Na první pohled je to zcela normální dům, byť stojící v historické části města. Ve skutečnosti se jedná o druhý nejstarší, historicky doložitelný, pražský dům. Tohle místo je navíc magické a opředené mnoha pověstmi. V 17. století zde stála prestižní alchymistická

dílna, kterou nechal otevřít samotný císař Rudolf II.

První zmínka o kdysi nenápadném domě v Haštalské ulici pochází už z roku 880. V té době přitom všude kolem stály jen roubené dřevěné sruby a polozemnice. Svou opravdu hvězdnou chvíli ale zažil dům na sklonku 16. století, když si jeho přízemí a sklepení vybral sám císař Rudolf pro svou osobní alchymistickou dílnu.

Nalézt kámen mudrců, elixír mládí nebo získat zlato z obyčejných kamenů se zde pokoušely takové špičky v alchymii, jako John Dee nebo magistr Edwatd Kelley. Toto tajemství přitom místo oplývající geniem loci skrývalo docela dlouho, na světlo vyšlo (doslova) teprve před 15 lety. Tehdy se po zničující povodni, která se v létě 2002 prohnala Prahou, propadl před domem kus dlážděné ulice. V jámě se k překvapení dělníků objevila prastará sklepení, kde možná stovky let nikdo nebyl. Je třeba si uvědomit, že oproti středověku jsou všechny dnešní domy postavené o „patro výše“, vlastně na základech zbourané původní zástavby. Kde tedy měl středověký dům přízemí, jsou dnes sklepy a staré sklepy dnes tvoří nejnižší - 2 patro.

Nechyběly symboly čtyř živlů

Ze starých kronik se sice vědělo, že někde kolem kostela svatého Haštala ze 14. století a poblíž jednoho ze vstupů do Židovského města stála před asi 450 lety císařská alchymistická dílna, ale její přesná poloha chyběla. Teprve povodeň odhalila bludiště podzemních katakomb, které od přízemí a sklepů tehdejšího domu v Haštalské dělil později bytelně zazděný vchod. V některých středověkých místnostech byla ještě dokonce část původní výzdoby, včetně symbolu čtyř živlů - vody, vzduchu, ohně a země. Dochovala se i část vybavení alchymistické dílny - lavice, měděná pec nebo hromada skleněných baněk a křivulí, ve kterých se před skoro půl tisícitiletím míchaly neznámé směsi a lektvary.

Složitá výroba elixírů

Je zajímavé, že staří alchymisté si své baňky vyráběli sami, aby měly tvar, který přesně potřebovali. Také elixír mládí byl náročný na výrobu, prý se skládal ze 77 druhů bylin sušených v ten správný den a za přesně stanovené polohy hvězd, Měsíce a dokonce atmosférického tlaku. Přesto se zdá, že největší „sílu“ mu nedodávaly sušené kytky, například ostropestřec mariánský, ale alkohol a koňská dávka opia. Alkohol byl základem i „pitného zlata“, tedy elixíru lásky. Kromě alkoholu obsahoval kotvičník zemní plus dalších 30 bylin. Gró elixíru paměti byl zase jinan dvoulaločný.

(Koho by zajímaly staré recepty nebo přesná rekonstrukce takové tajemné laboratoře, může se podívat na dobové obrázky dochované v knihovně Strahovského kláštera, nebo navštívit zdejší Muzeum alchymie - pozn. red.)

Kosmickou energii přitahoval lustr

Energeticky nejsilnější bod celého místa je pak v přízemí místnost s velkým lustrem, znázorňujícím bájného Mojžíše. Alchymisté věřili, že lustr sem přitahoval z kosmu proud pozitivní energie, kterou navíc vhodným směrem násobil a nasměroval přes zlatý osten přímo do samého srdce laboratoře v podzemí.

Podle staré legendy vedly z alchymistického domu dlouhé podzemní chodby, prý dokonce až pod Vltavu k věži Mihulka na Pražském hradě, aby se sem na Staré město mohl císař dostat nepozorován. Další chodba se odtud údajně táhla do sklepení Staroměstské radnice.

Petr Blahuš

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2255560
DnesDnes1285
VčeraVčera901
Tento týdenTento týden3610
Tento měsícTento měsíc10968

Partnerské weby