Byla to Semiramis, královna asyrská a stavitelka Babylonu, která podle svědectví řeckých historiků jako první přišla na myšlenku zbavovat muže mužství. Slovo eunuch znamená řecky „strážce lože“. Ale Semiramis neusilovala prý jen o to, aby měla

spolehlivé strážce ctnosti svých dvorních dam. Když prý se jí zalíbil nějaký statný voják, nebo dobře urostlý otrok, byl mu ihned dán rozkaz přijmout poctu královnina objetí. Aby se však po královně už žádná nižší žena nemohla potěšit týmž způsobem, byl šťastný milenec při opuštění královniny ložnice ihned odevzdán dvornímu chirurgovi. Od toho dne pak prý „rezivěla břitva, kterou si holil vous, od toho dne se široce klenuly jeho boky pod hedvábným oděvem a jeho hlas, když zpíval, byl vysoký a zvonkově čistý“.

Spolehliví strážci nebo bastardci?

Římané nazývali vykastrovaného muže „spado“ a tím sňali z beder královny Semiramis těžké obvinění řeckých historiků. „Spado“ se totiž odvozuje od Spada, kde podle pověsti Médové a Peršané zbavili obyvatele mužství, aby svým ženám opatřili spolehlivé strážce. Ale ve skutečnosti se tento prastarý zvyk vyskytoval všude na světě. Kdekoli kvetlo mnohoženství – od Egypta až po Čínu – bývali i eunuchové.

Už dlouho před tím, než se v Číně dostala k moci západní dynastie Han, hráli tu eunuši důležitou roli v politickém pletichaření.

V čínských dějinách není období, v němž bychom nenaráželi na intriky eunuchů. Lid je nenáviděl jako původce všeho zlého. Ani v křesťanském dějepisectví nedopadli právě dobře. Svatý Basileios je nazývá „opovrženíhodnými, bezcennými bytostmi, hádavými, závistivými, lakomými, nedůvěřivými“. O nic příznivěji je neposuzuje v pátém stolení po Kristu historik Ammian Marcellinust: „Jako bastardci jsou eunuši od přirozenosti špatní.“ Naopak Médové a Peršané, právě tak jako Asyřané, si eunuchů cenili pro jejich věrnost.

O mnoha eunuších můžeme dokonce číst v Bibli. Tak na příklad všichni dvorní úředníci krále Ahasvera, který od Indie po Etiopii vládl 127 říším, prý byli eunuši. I osobní garda Kyrova se skládala z vojáků zbavovaných mužství.

Prapodivný řád „skopců“

Mnohem přesnější v definici eunuchů byli právníci třetího století po Kristu. Rozeznávali eunuchy, kteří byli zbaveni mužství nožem, při čemž šlo o odstranění nervového provazce, nikoliv o odnětí pohlavních orgánů, od eunuchů úplně vykleštěných. Dále dělil zákon eunuchy na „přirozené“, kteří byli označeni latinským slovem „spado“, a na ty, kteří se „z důvodu povolání nebo ideologických“ sami zbavili mužství. A těch prý bylo daleko více. Určitá povolání totiž vyžadovala tuto oběť. Vrchní kněz chrámu Diany Efesské musel být eunuch, neboť mu byl svěřen dohled na pannami vestálkami.

Arab Valesius a jeho horliví stoupenci zastávali názor, že pravému křesťanu sluší jenom stav vykleštěnce. Proto vyklešťovali každého, kdo se jim dostal do rukou, aby zachránili jeho duši. Také v Rusku se udržel mnišský řád „skopců“, jenž tento zvyk udržoval až do pozdního středověku.

Mohamedánský stát Bagirmi v severní Africe dodával ročně dvacet tisíc černých eunuchů pro Persii a Turecko, Itálie „produkovala“ ještě v 18. století čtyři tisíce „castrati“ ročně. Ti se uplatňovali jako sopranisté v operách a ve Vatikánu.

Ještě ve 20. století měl nejvyšší z bílých eunuchů – strážce dveří – dozor nad všemi církevními důchody a bez jeho svolení nesměl ani velkovezír vkročit do komnat sultánových.

Nejvýše postavený černý eunuch – strážce dívek – zaujímal vysoké postavení v otomanské říši a měl na starosti dozor nad královskými mešitami.

(ryp)

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2260741
DnesDnes335
VčeraVčera580
Tento týdenTento týden2330
Tento měsícTento měsíc16149

Partnerské weby