Pan Michal i jeho žena byli vědeckými pracovníky. Odjeli do zahraničí, kde studovali flóru divočiny u jedné z tamějších řek. Bydleli ve stanu, daleko od civilizace. Všude kolem jen divoká příroda a opodál kalná řeka. Každý den, každou vteřinu neus tále spolu. Civilizační zlozvyky byly rázem pryč. Večer si chodívali sednout na plochý, vodou obroušený k nedalekému vodopádu. Obdivovali sílu padající vody a nekonečnou možnost přírody. Nabíjeli se energií do dalších dnů. Na tyto společné chvíle se oba celý den těšili.

Při jedné takové siestě se přihodila zvláštní věc. Seděli a nabírali nové síly, když v tom pan Michal prudce vstal, zavrávoral a jako omámený odešel na břeh. Měl vytřeštěné oči, s manželkou nepromluvil ani slovo, lehl si do stanu a tvrdě usnul.

Druhý den probíhal jako obvykle a oba se zase těšili na večerní posezení u vodopádu. Čím více se večer blížil, pociťoval pan Michal značnou nervozitu a nejistotu. Když usedli na kámen a zahleděli se do proudu padající vody, ucítil prudký závan větru, který se ho snažil srazit dolů do vln. Sevřel oběma rukama kámen pod sebou a držel se vší silou. Najednou uviděl dole ve vodě svou ženu, jak se snaží marně něčeho zachytit. Vztahuje k němu ruce a beznadějně mizí v proudu řeky. Vítr utichl, sevření rukou povolilo. A on seděl nad vodopádem, vedle něj usmívající se a klidná manželka. Pomalu vstali a vydali se zpět. Ani slůvkem se nezmínil o tom, co se mu u řeky přihodilo. Jako nevěřící si nechtěl připustit možnost takové předtuchy.

Jejich život plynul spokojeně dál, ale k vodopádu už nešli. Jeho moudrá žena se neptala, proč už tam nechodí sedávat a nechala se přesvědčit, že jsou i jiná krásná místa k odpočinku. Jednoho dne se však probudil a zjistil, že jeho žena není ve stanu. Všude ji hledal, volal, ale marně. Ani přivolaná pomoc, která po jeho manželce pátrala několik dní, nedokázala zoufalému muži pomoci. Po určité době se tedy vrátil sám do Čech.

Dlouhé měsíce nemohl spát a hlavou se mu honily myšlenky na milovanou ženu a na to, co se vůbec stalo. Jednou v noci ho probudil jemný studený vánek, který se dotýkal jeho tváře. Zvláštní, všechna okna byla zavřená. Ke svému překvapení rychle usnul a klidně spal až do rána. Za tři dny se to opakovalo znovu. Vychutnával si ten krásný pocit, kdy ho vánek něžně hradil po tvářích, ale nedokázal si to vysvětlit. Jako by to byly něčí něžné láskyplné ruce, které ho vábily k sobě. Zaslechl i slabý hlas, který opakoval ,,přijď´. Bylo to přesně v den narozenin jeho manželky.

Neustále vzpomínal na divočinu a vše, který se tam odehrálo. Nemohl se soustředit na práci, a tak po roce opět stanul na osudovém místě. Bylo šero a on se zadíval do proudu valící se vody, jako už mnohokrát předtím. Všechno kolem utichlo. Náhle spatřil v stříbrných kapkách vody obrys své ženy vystupující z pěny pod vodopádem. Usmívala se a studený vánek ho opět hladil po tváři. Byly to manželčiny ruce. Hlavou mu proběhl celý příběh a najednou pochopil, jak se to tenkrát v osudný den seběhlo. Jeho manželka velmi dobře věděla, že prožil nad vodopádem něco velmi bolestného, o čem si netroufá hovořit. Tak se onoho osudného rána vypravila k řece hledat odpověď. Stoupla na kámen, kde spolu vždy sedávali, nešťastnou náhodou však uklouzla a pak už jen padala a padala. Bezmocně se snažila zachránit, vlny ji stáhly pod hladinu a zmizela v řece. Přesně tak, jak to viděl pan Michal několik dní předtím ve své hrozivé předtuše. Odjížděl však z divočiny klidný, protože věděl, že se s ním chtěla žena rozloučit a vše vysvětlit. Konečně také pochopil, že existuje "něco" kolem nás, co bychom rozhodně neměli ignorovat.
(mh)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2279252
DnesDnes367
VčeraVčera734
Tento týdenTento týden3707
Tento měsícTento měsíc11501

Partnerské weby