Usedlost byla od posledních desetiletí 13. století majetkem rodiny Várday. Roku 1400 král Zikmund dal rodině povolení postavit hrad ze dřeva nebo kamene. Podle listiny, která pochází z roku 1401, byl hrad také postaven. Nejedná se však o totožnou hradní dispozici se zbytky staveb, jež lze

v současnosti spatřit.

Nový hrad začal stavět v roce 1464 biskup Štěpán Várday. Jádro hradu postaveného v letech 1465 - 75 tvoří dodnes viditelná zřícenina jižního křídla budovy se dvěma čtyřbokými věžemi v rozích. Po smrti Štěpána Várdaye v roce 1470 se stavba tak zpomalila, že nebyla dokončena ještě ani roku 1516. Roku 1521 sedmihradský biskup František Várday uložil za úkol svému mladšímu bratru Janovi, aby stavbu hradu dokončil ze dřeva. Pravděpodobně v té době byl postaven obranný val s palisádou. Obytné budovy hradu byly v letech 1565 - 70 rozšířeny, novou hradbu postavili mezi lety 1580 – 85, pod vedením italského vojenského inženýra Ottavia Baldigary.

Majetek připadl vdově

Během turecké nadvlády došlo k rozdělení státu na tři části. Členové rodiny Várday se zúčastnili volebního sněmu krále v Székesfehérváru roku 1553 a proklamovali mu tam věrnost. Protože po smrti pěti bratří osamocený Michal Várday přešel na stranu Ferdinanda, Jiří Fráter tento velmi důležitý hrad v roce 1544 obsadil. Michal Várday po několik let žádal jeho navrácení, ale k tomu došlo až o sedm let později, při sjednocení obou částí státu. Poté, co Jan Zikmund a jeho matka Izabela roku 1556 s tureckou pomocí získali Sedmihradsko nazpět, zůstal v této krajině v císařských rukách pouze hrad Kisvárda.

Štěpán Báthory, vojevůdce Jana Zikmunda a pozdější polský král, se ho chtěl zmocnit obléháním, jeho útoky ale byly neúspěšné. Armáda pod velením Imricha Telekessyho, hlavního kapitána Košic, obléhatele odehnala. Kapitánem hradu se v roce 1563 stal syn Michala Várdayho Štěpán. Poslední mužský potomek rodiny Várday jménem Michal zemřel v roce 1584 a obrovský majetek připadl jeho ovdovělé manželce Kristině, která pocházela z rodu Doboi.

Smutný konec sídla

Roku 1703 hrad obsadili vojáci Františka Rákocziho II. a drželi ho až do konce bojů za svobodu a nezávislost Uher. Potom ale hrad ztratil svůj vojenský význam, byl majiteli opuštěn a jeho stavby ponechány svému osudu. Na začátku 18. století hrad a okolní statky vlastnily rodiny Zichy a Esterházy, které část kamenů z různých staveb použily na stavbu hospodářských budov. S povolením od šlechtických majitelů začali okolní obyvatelé zříceninu využívat jako kamenolom, a tak z rozsáhlé pevnostní stavby toho do současnosti moc nezbylo. Úplnému zničení zabránili až místní statkáři.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279158
DnesDnes273
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden3613
Tento měsícTento měsíc11407

Partnerské weby