Říkává se, že každý desátý člověk na světě spatří ducha na vlastní oči. Mám tu čest patřit mezi ně, do společenstva desátých. Před lety jsem coby mladý jinoch - horolezec - s kamarádem trávil sobotu v čarokrásné skalní

oblasti Rathen v Sasku. On ale navečer odfrčel na motocyklu zpátky do Čech a já zůstal sám s tím, že zabivakuji a v neděli se setkám a polezu s jiným kamarádem, který ráno dorazí. Už jsem osamoceně pár desítek bivaků absolvoval, neviděl jsem v tom žádný problém. V někdejším NDR se tehdy smělo běžně volně přenocovat a pod skalními převisy bylo vždy plno německých i českých lezců (mimochodem, v dnešním Sasku se na tom samém místě smí nocovat s určitými omezeními dodnes, zatímco na české straně to naše úřady úplně zakázaly).

Prošel jsem tedy pohádkové lázeňské městečko Rathen, poseděl u jezírka, a když se začalo smrákat, vydal jsem se vyhledat jeden z bivaků pod obrovskou dominantou - věží Höllenhund, čili Pekelný pes. Vybral jsem si malý převísek, o necelých dvě stě metrů dál bivakovali nějací Němci. Rozdělal jsem oheň a pozoroval v záři plamenů okolní siluety obrovských pískovcových věží. Užíval jsem si noc v přírodě. Už byla úplná tma, když dole v údolíčku zapraskaly větve. Někdo stoupal nahoru.

Nedivil jsem se, poslední opozdilci, kteří se ještě posilňovali alkoholem v restauraci, se vždy trousili do skal později. Zřejmě viděli světlo ohně, a tak za ním vyrazili. Však Němci nejsou žádní samotáři, mají rádi, když je jich hodně. Druží se na skalách i v bivacích.

A skutečně. Asi padesát metrů od mého bivaku končil vzrostlý les a začínaly malé, sotva metrové, borovičky, jimiž byl porostlý pískový svah až ke skalám. Právě tam z lesa vystoupila postava a vydala se pěšinkou ke mně. Když se přiblížila na dvacet metrů, dostala konkrétní obrysy chlapíka s batohem. Říkal jsem si, že jde za světlem, možná nechce zůstat v noci sám. Protože jsem se také tak trošičku bál, možnost společnosti jsem vítal. Znáte to, v noci jsou v lese slyšet různé podezřelé zvuky a osamocený jedinec to hůře snáší. A tenhle s sebou třeba bude mít i nějaký šnaps na zahřátí a lepší náladu, napadlo mě.

Chlapík tiše stoupal k bivaku. Deset metrů, pět metrů, tři metry a najednou stál u ohně. Vidím to jako dnes. Chystal jsem se promluvit, když se náhle bez varování rozplynul. Zmizel mi nehlučně přímo před očima. Zdůrazňuji, že jsem nic nepil, a je jasné, že do rána jsem pak už nespal. Přírodu mám rád, v lese se v noci normálně nebojím. Jsem ochotný polemizovat i o otázkách tajuplného nadpřirozena, ale v praxi je to jiné. Realita se dost liší od knižního či filmového hororového teoretizování. Věřte, že je děsivější.

Dan

Foto: Pixabay

Milí čtenáři, setkali jste se také někdy s duchem nebo bytostí z jiného světa? Napište nám o tom a zasoutěžte si o knihu Rozhovory s nebem autorky Theresy Cheung, kterou vydal Knižní klub. Své příspěvky posílejte na adresu redakce nebo e-mail - Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201380
DnesDnes451
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden1054
Tento měsícTento měsíc11130

Partnerské weby