Hrad byl vystavěn pravděpodobně kolem roku 1270, jeho stavitelem byl patrně Šimon z rodu Kacsicsů. Podle jiného pramenu vznikl na sopečném kuželu, 625 m vysokém, krátce po mongolském vpádu mezi lety 1241 - 42. První písemná zmínka o něm pochází až z roku

1348, kdy byl uveden společně s vesnicí ležící pod návrším.

Ve 14. století se ho majitelé museli vzdát, odebral jim ho Matúš Čák Trenčianský. Ale po jeho smrti, kdy došlo znovu ke sjednocování země za vlády krále Karla z rodu Anjou, byl šlechticům vrácen. Pod hradem ve vesnicích žili v domech nevolníci, kteří pouze v případě nebezpečí, v době válek, mohli na hradě hledat své útočiště. Před koncem 14. století byl hrad tehdejším majitelem rozšířen. Roku 1411 zdědil panství Šimon z rodu Szecsenyi. V době husitských válek, které se přenesly i na území tehdejších Horních Uher, patřil hrad s panstvím po roce 1440 významnému vojevůdci Janu Jiskrovi. Teprve po deseti letech, kdy byl hrad obsazen husitskými vojáky, dorazila armáda krále Matyáše Hunyadiho a porazila českou posádku.

Obec Tarján po celou dobu středověku sdílela stejné osudy jako hrad, sloužila jako místo vybírání mýta. Z roku 1439 pochází písemná zmínka o místě situovaném přímo pod hradem, které se později nacházelo v oblasti tzv. pusty. V roce 1460 byl hrad dobyt vojenskými oddíly uherského krále Matyáše Korvína a vrácen zpět do majetku koruny, která jej obratem předala do majetku Štěpána z rodu Szapolyai. V roce 1527 král Jan Szapolyai předal hrad do vlastnictví hraběte Štěpána z rodu Werböczy. Roku 1544 se hrad stal majetkem habsburského panství a byl předán Františkovi z rodu Bebeků, který ho měl však pouze pronajatý. Král Ferdinand I. nechal Bebekovi majetek zabavit, neboť bylo prokázáno, že na zdejším hradě byly i přes přísný zákaz raženy falešné peníze.

Zbabělí obránci uprchli

V polovině 16. století ohrožovaly oblast centrálního Uherska nejen záplavy, ale hlavně turečtí nájezdníci, kteří začali okupovat okolní oblasti. Za dalšího majitele Farkase Derecsényi byl hrad kvůli Turkům nově opevněn a zesílen. Při té příležitosti vznikl kromě jiného také mohutný zděný bastion se značnou tloušťkou stěn, jenž měl za úkol bránit vstupní bránu. I přes výstavbu mohutného opevnění byl roku 1554 kapitán hradu František Zagyva jednoho podzimního mlhavého rána překvapen, když uviděl z hradu nedaleko vrcholu kopce obrys obrovského děla. Turecký válečník s titulem bej Kara Hamza oblehl v roce 1554 hrad. Jeho vyslanec nabídl za tučné výkupné obráncům svobodný odchod z hradu. Protože obránci nepatřili mezi nejudatnější bojovníky a tušili, že jejich dny jsou sečteny, raději v noci z hradu uprchli. Ten poté přešel do tureckých rukou.

Teprve v roce 1593 se Salgó dobytím královským uherským vojskem vrátilo zpět do majetku Uher. Kryštof Tiefenbach a Mikuláš Pálffy zajali zbylé turecké obránce. Vítězná armáda pochodovala chránit zbývající zemské pevnosti, které ještě nebyly válkou zničeny, takže opuštěný hrad byl po následující staletí stále více vystaven ničivým povětrnostním vlivům a chátral.

Nádherné výhledy do okolí

Roku 1980 zde započaly archeologické vykopávky a došlo na restaurování dosud stojících konstrukcí.

Do dnešní doby se, bohužel, mnoho původních středověkých konstrukcí hradu nezachovalo. Pohled z hradu je však ohromující. Nabízí fantastický výhled na okolní hory, stejně jako na sousední Slovensko. Také je zde krásný výhled na hrad Somoskö, stojící severním směrem. Zřícenina hradu se nachází v blízkosti maďarsko - slovenských hranic, hrad je snadno dostupný z obce Salgótarján. 

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2257887
DnesDnes227
VčeraVčera945
Tento týdenTento týden5937
Tento měsícTento měsíc13295

Partnerské weby