Ten den uplynulo přesně půl roku od úmrtí matky paní Evy. Eva seděla v kuchyni u pozdně odpolední kávy a do stále hlubokého stesku se jí míchal hořký výčet všeho, co se za posledních šest měsíců stihlo stát. Nic, vůbec nic

se nedařilo. Eva přišla o práci a její manžel permanentně marodil. Drobné opravy na domě odhalily nutnou nákladnou rekonstrukci. Dospělé děti se snažily pomoci, ale samy se měly co ohánět.

„Kde jsi, mami. Ty, která sis vždycky se vším věděla rady,“ vzdychla Eva, dopila kávu a šla do obývacího pokoje zkontrolovat nemocného manžela. Neměla chuť do ničeho. Vlastně neměla ani chuť žít. Cítila se jako malé bezmocné dítě.

Když se vrátila do kuchyně, v první chvíli se strašlivě lekla. Na parapetu otevřeného okna seděla sova. Eva chvíli stála ve dveřích a pak se opatrně přibližovala k oknu. Hlavou jí běžely pověry o sýčcích a smrti, ale tahle sova nebyla sýček. Neměla podmračené žlutavé oči jako obrázek z tabule ptačích obyvatel zdejší chráněné krajiny, který se teď Evě vybavil.

Sova se pohnula, ale jen proto, aby si přerovnala křídla. Nespouštěla však z Evy oči. Kulaté a mandlově hnědé oči. Působily téměř laskavě. Stejné, jaké měla máma, napadlo Evu...

Foto: Pixabay

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259927
DnesDnes101
VčeraVčera730
Tento týdenTento týden1516
Tento měsícTento měsíc15335

Partnerské weby