Štěstí

Stalo se to před 30 lety, pracovala jsem tenkrát v rekreačním středisku. Měla jsem na starosti velký areál a mimo jiné, když odešli zaměstnanci, i kotelnu. Byli jsme s manželem pozvaní do nedaleké vesnice na zábavu, topilo se tenkrát uhlím a tak, než jsme odešli, přiložila jsem do kotle kolečko koksu. Kolem jedenácté večer mi ale pořád něco říkalo, že bych měla jít domů. Manželovi se nechtělo, tak jsem řekla, že jdu sama. Nakonec mě samotnou přece jen odejít nenechal. A sotva jsme přišli do domu, cítili jsme zvláštní teplo. Bylo mi jasné, že se něco stalo v kotelně. Jistě, praskla hadice, kterou se do systému dopouštěla voda. Pán, který měl kotelnu na starosti dopoledne, zapomněl zavřít kohout a teplota na kotli tak šplhala ke 130 stupňům Celsia. S mužem nebyla řeč, měl upito. Tak jsem honem utíkala zastavit vodu, která tekla z kotle. Potom jsem roztáčela větve, které jsem měla zastavené a do rána napouštěla vodu. Měla jsem tenkrát víc štěstí, než si dovedu představit. Vždyť by to byla katastrofa, kdyby kotel vybuchl! Nad kotelnou byla kuchyně a nad ní pokoje. Mám dojem, že se o tom ani nikdo z vedení nedozvěděl, někdo nade mnou tenkrát podržel ochrannou ruku.
V. H., Pacov

Luther a ďábel

Mám ráda tajemné příběhy, lákají mě záhadná místa, hodně o nich čtu. Chci se s vámi podělit o příběh Martina Luthera. Návštěvníci německého hradu Wartburg mohou na stěně jednoho pokoje spatřit skvrnu od inkoustu, která je prý stopou po střetu Martina Luthera s ďáblem. Roku 1521 zde zakladatel luteránské církve a otec protestantismu překládal bibli z latiny do němčiny. Jednoho večera se tu před ním objevil ďábel, aby se mu posmíval. Rozlícený Luther po něm hodil kalamářem. Tento příběh může být výtvorem fantazie, pravdou však je, že Luther psal o paranormálních jevech. A na Wartburgu, kde se skrýval po svém útoku na papežskou moc a korupci, se mu stávaly i jiné věci. Popsal například příhodu s pytlíkem lískových oříšků. Když se odebral na lože, oříšky začaly v pytlíku poskakovat. Postel skřípěla a oříšky létaly vzduchem a tloukly o trámy. Nic se ale nerozbilo a Luther proto usnul. Později ho však probudil strašný hluk - jako by se ze schodů valilo sto sudů. Železné vchodové dveře byly ale zajištěny řetězem, nikdo se nemohl dostat dovnitř. Když se Luther přestěhoval do jiné části hradu, slyšela hlasitý lomoz pro změnu jistá žena, které pokoj připadl. Tvrdila, že to bylo, jako by tam řádilo tisíc čertů. A Martin Luther se s přízraky setkal ještě před tím dvakrát v klášteře ve Wittenbergu (působil tam jako profesor teologie a roku 1517 přibil na dveře kostela Všech svatých 95 tezí o chování církve, určených k veřejné rozpravě. Zahájil tak protestantskou reformu). Později vyprávěl: „Ďábel přišel do mé cely a vytrhoval mě ze studia lomozením za kamny, jako by tam někoho kdosi tahal po zemi, nebo někdo tahal po zemi dřevěné pravítko.“ Při jiné příležitosti Luther dle svého svědectví slyšel ďábla nad svou celou, ale protože prý nevěděl, že je to ďábel, nevěnoval tomu pozornost a usnul. Po celý svůj život Luther věřil, že ho řídí neviditelné bytosti, míval předtuchy o své nemoci a smrti. Bojoval s hlasy i zjeveními od ďábla, který se mu, jak věřil, jednou ukázal v podobě svině na dvoře, jindy v podobě psa v jeho posteli, ačkoli žádné z těch zvířat v prostorách, kde se zdržoval, nežilo.
Čtenářka z Třince
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2128465
DnesDnes647
VčeraVčera851
Tento týdenTento týden3252
Tento měsícTento měsíc21958

Partnerské weby