Těžký úděl

Psal se rok 1953, bylo mi 18 let. Přestěhovali jsme se tou dobou do nitra nského kraje, do velké vesnice na státní statek. Bylo tu hodně mladých - děvčat i chlapců. A já si vzala do hlavy, že si z hochů zdejších vyberu toho nejkrásnějšího. Vybírala jsem, až jsem přebrala. Měl být mým prvním a posledním. Byl blonďatý, modrooký, uměl pěkně zpívat a tancovat, a tak mi hlavu snadno pomotal. Stalo se, co nemělo, a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Krátce poté se mi v noci zdálo, že stojím v kostele, pláču u obrazu Matky ustavičné pomoci a žaluji sama na sebe, jak jsem zhřešila. Ona na mě jen s úsměvem mávla, řekla, že pýcha má je potrestána. Že jsem si vybrala toho pravého a má křížová cesta začíná, můj život bude bolestný růženec. Budu trpět, ale ona bude stát při mně, že své trápení i povinnosti zvládnu, abych to jen nevzdávala. Po čase se mi narodil chlapeček. Moje mamka mi pořádně osladila tu ostudu a hanbu, co jsem tím rodině způsobila. Ale tatínek mi hodně pomáhal - jak s dítkem, tak po psychické stránce mě podpořil. A můj vysněný princ? Po vojně si mě vzal a měli jsme celkem pět dětí. Ale nebyl to žádný velký pracant, ten můj manžel. O rodinu se sice jakž takž staral, ale nejlépe mu bylo v hospodě s kamarády. Co mi bylo ve snu slíbeno, to se splnilo. Přišla jsem o nejstaršího syna, zabil mi ho v lese strom. Můj muž zemřel devět let po něm, ze žalu se upil, přivodil si cirhózu jater. Sama jsem se potom dlouhý čas starala o čtyři děti - jedno děvče a tři chlapce. Teď mám 15 vnoučat a ty mi vynahrazují vše. Uteklo pětadvacet let, jsem podruhé vdovou, ale mám už zase nového druha. Získala jsem dalších 10 dětí a těch vnoučat! Jsem konečně šťastná a to štěstí si nenechávám pro sebe. Rozdávám ho kolem sebe a stále mi zůstává, pánbíček mi žehná a já jsem vděčná za každý den. A modlím se za to štěstí a zdraví.
Čtenářka ze Slavonic

Mé objevy

Ve Spiritu číslo 34 se pan Josef z Rokycan ptal, jak ověřit možné zvláštní schopnosti. Kromě uvedeného receptu existují i jiné možnosti. Se švagrem jsme se zajímali o mimosmyslové vnímání a radu jsme hledali na pouti u hypnotizéra pana Kočky. Doporučil nám karty. Tak jsme to se švagrem zkoušeli. Jeden vzal do ruky karty, rozevřel je do vějíře v ruce jako při hře. Druhý se snažil se zavřenýma očima uhádnout a vytáhnout kartu, kterou ten první jmenoval. Mně se to moc nevedlo, zato švagrovi ano. S velkým ohlasem jsme to pak předváděli na nedělních odpoledních sešlostech. Postupovali jsme tak, že někdo z přítomných vybral kartu v mé ruce a švagr - sedící naproti se zavřenýma očima a jednou rukou si zakrývající oči - při mém soustředění tu kartu skutečně posléze vytáhl. Podezřívali nás z nějakého triku, ale byla to čistá telepatie. Takto jsme předvedli na sedmdesát pokusů a všechny vyšly na sto procent. Jak jsem po čase zjistil, mně zase šlo dobře určování proudění energií v prostoru nebo zjišťování přítomnosti radioaktivity. Co se radioaktivity týče, měl jsem na to pomůcku. Asi před padesáti lety jsem zavadil o návod, jak ji vyrobit, a tak jsem toho využil. Žádnou konkrétní cifru to neukazovalo, ale sílu to naznačovalo. Vždy po dešti jsem nabral trochu bláta a zkoušel. Radioaktivní spad se ukazoval dost často. A bylo i před havárií v Černobylu a v deštích z různých světových stran. Takže na všem, co se kde objevilo, nejspíš nenese vinu jen Černobyl. Otázkou ale je, kde se tu ta radioaktivita brala. Z nějakých tajných zkoušek, nebo měla snad přírodní původ? Myslím si, že by někde o tom něco mělo být zaznamenáno, protože na radioaktivitu reaguje i jedna bylina, jejíž jméno si teď přesně nepamatuji, ale do paměti se mi vryla zpráva, že vyhynula následkem radioaktivního spadu. Někdo o tom tedy musí něco vědět a asi se to tají. Jde-li o vážnější věci, sváděním na Černobyl se to nespraví. Víc než o to, co bylo, jde přece o to, co bude.
V. W., Světec

