Čtyři dívky si užívají na tzv. dámské jízdě. Popíjejí, baví se, zakusují dobroty. Pak jednu napadne – budeme vyvolávat duchy! Všechny se nápadu zasmějí a jedna běží do vedlejší místnosti, odkud přinese plátno, na kterém jsou písmena, číslice a slova

ANO a NE. Přiloží skleničku a se smíchem kladou první otázku: „Chce s námi někdo mluvit?“ Sklenička se pohne a zamíří ke slovu NE. Smích už sice není tak hlasitý, na tvářích zúčastněných se dokonce objeví výraz překvapení, ale pokračují. „Duchu, dobrý nebo zlý, mluv s námi! Chceme si prostě popovídat!“ Opět se společně zachichotají. Sklenička začne jezdit po plátně s nebývalou rychlostí, sotva stačí číst odpověď, ale je jasná. „Jsem Adam, jsi mrcha! Zabiju tě!“

Přestože se sklenky jedním prstem dotýkají všechny dívky, zůstane na skleničce prst jediný. Ostatní po přečtení odpovědi rychle uhnou. Poslední prst se sune ze sklenky dolů. „Myslel to vážně?“ Ptá se dívka, která sundala prst ze skleničky jako poslední. „A komu to vlastně říkal?“ Ptá se vyděšená mladá žena těch ostatních. „Blbost!“ Odvětí další a jde si nalít další skleničku vína. „Není to pravda, někdo s tou skleničkou hýbal, jste hloupé!“ Všechny opustí plátno a baví se dál. Na vzkaz a zkušenost zapomenou velmi rychle.

Loučí se k ránu, tři z dívek nasedají do taxíku a jedou domů. Čtvrtá doma uklízí nepořádek. Pak jde do koupelny s tím, že po sprše půjde rychle do postele. Když vychází ze sprchového koutu, uklouzne jí noha, nestihne se nikde zachytit. Náraz do hlavy o hranu umyvadla je smrtelný. Kolem hlavy se rozlije na podlaze krev.

Poněkud hororový příběh se kdysi opravdu stal. Vyprávěl ho přítel zemřelé dívky. Popsal zkušenost všech, které se seance účastnily. Policie případ uzavřela jako nešťastnou náhodu, byl ale chvíli podezřelý z toho, že se na její smrti mohl podílet. Nerad vzpomíná, ale souvislosti mu dodnes vrtají hlavou. Nikdo, ani on ani dívky, žádného zemřelého Adama neznal.

Záhrobí není radno pokoušet

Je obecně známo, že zahrávat si s „druhou stranou“ se nevyplácí. Vyvolávání duchů je prostě nebezpečné. A proč tomu tak je? Neodborné napojení na záhrobí může vyvolat entity všech možných druhů. Tolik vysvětlení těch, kteří o bytostech v prostoru něco ví. Údajně „tam“ nejsou jen ti dobří, ale i zlí, navíc se v prostoru nachází energie, která s dušemi prý nemá nic společného. Ďábel se jednoduše projevuje všemi možnými způsoby.

Zdena, která vlastní se svým manželem hotel, o tom ví své. Marně totiž čekají již několik let na kupce. Proč?

„Hotel prosperoval, vydělával. Jeho historie je velmi pohnutá a zajímavá. Událo se toho tady hodně.“ Vzpomíná a mne si při vyprávění ruce. „Zemřela zde prý malá holčička, pak nějaký lékař, byl tu lazaret pro raněné ve II. světové válce, pak jesle,“ popisuje dál. „Když jsme objekt koupili, byl zanedbaný, ale krásný. Chtěli jsme mít skvělý hotel, což se také zprvu dařilo. Měli jsme po skončení rekonstrukce nádherný dům na nádherném místě.“

Energie nakumulovaná za celá desetiletí tu byla stále citelná. „Jednou mě někdo udeřil, jen tak. Pak mi zvrhnul z tácku pití, které jsem nesla hostům. To vše mi dalo podnět k tomu, abych se zeptala, kdo tu je a proč. Informací bylo po málu. V kronikách jsme našli jen zlomky,“ vypráví a klopí při tom hlavu. Uchýlila se tedy k jediné možnosti. Zavřela se do jednoho z pokojů a chtěla si popovídat s těmi, kteří tu možná zůstali a nechtěli odejít.

„Vzala jsem si plátno, které bylo pro tyto účely vyrobené. Pak se prostě ptala. Nejprve přicházely nic neříkající odpovědi. Najednou se začalo dokola ozývat písmeno Q. Nic víc, jen tohle písmeno. Ručička destičky mě stále vracela k tomuto písmenu.“ Nechápavě kroutí hlavou. „Uložila jsem tedy vyvolávací pomůcky a nechala to být. Jenže, později mi někdo řekl, že tohle písmeno značí ďábla,“ zvedne konečně hlavu a v očích je poznat zděšení.

„Pak se dařit přestalo. Rozhodli jsme se tedy, že hotel budeme pronajímat. Sehnali jsme si místo v horách, kde mi společnost dělali mí oblíbení koně. Brzy ale i tady začaly problémy. Nedostávalo se peněz, museli jsme hodně pracovat, abychom udrželi náš domek, pozemek a dali koním, co potřebovali. Mezi tím pronajímatel hotel prakticky zničil. Našli jsme zpustlé místo, které potřebovalo další úpravy a také zařízení. Po nápravě ho převzal další pronajímatel, pár měsíců sice fungoval, ale dopadlo to stejně. Dnes se snažíme objekt prodat, marně. Objevila se spousta zájemců, ale nikdy nic nevyšlo.“

Skutečně krásné místo tak zůstává dodnes opuštěné a čeká, až si ho zase někdo oblíbí a zamiluje. Brání snad dalšímu rozkvětu opravdu samotný ďábel? Nebo je objekt energeticky tak nepříjemný, že o něj každý ztratí zájem?

Horor v redakci

Píšeme o věcech tajemných a záhadných, ani nás samotné tedy nenechává v klidu, pokud si můžeme na vlastní kůži něco vyzkoušet, nejen vyslechnout.

Jedna z našich redaktorek si do svého mobilu na základě různých vyprávění stáhla aplikaci, která detekuje duchy. Aplikace nás první den upozornila na tři entity, které se měly v redakci nacházet. Zvědavě jsme si prohlíželi světélka, jež se na displeji objevovala a určovala přítomnost konkrétních entit. Že jsou některé z nich opravdu velmi špatné, tedy podle detektoru, nás moc nezaskočilo.

Jenže entity přibývaly. Ze tří byly najednou čtyři, pak šest, následně osm. Zdálo se nám to podivné, nevěděli jsme, co si myslet. Myšlenka na to, že se jedná o mimořádně stupidní záležitost, nás vyvedla z omylu skoro vzápětí.

„Mám asi alergii,“ prohlásila kolegyně. Následně se začala škrábat na rameni s tím, že jí naskočila vyrážka z něčeho, co jejímu tělu nesvědčí. Rozhodla se tedy rameno ošetřit. Jenže to, co objevila na své kůži, překvapilo všechny. Troufáme si říci, že šokovalo! Bylo jasné, že o žádnou alergii nešlo. Obtisk prstů na jejím těle jasně říkal, že duchové z aplikace se nejspíš chtějí hodně kamarádit. Ona však nikoliv. Aplikaci si odinstalovala a nechce s nimi již nikdy nic mít!

Naďa Kučerová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274606
DnesDnes241
VčeraVčera1233
Tento týdenTento týden6017
Tento měsícTento měsíc6855

Partnerské weby