Často se nás ptáte na smrt a vše, co je s ní spojené. Umíráme doopravdy? Jak smrt vypadá?

Vyobrazovaná je hlavně jako osoba zahalená v plášti s kápí, v ruce

třímá kosu. Někdy je bez obličeje, jindy je v kápi lebka. Vypadá ale smrt vůbec nějak konkrétně?

Je zlá?

Bojíme se jí, odmítáme ji, máme ji za strašáka. Je ale opravdu tak špatná? Výrazy ve tvářích umírajících a zesnulých se různí. Někteří vypadají zaskočeně či vystrašeně, ale jiní se usmívají. V ezoterických, ale i některých odborných, kruzích se objevují názory, že podoba smrti je daná tím, jaký jsme vedli život. Ve zkratce by se dalo říci, že dobří lidé nejspíše vidí to hezké, zlí spatří tu horší podobu smrti. Že by to ale bylo tak jednoduché?

Výzkumy smrti a umírání naznačují, že smrt nejspíš tak strašlivá nebude. Lidé, kteří měli možnost podívat se na „druhý břeh“, se v naprosté většině shodují v nádherných až euforických zážitcích. Nelze však popřít, že existuje malé množství jedinců, kteří popsali zážitky odlišné.

Pokud smrti předchází nemoc, úraz, stáří, je pochopitelná. Jenže jsou i případy, kdy zasáhne nečekaně a bez zjevného důvodu.

Setkání se smrtí

Osmnáctiletá Elen z Floridy v USA byla za krásného letního dne u bazénu se svou o rok starší kamarádkou. Užívaly si společně sluneční den. Elen se rozhodla zajít do domu pro pití, nechala na chvíli kamarádku samotnou. Byla uvnitř domu, když uslyšela výkřik. „Nedokážu ani popsat, jak hrozný byl,“ řekla později. „Bála jsem se, že kamarádku někdo napadl, běžela jsem za ní.“

To, co uviděla, jí vyrazilo dech a poznamenalo asi do konce života. Kamarádka ležela na zemi mrtvá. Výraz obličeje vypovídal o tom, že prožila hrůzný okamžik. Oči byly vytřeštěné, ústa pootevřená v nepřirozeném šklebu. A příčina úmrtí tak mladé ženy? Neznámá. Lékař nakonec usoudil, že zřejmě zemřela na kolaps organismu v důsledku vedra. Neměla žádná zranění, nebyla nemocná. Co se tehdy stalo, se už nejspíš nikdo nedozví.

Stýská se zesnulým?

Lidé, kteří měli zážitek blízký smrti, často popisovali, jak je vítali zemřelí příbuzní. Někdy je také právě oni poslali zpět do života. Mohou si ale duše mrtvých naopak pro své blízké přijít?

Paní Jiřina přišla o maminku, později i o otce. Přestěhovala se do Mostu, malý byt sdílela s dospívajícím synem. Syn měl svůj pokoj, ona však spala v obývacím pokoji na rozkládacím gauči. Pokud tedy nebyl doma, chtěla využít situace a užít si trošku komfortnějšího spaní v jeho posteli. Ale nebylo to možné.

„Po třech nocích jsem se pohodlí vzdala a raději si zase rozkládala gauč, i když byl syn mimo domov. Hned první noc mě tam totiž navštívila maminka a během dalších nocí se to opakovalo. Držela mě za ruku, hladila mě a říkala, že se jí moc stýská. Mám ještě dvě sestry, ale žádné se tohle nestalo. Ani syn podobný zážitek neměl,“ vyprávěla kdysi známým. Byla si vědoma, že prožila něco, co není úplně běžné. Jenže netušila, jak to skončí.

Po několika týdnech se syn nemohl dostat domů. Klíč byl v zámku zevnitř, ale maminka na zvonek nereagovala. Na pomoc mu tehdy přijela policie a všechny přítomné čekal šok. Matka ležela na zemi bez známek života. Byla přitom celkem mladá, pár dní před tím dokonce absolvovala preventivní prohlídku, která nezjistila nic, co by nasvědčovalo jakémukoli problému. Zemřela během žehlení. A ani závěr pitevní zprávy záhadu neobjasnil.

Stýskalo se snad babičce tolik, že se rozhodla déle nečekat?

Známá neznámá

Všichni víme, že se smrti nelze vyhnout. Je to ta nejpřirozenější součást našich životů, a přestože se ji snažíme nevnímat, oddalovat, je pořád tady.

Jisté je, že se jednou dozvíme všichni, jak vypadá, možná nás i napadne, že jsme se vlastně neměli čeho bát. Vždy záleží na úhlu pohledu. Paní Kateřina, která pracuje jako zdravotní sestra v zařízení pro pacienty s Alzheimerovou nemocí a dalšími chorobami podobného charakteru, tvrdí: „S umíráním se setkávám každý den. Naši pacienti se ale většinou usmívají. Vypadá to někdy dokonce, jakoby se na tu chvíli těšili.“ Pravdou však je, že takto nemocní lidé mají „svůj“ svět. Ten náš je netrápí, jsou oproštěni od toho, co řešíme my.

Naďa Kučerová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2255900
DnesDnes41
VčeraVčera1584
Tento týdenTento týden3950
Tento měsícTento měsíc11308

Partnerské weby