Rozloučení

Po 28 letech opravdu velké a něžné lásky mi odešel přítel. Zajímala jsem se vždy o duchovno, ale intenzivněji jsem se jím začala zabývat až tak rok a půl před jeho smrtí. Tehdy jsem navštívila Modrou alfu a na semináři jsem se naučila dostávat do hladin, do své meditační zahrady, povídat si a meditovat se svým moudrým já. V té době byl již přítel nemocen. Byl to inteligentní a vzdělaný člověk, materialista. Vyprávěla jsem mu své zážitky, on se jen usmíval a vždy říkal: „Jsem rád, že jsi našla svého koníčka (vykládala jsem ještě tarot), budu tě podporovat, ale nechtěj, abych tomu věřil." Zemřel 13. ledna 2009. O den dříve se mi stalo následující: Cítila jsem, že ta síla, kterou překonával zákeřnou nemoc, se z něj vytrácí. Kolem půl desáté večer jsem rozsvítila malou skleněnou svíčku s andělem. Požádala jsem anděly, aby byli s ním, aby mu pomohli, aby netrpěl.
Vzala jsem si Knihu života a nalistovala meditaci Odpuštění. Šla jsem do své zahrady a šla svou cestičkou. A pak jsem potkala svou lásku, přítel vypadal nádherně a zdravě. Objali jsme se, loučili něžně a vzájemně si vše negativní odpustili. Nechtělo se mi vůbec od něj, bylo to úžasné setkání… Mé moudré já mně objalo a řeklo, že už je čas odejít. Stála jsem strnule, nechtělo se mi. Najednou jsem zahlédla dvě velká červená srdce, která se vzájemně propojila. Pak jedno zmizelo a moudré já mě odvádělo ze zahrady. Ohlédla jsem se, ještě jsme si s přítelem zamávali, on jako letěl a vzdaloval se mi. Když jsem vyšla z hladin ven, ta malá svíčka s andílkem prskala a pak nedohořelá zhasla (později jsem na ní objevila uvnitř dvě malá srdíčka). Za tři hodiny můj přítel zemřel. Na jeho pohřbu jsem skoro neplakala, dívala jsem se vzhůru a měla pocit, že je u varhan a diriguje si skladbu, kterou tolik miloval. Můj přítel mě finančně podporoval, jeho odchodem jsem klesla téměř do bídy. Musela jsem dělat věci, na které jsem dřív nepomyslela. Trpěla jsem depresemi, nakonec sáhla po alkoholu. Mé odpolední alkoholové opojení skončilo SMS zprávou. Nepodařilo se mi ji uchovat, mobil se z neznámých důvodů zablokoval, po opětovném zapnuté přístroje byla zpráva pryč. Obsahovala zhruba toto: „To snad ne! (myšlen alkohol). Teď musíš sama! Teď se musíš sama o sebe postarat. Já Ti nemohu pomoci...." Bylo to delší, ale už si celý text nepamatuji. Od té doby se krok po kroku vzdělávám, mám 2. stupeň reiki, zabývám se karmou rodiny, medituji, navštěvuji různé akce a semináře. Pořád je pro mě těžké žít bez něho, pomalu se to učím. Jsem svobodná a zodpovědná sama za sebe.
Jiřina M., Praha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184401
DnesDnes122
VčeraVčera524
Tento týdenTento týden3431
Tento měsícTento měsíc11340

Partnerské weby