0706osudova 5Antonín Vojtek bývá nazýván „malířem jižní Moravy“. Na jižní Moravě se narodil, na jižní Moravě žije, jižní Moravu miluje a celý život ji ztvárňuje svým osobitým způsobem. Z Horních Bojanovic, kde se v roce 1934 narodil, se jeho obrazy rozlétly nejen do celé

České republiky, ale do galerií a soukromých sbírek téměř 50 zemí celého světa. Výčet úspěchů tohoto umělce by byl dlouhý, a tak bude lepší, když necháme o tomto charismatickém malíři, který namísto 85. narozenin slavil 58., promluvit jeho manželku Jitku Vojtkovou.

Věříte na osudovou lásku?

Zamýšlím se, co je osudová láska. Je to ta, která se naplní v manželství, nebo ta, která zůstala jen v představách zamilovaných? Nás s manželem by počítač k sobě nikdy nevybral. Nic by tomu nenahrávalo a přesto spolu žijeme  a pracujeme spokojeně  již asi 20 let a máme osmnáctiletou dceru. A osud? Ten tomu dopomohl. Jen shoda náhod zařídila, že jsem šla na vernisáž obrazů, která se konala v galerii v mém  rodném městě.  Neměla jsem zrovna dobrý den, vůbec jsem neměla v plánu tam  jít. Takže vlastně toto naše manželství je osudová láska. (smích)

Tak v ni tedy věřím. Výhodou našeho vztahu je, že navždy budu „jeho“ mladá žena , ať budu stárnout jakkoliv.

Které manželovo dílo máte nejraději?

Těžko říci. Je to jako s dětmi - také máme rádi všechny. Vidím celý proces tvorby. Pozoruji jak napíná plátna, šepsuje, vybírá motiv a maluje a hodiny pracuje. Vidím, jak se můj muž raduje z hotového díla. Obrazy jsou jako moje děti. Těžko se s nimi loučím.

Musím říci, že mám ráda jeho staré archivní kresby, ale i abstrakci, akty a krajiny. Připomínají mi místa v přírodě, která s oblibou navštěvujeme.

Prožili jste spolu nějaký zvláštní, kouzelný, okamžik?

Jako odpověď bych použila úryvek z Antonínovy právě vydané knihy Hledání lásky k rodnému kraji: „Toho letního dne jsem se svou krásnou dívkou stanul na hrázi jezera a nabídl jí procházku vodou k mušovskému kostelíku, který tvořil romantickou scenérii na ostrůvku ve vzdálenosti pár set metrů. Původní silnice byla pod vodou a my jsme se rozhodli, že se s vykasanými kalhotami dostaneme až tam. Já byl v podivném rozpoložení. Zděšeně i radostně jsem prožíval tu proměnu a dívka, která stála po mém boku, tvořila pro mě zcela novou a slavnostní atmosféru. Jako bych očekával znamení. Vstoupili jsme bosí do vody a naše oči měřily tu vzdálenost, kam chceme dojít. Vody bylo po kolena, místy i výš… Odhadovali jsme situaci. A pak se to stalo! Můj pohled spočinul na oblém kameni, který ve vodě připomínal obrovskou skořápku mořského ježka. Zvědavost zvítězila. Ruka bleskurychle sáhla pod hladinu. Držel jsem kámen velikosti dlaně - pravidelný, ohlazený, hladký a něžný. Kámen, který ke mně přilnul a vtisknul se do mých dlaní. V hlavě se mihlo zasuté paradigma Etrusků… a já věděl, že je to ten kámen, který změní můj život.

Na kameni hnědé barvy, který opalizoval šedou a červenou, byly vyryty moje a její iniciály.

První písmena našich jmen – J a T! Ano, neuvěřitelné!“

Máte, a váš manžel Antonín, nějaké velké nesplněné přání?

Asi ani nemáme. Časem člověk zjistí, že toho k životu tolik nepotřebuje.

Kdybych uměla kouzlit, vyčarovala bych Antonínovi těch 58 let. To by bylo báječné. To by ho tělo poslouchalo a on by mohl létat na rogalu, běhat lesem. Takže pokud si něco opravdu přejeme, tak aby náš společný život ještě dlouho trval.  Tím pádem se radujeme z každého dne a pracujeme a plánujeme na dalších 10 let.

Co byste manželovi popřála a třeba i dalším lidem ve věku 85 let? Tedy i těm ve věku 58 let.

Všem osmapadesátiletým, aby měli tolik elánu a chuti do života jako můj muž. A jeho optimismus, který já občas v žertu nazývám patologickým. (smích)

Z každé těžké osudové chvíle se dostal svým malováním a s myšlenkou, že zase bude líp. Je odvážný, vytrvalý a nesmírně pracovitý. No a jeho vrstevníkům? Aby k nim bylo okolí vlídné a láskyplné. Ať jsou šťastní, že  tady ještě mohou být. Vždyť to je zázrak. Dlouhý život je odměna, i když už je třeba „vyměňovat“ orgány a musí se více věnovat „údržbě“. Je to jako s autem. Jen s tím rozdílem, že veteráni se vystavují v muzeu. (smích) Hlavně aby je život bavil stejně v 58, jako 85 letech!

Ludmila Veselá

Foto: archiv manželů Vojtkových

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2203131
DnesDnes514
VčeraVčera595
Tento týdenTento týden2805
Tento měsícTento měsíc12881

Partnerské weby