V pentalogii Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu a ve stejnojmenném televizním seriálu je naše světově nejznámější operní zpěvačka líčena jako poněkud rozmarná dívka zhýčkaná pozorností ctitelů. Prý každý z nich, který se do ní zamiloval, měl za úkol nosit v klopě bílý kvítek. Ve filmu ji nenapodobitelně ztvárnila

Božidara Turzonová. Vzpomínáte na scénu, při které stojí se svojí společnicí u vlakového okénka? Na peroně vedou na smrt odsouzeného vojenského dezertéra k výkonu rozsudku. A ona, nic netušíc, zpívá jednu z árií tak krásně, že poslední chvíle mladému muži dozajista ulehčuje.

Emilie Pavlína Kittlová, uměleckým jménem Ema Destinnová, byla nejen umělecky nadaná, ale také veliká vlastenka a silná osobnost. Její tatínek Emanuel Kittl byl důlním podnikatelem a proslul jako mecenáš umění. Vladimír Neff ve svém díle s gustem líčí, jak volnou výchovu měly jeho děti. Rodinné sídlo stojící nedaleko národního muzea bylo v neustálém obležení mladých lidí, přátel jeho potomků. Dnes bychom řekli, že se tam každý den konal nějaký mejdan. A Emina maminka (za svobodna koncertní pěvkyně) prý prchala z domu na dlouhé procházky či do kostela, kde si léčila z věčného rámusu pošramocené nervy.

Druhorozená Ema (Kittlovi měli pět dětí) se narodila 26. února roku 1878, tedy před 140 lety. Nejprve se pokoušela o hru na housle, ale její profesor záhy zjistil, že dívka dostala do vínku nádherný hlas. Rodiče tedy svěřili její uměleckou výchovu Marii Loewe Destinn, o které je známo, že po ní si zvolila Ema svůj umělecký pseudonym. Zároveň také herečce Otýlii Sklenářové, neboť budoucí operní pěvkyně by měla postavu nejen bravurně zazpívat, ale i přesvědčivě herecky ztvárnit.

Toscanini byl Vztekanini

Ema se nejprve ucházela o angažmá v Národním divadle, byla však odmítnuta. Tehdejšímu vedení se zřejmě zdála příliš živelná a nezralá. Zkoušela tedy štěstí v berlínské Dvorní opeře, ale zpočátku se jí také nedařilo. Úspěšná byla až při čtvrtém pokusu a debutovala rolí Santuzzy z opery Sedlák kavalír. Hudbymilovné německé obecenstvo bylo nadšeno a císař Vilém II. okouzlen. Na naší první scéně se představila v roce 1908 jako Aida, Libuše a Milada. Ameriku dobývala již jako věhlasná pěvkyně roku 1909 a pod taktovkou Gustava Mahlera se rozezněla nejčeštější opera, Prodaná nevěsta, ve které ztvárnila ústřední roli Mařenky. Kdo, kromě českých krajanů a hudebních znalců, zde do té doby slyšel o Prodané nevěstě? Potlesk sklízela po boku tehdejších pěveckých es, jako byl Šaljapin, Zenatello nebo Gilly a Enrico Carusso, který byl jejím ctitelem. Zamiloval se do ní i dirigent Toscannini, kterému říkala Vztekanini, protože se jednalo o velmi temperamentního a výbušného umělce. Skladatel Giacomo Puccini pro ni složil operu Děvče ze zlatého západu.

Eminu umění se kořili i panovníci, a tak měla příležitost zpívat při korunovaci krále Jiřího V. a královny Mary v Covent Garden hymny národů v šesti jazycích.

Po válce už jen doma

Ve filmu Božská Ema jsme svědky scény, při které je odhalena jako příslušnice českého národního odboje. Písemnosti pašuje v kožešinové pelerínce. Z toho, za co by jinému v době války hrozilo vězení, možná i smrt, vyšla Ema celkem dobře. Byla internována na svém zámečku ve Stráži nad Nežárkou, a to až do konce I. světové války. Po ní pak zpívala jen v novém Československu a z repertoáru si vybírala pouze díla domácích skladatelů. Do zahraničí už skoro nejezdila, ale v roce 1923 se provdala za svoji dlouholetou o hodně mladší lásku, mechanika a vojenského důstojníka Josefa Halsbacha. Ten není ve filmu líčen jako příliš sympatický chlapík, spíše jako hochštapler, který ji jen využívá a pomalu připravuje o peníze. Prý tomu tak bylo i ve skutečnosti.

Současníci, její přátelé i známí na Emu Destinnovou vzpomínali jako na renesanční osobnost. Měla výtvarný talent, režisérské dovednosti, komponovala písně a ovládala několik světových jazyků.

Její poslední léta ji zastihla jako mrzutou starší paní, která nejraději trávila svůj volný čas rybolovem na Nežárce.

Legendární operní zpěvačka, která byla nazývána královnou světového sopránu, zemřela roku 1930 na mrtvici, kterou prodělala po operaci očí. Pochována je na vyšehradském Slavíně.

LENKA STRÁNSKÁ

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200076
DnesDnes312
VčeraVčera541
Tento týdenTento týden3578
Tento měsícTento měsíc9826

Partnerské weby