Rakouský hrad Klaus byl vybudován v první polovině 12. století a jeho funkcí bylo strážit údolí. Tím totiž vedla stará římská silnice, která se později stala důležitou obchodní cestou do Benátek. Hrad je poprvé zmiňován v roce 1175 se jménem Udalscalch de Clusa, který zde zastával funkci

kastelána (správce hradu). Vzhledem ke své strategické poloze byl hrad vždycky v držení zemského knížete. Nejprve patřil rodu Otakarů ze Štýrska, později Babenberkům a nakonec Habsburkům. Ale často byl dáván i do zástavy nebo propůjčován jako léno. Roku 1578 nechal Oldřich Storch z Rottenmannu přistavět přímo pod hradem nový zámek. Na úpatí hradní skály bylo postaveno předhradí, které bylo spojeno s horním hradem obranným ochozem. Starý hrad byl ale ještě průběžně dále obýván. Za vlády rodiny Storchů se Klaus stal centrem protestantismu v jižním Rakousku. V 17. století bylo opevnění rozšířeno. Hrad prokázal svou obranyschopnost, kterou poskytoval zdejším obyvatelům, i v roce 1610, když zde chtěla projít vojska pod velením generála Ramee na své cestě do Štýrského Hradce.

Ludvík ze Storchu nechal postavit v roce 1616 nad hradem protestantský kostel, který byl roku 1674 rekatolizován. Na základě rodinných sporů, které vedly k finančním potížím, muselo být panství v roce 1632 prodáno hlavnímu věřiteli, hraběti Jiřímu Zikmundovi ze Salburgu. Hrabě z panství vytvořil fideikomis (svěřenství, aby nedošlo k drobení majetku – pozn. red.).

Hrad si pronajali misionáři

V roce 1758 byl zámek přestavěn v barokním slohu, ale přesto jej hrabě Norbert Anton Oswald ze Salburgu prodal o dva roky později klášteru ve Spitalu am Pyhrn. Jeho probošt František Xaver Grundner jej nechal kompletně opravit. Sousední hrad zůstal sice stát, ale byl opuštěn a ponechán svému osudu.

Po zrušení kláštera v roce 1809 převzala panství státní správa náboženského fondu. Sejmutí krytiny střechy v roce 1828 způsobilo starému hradu definitivní zkázu. Roku 1878 koupil kníže Adolf Jiří ze Schaumburg-Lippe zdejší rozsáhlé lesní hospodářství i s velmi zanedbaným zámkem. V roce 1942 byl Klaus prodán Zikmundovi z Treskowa, jenž zde pobýval jen do posledních dnů II. světové války. Poté panství přešlo jako dědictví na baronku Uršulu ze Sydowa, nicméně zámek již nebyl dále obýván.

Bezprostředně po válce byl zámek používán jako uprchlický tábor a mezi lety 1948-50 jako dětská zotavovna. V roce 1963 si evangelické sdružení zvané Misijní společnost světlonošů  pronajalo hrad od rodiny ze Sydowa a začalo s rekonstrukcí. Vzniklo zde protestantské vzdělávací centrum s mládežnickou ubytovnou.

Z předhradí se stal pivovar

 Komplex hradu a zámku postavený v obci Klaus je situován na skalním útesu s výhledem na údolí řeky Steyr, které tak mohlo být ve své době snadno blokováno. Odtud pochází i název Klaus (uzávěra). Skutečná stavba uzávěry na silnici samozřejmě už dávno neexistuje. Pokud návštěvník použije strmou příjezdovou cestu zezadu, dojde na bývalé předhradí, které bylo později přeměněno na pivovar.

Západní průčelí se sesulo před několika desítkami let do údolí. Na jeho místě vznikl sál s kapacitou 250 míst, kaple a obytné prostory pro 60 lidí. 

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2257797
DnesDnes137
VčeraVčera945
Tento týdenTento týden5847
Tento měsícTento měsíc13205

Partnerské weby