Nebezpečné místo?

Tak nějak v době okolo roku 2000 jsem byla se známým na procházce pod hradem Helfštýn. Byli jsme na místě, kde kdysi prý vedla jedna z tajných únikových chodeb z hradu. V sedmdesátých letech se tu kopalo, probíhal tu jak ýsi průzkum, nyní je to však zasypané. Já z ničeho nic uslyšela, jak za mnou cválá kůň. Rychle se přibližoval a já měla strach, že mě porazí. Nevěděla jsem, co dělat, známý se choval klidně. Tak jsem jen zavřela oči. Dusot kopyt ustal a já místo toho uslyšela pískání vlaku. Hned jsem se ptala známého, jak si to vysvětluje, ale on na mne hleděl překvapeně, vůbec nic neslyšel. O osm let později jsem tam šla s přítelem. A teď zase on slyšel, co já tenkrát, a já pro změnu neslyšela vůbec nic. Jen pudl, co mě vždy provází, se ode mne ani nehnul, i když jinak velmi rád běhá po okolí, nedrží se mi u nohy. Jsem zvědavá, a jak jsem se dopátrala, zajímavé úkazy se asi začaly dít na hradě od roku 1965. Kastelán nám o nich vyprávěl. Zemřel chudák v ústavu pro duševně choré ve Štemberku, ale s ohledem na jeho syna se o tom moc nemluvilo. Kastelán prý slýchával děsivé hlasy, ty mu nedaly pokoj a on pak běhal po okolí hradu. Asi se jich chtěl zbavit. Můj otec ho moc litoval, byli tak trochu přátelé. Fakt je, že na hradě jsou místa, kde i mně někdy naskakovala husí kůže.
Milada B., Bystřice pod Hostýnem

Pronásledovatel

Jsem ráda, že jste zveřejnili příběh čtenářky, která prožívala na chalupě ataky neznámé síly. Stalo se mi něco podobného, ale nevěří mi to ani moje rodina. Koupili jsme starou chalupu, kterou jsme předělávali. Velkou půdu jsme přestavěli na dva pokoje - pro dceru a syna. Do přestavby se nic nedělo, ale když jsme půdu upravili a dcera měla svůj pokojík, špatně se jí tam spalo. Šla jsem si tam lehnout, když jsem jednou na dceru čekala, až se vrátí z diskotéky. Nespala jsem a sledovala, jak to má dcera v pokojíku útulné. Když tu mě začalo cosi škrtit a třáslo to s postelí, bylo to docela silné. Zprvu mě napadlo, že snad spím a mám divný sen, ale byla jsem vzhůru a při smyslech. Když jsem to vyprávěla manželovi a dětem, řekli, že jsem asi blázen. Syn se domníval, že za tím je satelit. Byl umístěný na střeše a prý jsem mohla mít divné vjemy vlivem magnetických vln, které přivádí. Další noc se to ale opakovalo. Bála jsem se tam usnout. Dcera přiznala, že čas od času někoho nebo něco viděla v jednom z rohů místnosti. Nevíme, co to bylo. Na mé naléhání byl satelit odpojen. Dcera ani nikdo další už tam nic nezaznamenali, nic podobného, jako mně, se jim tam nestalo. Je to už pár let, ale já bych na půdě už nespala. Protože se už dlouho na chalupě nic neděje, myslí si zbytek rodiny, že trpím nějakou duševní poruchou.
Čtenářka Jana K.

Shoda čísel

V dubnu mi zemřela maminka, dožila se 96 let, stále na ni vzpomínám. Byla to velice hodná, usměvavá a dobrosrdečná paní, všichni ji měli rádi. Krátce před její smrtí náhle onemocněl i manžel a přes veškerou odbornou lékařskou péči se ho nedalo zachránit. Jeho smrt nás všechny zaskočila, nemohu se z toho vzpamatovat. Měl maminku velmi rád, proto se jejího pohřbu zúčastnil, ačkoli byl sám ve špatném zdravotním stavu. Chtěl se s ní rozloučit. Byli jsme bezdětní, ale prožili jsme spokojené a šťastné manželství, pomáhali jsme si, manžel mi moc chybí. Maminka byla před smrtí půl roku v nemocnici, paměť se jí vytrácela, někdy nás stěží poznala. Navštěvovali jsme ji dvakrát týdně. Při návštěvě nespustila oči z manžela, hladila ho po ruce, měli se navzájem moc rádi. Po smrti manžela se mi zdál sen, v němž mě maminka prosila, abych se nezlobila, že je jí smutno, že chtějí být spolu. Byla silně věřící a Bůh zřejmě rozhodl. V mých myšlenkách se ale stále promítá jedna věc. Jelikož zveřejňujete v časopise šťastná čísla na každý týden, oba jsme je s manželem kombinovali v různých loteriích a někdy nám i skutečně přinesla štěstí. Manžel měl podle numerologie číslo 2 a oblíbil si číslo 7, spojoval to i s číslem 0. Právě ta čísla mi teď pořád leží v hlavě. Napadla mě myšlenka, že mají velkou souvislost s jeho životem. Uvedu příklady: Maminka zemřela 7. dubna, manžel onemocněl 2. dubna. Zemřel 20. května, pohřeb měl 27. května v 16.20 hodin (1 + 6 = 7, 2 + 0). Skonal do sedmi týdnů po odchodu maminky. Číslo 0 měl rád, vždy se těšil na kulaté narozeniny, které jsme náležitě slavili. Už si plánoval příští rok, to by se dožil 70 let. Letos v říjnu bychom spolu žili 6x 7 = 42 let. Svou maminku přežil o 7 let, věku odchodu svého otce se naopak o sedm let nedočkal. Věkový rozdíl mezi mou maminkou a mým manželem byl 27 let (96, 69). Švagra přežil o 7 let, ten mezi námi již 7 let není. Co říci na závěr? Určité souvislosti a náhody jistě existují. Každý se narodí se zapálenou svíčkou a jediná spravedlnost na světě je ta, že svíce jednou zhasne u každého z nás, byť v jiném věku. Zůstala jsem sama, věřím, že mi bude Bůh nápomocen a anděl strážný, kterého mám jako svůj talisman. Tento dopis píši při zapálené svíčce v den manželových jmenin (Václav).
Irena P., Havířov
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2200990
DnesDnes61
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden664
Tento měsícTento měsíc10740

Partnerské weby