Pomoc bližnímu

Občas se stane, že potkáme někoho, na koho jen tak nezapomeneme. Mne čas od času „chytnou záda“. Většinou jde o problém s krční páteří. Mám sedavé zaměstnání, tak se není čemu divit. Tenkrát jsem u rodičů myla okna. Vše probíhalo v poklidu, ale u toho posl edního jsem se nějak nešikovně natáhla, abych vyleštila šmouhu v rohu a už to bylo. Zády mi projela šílená bolest a už jsem se nenarovnala. Práce byla naštěstí hotová a já se snažila záda uvolnit a rozhýbat - na dveřích a podobně, ale nic nepomohlo. Pobledlá a s velkými bolestmi jsem šla na vlak. Čekala mě ještě dost dlouhá a podle všeho strastiplná cesta domů. Dobelhala jsem se do kupé, usedla a vytáhla časopis. Na následující zastávce přistoupil nějaký muž. Ani jsem se na něj nepodívala, byla jsem naštvaná na celý svět. Občas jsem hekla, to jak mě louplo v zádech. A po chvíli se ten chlapík zeptal: „Paní, je vám něco? Jste bledá, nepotřebujete něco?“ Už jsem měla na jazyku jízlivé: „Co se staráš, člověče, hleď si svého.“ Ale nakonec jsem procedila přes zuby jediné slovo: „Záda!“ Jen pokýval hlavou a po chvilce se zeptal: „Nechcete pomoct?“

V kupé jsem seděli sami dva, napadaly mě šílené případy zvrhlíků. Vždyť bych se v současném stavu „lazara“ nemohla bránit. Po očku jsem si muže prohlédla. Vypadal neškodně, byl mírně při těle, s pleškou, měl jasně modré oči a přímý pohled. Napadlo mě - možná to myslí upřímně - ne jako ti naši politici…Tak jsem chtěla vědět, jak mi chce pomoci. Vyzval mě, abych se postavila a lokty přitáhla k sobě. Zezadu mě za lokty chytil, mírně nadzvedl a pustil na zem. Cosi křuplo, já zařvala a nastalo nádherné uvolnění. Bolest téměř okamžitě ustala. Muži jsem ze srdce děkovala, za tuto pomoc bližnímu si nechtěl nic vzít. Myslím si, že občas nám „náhoda“ dohodí pocestného - „anděla“, který nám prokáže službu a zase zmizí v davu, aby se jinde vynořil a poskytl pomoc dalšímu potřebnému…
Jarka B., Havířov


Prosba k Bohu

Zúčastnila jsem se jedné akce spojené s velkou a bohatou tombolou. Vlastnila jsem tři lístky. Už se losovala skoro až šedesátá cena a já si v duchu řekla: „Pane Bože, prosím, dej ať také něco vyhraji!“ Jen jsem to domyslela, z osudí byl vytažen los s mým číslem. Šla jsem si tedy pro svou cenu. Byla to těžká krabice. Protože jsem byla poslední z pěti vylosovaných, asistent pořadatele mě požádal, abych vylosovala dalších pět. Neumíte si představit mé překvapení, když jsem mezi těmi pěti šťastlivci vylosovala i sama sebe! Získala jsem další hodnotnou cenu. Neumím si to vysvětlit jinak, než že když si člověk něco přeje, je mu to dáno. To se ovšem netýká jen věcí, ale také vztahů, lásky, zdraví. Chce to pevnou víru a vše je předem splněno. Mně už se to nesčetněkrát přihodilo. I díky čtení týdeníku Spirit je můj život bohatší o řadu zajímavostí.
Marie F., Žatec


Výlety do neznáma

Chci se s vámi podělit o mystické zážitky. Ve třetím ročníku fakulty jsem se na koleji na Vinohradech natolik koncentroval do nitra, že jsem ze svého těla vystoupil. Moje mysl zůstávala jasná. Viděl jsem své tělo ležet na posteli, na pokoji jsem byl sám. Potom jsem se zalekl, že by mohl někdo z kolegů posluchačů vejít do pokoje „na slovíčko“, dveře nebyly zamčené. Ucítil jsem „nebolestivé žuchnutí“ a byl jsem zase v těle. Jindy jsem se podíval do „nebe“, bylo to nádherné. Po operaci srdce (6 bypassů) jsem chtěl umřít, prosil jsem lékaře, ať mě odpojí od všech přístrojů, Bohu jsem děkoval za všechno, co jsem prožil. V nitru jsem však náhle uslyšel hlas, který přísně říkal: „Je mojí věcí, kdy tě odvolám, ne tvou nebo lékařů. Ještě nepřišel tvůj čas.“ To byl můj největší hřích, že jsem chtěl zemřít. Prosil jsem potom Boha za odpuštění. To mi bylo 74 let. Znám dokonce jméno svého ochranného ducha, mám s ním osobní zkušenosti.
Jindřich H., Mladá Boleslav
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1967253
DnesDnes488
VčeraVčera902
Tento týdenTento týden1390
Tento měsícTento měsíc12858

Partnerské weby