Člověk nebo Bůh?

V bibli svaté je psáno, že Bůh stvořil svět a člověka v šesti dnech a den sedmý zasvětil odpočinku. Je nám tím cosi naznačováno? Podívejme se na slova bible a na kód člověka, respektive na Nový zákon Ježíše Krista, kde se praví: „Vy jste Bo hové, ve Vás je království Nebeské.“ Nacházíme zde shodu mezi slovy kázání Krista a slovy bible svaté. Zamyslíme-li se nad těmi slovy, zjistíme, že po oplození ženy-matky vývoj plodu v matčině děloze trvá šest měsíců, kdy je v podstatě vybaven a připraven na příchod na svět, od sedmého měsíce odpočívá a přibývá na váze až do devátého měsíce, kdy se narodí. Není zde nápadná shoda? Dále je psáno, že Bůh stvořil člověka k obrazu svému. Stejně tak člověk po početí dítěte vytváří potomka k obrazu svému - přemýšlí, jaké dítě bude, jaké bude mít oči, komu bude podobné - jestli otci nebo matce, dědovi či babičce…

Stojí za to se nad tím zamýšlet, uvědomit si poslání člověka a úkol daný mu nejvyšší inteligencí, kterou nazýváme Bohem-Otcem, Alláhem, Jehovou a podobně. V napsaných svatých textech (jak západních tak i východních) je mnoho pravdy, jen ji pochopit. Porovnejme si východní svatou slabiku ÓM s AMEN Ježíše Krista. Také ALLÁH, Jehova - tato slova vyslovená jednotvárným hlubším hlasem dají stejný výsledek, rozezvučí celé tělo, všechny čakry, zklidní náš organismus. Z toho je poznat, že všechny svaté texty celého světa , všechna náboženství mluví pouze o LÁSCE k sobě samému a bližnímu svému. Pouze představitelé církví, hlavně v minulosti, tyto texty zneužili k tomu, aby získali moc nad lidmi, kteří tak žili v nevědomosti a byli v ní uměle udržováni, což se v mnoha případech děje i nyní (viz islám - korán). Zamysleme se sami nad sebou, věnujme se své duchovní podstatě, která je nám vlastní. Opusťme honbu za hmotnými statky, které zde, na zemi, stejně zanecháme, zrovna tak jako své hmotné tělo. Vždyť to je jen kabátem našeho ducha, tělo odložíme při odchodu z tohoto světa. Po určitém čase se vracíme zpět na zemi v jiném těle a pokračujeme dále v duchovním vývoji. To se opakuje, dokud nepochopíme, kdo vlastně jsme, a nesplníme úkol, který jsme dostali od Nejvyšší inteligence…
Stanislav Š., Meziměstí

Recepty a amulety pomáhají

Časopis Spirit odebírám od samého začátku. Koupila jsem ho čistě náhodou a už u něj zůstala. Za ta léta jsem vyzkoušela řadu zveřejněných receptů a leccos vyhrála v soutěžích - například jsem získala žížalový krém, bylinné gely, magnetické náplasti a podobně. Ty náplasti byly opravdu dobré, nalepila jsem si je na paty podle návodu (trápily mě tzv. ostruhy), velké bolesti ustaly a už se nevrátily (doufám, že to tak zůstane). Rovněž Kittlova mast, kterou jsem si objednala, se mi velmi osvědčila na bolavé koleno. Mám i prsten Atlantiďanů (ten jsem si koupila), za předplatné jsem dostala bioregulační náramek a nosím ho podle návodu. Zpočátku mi ale vlny ALFA na pravém zápěstí způsobovaly točení hlavy, asi jsem citlivější. Teď už je vše v pořádku, zdá se, že náramek dobře působí na křečové žíly. Podle rad ve Spiritu si vyrábím tinktury a různé šťávy, také Schindeleho minerály, o kterých se psalo před lety, přímo zázračně pomohly mým věčně bolavým nohám. Děkuji a přeji vám hodně úspěchů.
Božena L., Humpolec

 

Boží zjevení

Psal se rok 1947, když se mi utopila osmnáctiměsíční sestřička. Bylo mi tenkrát dvanáct let a měla jsem před prvním svatým přijímáním. Měla jsem sestru hlídat, ale pásla jsem přitom a hlídala dobytek, neměla jsem ji pořád na očích. Tak se stalo, že zašla na louku ke studánce. Bylo tam jen 30 centimetrů vody, ale když jsem zjistila, že není u mě a hledala ji, našla jsem ji ležet tvářičkou ve vodě a bylo již na vše pozdě. Maminka mi vyčítala, že je to má vina, lomila rukama a říkala, že se to mělo stát raději mně. Bylo mi to líto, trápilo mě to tak, že jsem si vzala do hlavy, že se cestou z kostela také utopím v potoce. Hledala jsem místo, kde by to šlo. Noc před svatým přijímáním se mi ale zdálo, že vidím na nebi boží oko a slyším boží hlas. Ten mi říkal, ať to nedělám, že by to rodiče neunesli a že mě budou v životě ještě moc potřebovat. Boží hlas mi slíbil, že mě bude provázet a také mě varoval, že jednou sama poznám, jak je ztráta dítěte bolestivá.

Ten rok se mým rodičům narodilo další dítko, byl to chlapec. Ale také do roka zemřel. I já jsem nakonec skutečně přišla o syna, nedožil se 22 let, zemřel tragicky, v lese ho zabil strom. Ale Bůh mi dal sílu to přežít a moje mamka se mnou oplakávala jeho smrt. Celý život věřím, že mi pánbíček pomáhá, protože místo jednoho vlastního syna mi dal deset dětí nevlastních, mám je všechny ráda a doufám, že mi bude žehnáno i po zbytek života.
Rozálie S., Slavonice
 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1873044
DnesDnes281
VčeraVčera806
Tento týdenTento týden2687
Tento měsícTento měsíc15615

Partnerské weby