrátu, zdá se nám, že není světlo na konci tunelu.
VHLED: Někdo moudrý řekl, že lidé i ve chvílích, kdy věci nefungují, je dělají stále stejně a naivně si myslí, že to příště dopadne lépe. Jenže dopady i důsledky tohoto konání jsou s každým dalším pokusem nejen zoufalejší, ale i bolestivější. Co tedy dělat? Já jsem věřila a věřím v životní proces, který mě vždy nabádal: ‚Přestaň skákat, sedni si na dno a přijmi všechno, co se děje. Slona sníš tak, že ho jíš po částech, chce to svůj čas. Něco musíš pustit, něco připustit, dopustit, a pak se v té díře postavíš. To, co jsi měl nad hlavu a nedosáhl jsi rukama na okraj, máš najednou po kolena. Pak vykročíš a jdeš. Není to snadná chůze. Je potřeba jíst, pít, starat se o sebe a přitom kráčet zcela novou, předtím neobjevenou cestou. Tou třetí cestou, svojí vlastní.‘

Někdy to naopak vypadá, že jsou obě cesty dobré. Jen si prostě musíme jednu zvolit. Jenže my víme, že spolu s rozhodnutím nikdy zároveň nedohlédneme všech důsledků. Když nám obě cesty nabízejí v okamžiku rozhodování zdánlivý zisk, ztráty se jeví jako malé a nepodstatné. Máme-li nedostatek, tak je buď fyzický, nebo emoční (ztráta a potřeba peněz a emoční ztráta a potřeba vztahu, lásky, pozornosti atd.). Co s tím, když to vypadá, že cesta bude dobrá a obě varianty příznivé?
VHLED: Posuzování zisku může být stejnou pastí jako topení sebe sama v nedostatku. Rozhodnutí pro něco, co má přinést zisk, může znamenat, že cítíme nedostatek a cesta - vztah, práce - zdánlivě nabízí, že tento nedostatek naplní.

Když nebudeme trpět těmito závislostmi, budou naše cesty plné zkušeností, které prožijeme, zvládneme a půjdeme dál. Nebudeme chtít, aby se nám dařilo jen dobře, ale budeme toužit vědomě určité zkoušky zvládnout tak, abychom se dokázali cítit dobře. To je další krok na cestě.“

(nam)

Kontakt: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2278058
DnesDnes593
VčeraVčera576
Tento týdenTento týden2513
Tento měsícTento měsíc10307

Partnerské weby