Kalábrie patří k nejchudším, nejdivočejším a nejkrásnějším koutům jižní Itálie. Je to ta pomyslná špička imaginární italské boty nakopávající Sicílii. Země opředená historkami o mafii, únosech bohatých seveřanů ukrývaných v horách Aspromonte a dnes už i fámami o davech

uprchlíků. Realita je však mnohem střízlivější.

Kalábrie je především nádherná, panensky čistá příroda, nezničená civilizací a průmyslem, plná tajemných míst spojených s legendami a pohanskými kouzly. Její malebná městečka jsou přilepená ke skalám nad hlubokými roklemi, divoké pobřeží lemují vysoké hory, skalnaté zátoky, pasou se tu kozy, muly a koně. A obklopena je křišťálově čistým mořem.

U většiny seveřanů vyvolává záměr cesty na italský jih překvapení, často následuje ironický pošklebek o zaostalých terronech,jak jižany nazývají. Je to jen další z předsudků odvěké nevraživosti mezi tzv. bohatým průmyslovým severem a chudým zemědělským jihem. Už staří Římané ohrnovali nad jihem nos a na milost vzali pouze Neapolský záliv. Proniknout do divokých kalábrijských hor se ani nepokoušeli. Skutečnost je taková, že materiálně zaměření jedinci preferují italský sever, zatímco ostatní jako magnet přitahuje právě mystický jih. Člověk jemnějších vibrací tady zřetelně cítí ducha Země - v té nejstarobylejší a nejpůvodnější podobě. A co se týká „zaostalosti“, na italském jihu vznikla ve 13. století první sekulární univerzita v Evropě, kde se začala přednášet práva. Ještě v 18. století znamenal pobyt na jihu pro evropské učence završení studií. V Kalábrii se narodilo a působilo mnoho významných myslitelů, kteří ovlivnili evropský vzdělávací systém. A konečně i samotný název Itálie pochází právě z Kalábrie!

O Apeninském poloostrově se říká, že je historickou páteří Evropy. Vše proudilo „zdola“, z jihu, jenž je celá tisíciletí křižovatkou mnoha národů a civilizací. Ve své hmatatelné podobě zde zanechali nejvýraznější dědictví Starořekové, duchovní odkaz předaly indoevropské národy, v Kalábrii Sikulové a Oskové. Zatímco Sikulové byli víc mořeplavci a obchodníci, Oskové se věnovali pastevectví a zemědělství. Když se na pobřeží usadili Starořekové, začali jim říkat Viteliové, což znamenalo lidé ze země býků a telat. Slovo „vitelo“ dodnes značí v italštině tele.  Římané termín přejali a Země Viteliů se stala prvním názvem pro současnou Kalábrii. Později to byla Vitelia a nakonec Itálie. Takže se vlastně jižané nestali Římany, ale pyšní Římané a později ještě pyšnější seveřané se stali Italy!

Ačkoli byly jižanské regiony dlouhá staletí sužovány piráty, nájezdníky a cizími vyděračskými vládami, trpěly chudobou a malárií, zůstaly své. Obyvatelé drsné a divoké Kalábrie jsou neuvěřitelně hodní a přívětiví lidé. V žilách jim ještě koluje krev jejich předků - rolníků a rybářů, nejsou poznamenáni komercí. Obyvatelé sousedních jižních regionů o nich hovoří s lehkým despektem: „Ááá, Kalabrézi! Ti jsou zvláštní. Dají ti, co mají, i když na tom prodělají! Dávají, i když sami nemají. Oni ti dají i vlastní duši! I kdyby je to později mělo zabít…“  Je pravda, že na první dojem působí Kalábrijci trochu uzavřeně. Avšak jakmile se s vámi sžijí, otevřou se dokořán a přilnou k vám, často i na celý život. Život v Kalábrii byl vždy tvrdý a zůstal dodnes. Je obdivuhodné, s jakou hrdostí a nezdolností se zdejší lidé dokáží vyrovnávat s tolika obtížnými životními podmínkami. A přitom zůstávají stále sví - čestní a hrdí. Takže zatímco větší část Evropy si jede ve svých komerčních stereotypech, které pyšně nazývá pokrokem, jižní Itálie a Kalábrie si dál zpívají a tančí svou vlastní tarantelu - prostou, za staletí nezměněnou a hypnoticky strhující v prudkém slunečním žáru i v chladných nocích vysoko v horách.

Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2253585
DnesDnes211
VčeraVčera762
Tento týdenTento týden1635
Tento měsícTento měsíc8993

Partnerské weby