Přízrak

Tento příběh se stal před dnem Památky zesnulých před devíti lety. Manžel odjel autem na noční směnu a ráno se nevrátil. S dcerou jsme obvolaly známé, zda se u nich náhodou nezastavil, pak i nemocnici, ale nic. Kolem jedenácté dopoledne jsme již m ěly zlé tušení, které se po dotazu na dálniční policii potvrdilo. Manžel měl těžkou nehodu, kterou nezavinil, ale přišel při ní o život. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Dcera (sama rozvedená) s pětiletou vnučkou mi byly přes den oporou. Ale ta noc, to nikomu nepřeji. Nemohla jsem spát, vše na mě padalo. Bydlíme na kraji vsi a mé kroky vedly ven, za vesnici. Šla jsem podél potoka a snažila se v hlavě trochu srovnat myšlenky. Co si jen samy tři teď v tom světě počneme? Zvedla jsem v zamyšlení hlavu a proti mně se objevilo cosi - snad mlha nebo vodní pára - nevím, ale slyšela jsem zároveň hlas, který mi říkal, že to nesmím vzdát, že musím být silná, pomoci dceři a vnučce, protože nikoho jiného už nemají. Hlas domluvil a vidina zmizela. Pomohl mi, opravdu jsem se vzchopila a našla v sobě sílu, pomáhám dceři s výchovou vnučky.
Helena P., Praskolesy
(čtenářka za svůj příběh získává knihu: Poselství elfů, víl a jiných dobrých duchů)

Místo posledního odpočinku

Pokud cokoli potřebuji, pokud mě cokoli trápí, vím, kde najdu pomoc. Už pětatřicet let chodím každý den za těmi, co už tu se mnou nejsou. Povídám si s nimi o tom, co se událo, říkám jim, že je mám ráda a jak se mi stýská. Když něco potřebuji, poprosím je o pomoc a mohu se spolehnout, že mi jakýkoli problém pomohou vyřešit. Cítím ve svém srdci jejich rady a odpovědi na své otázky, díky nim vím, jak co mám udělat. Je to velký dar nebes a mé prosby se plní. Možná i proto, že jsou vlastně celkem skromné. Cítím propojení mezi nebem a zemí, moc si toho vážím a děkuji všem tam nahoře.
Libuše P., Fryčovice

 

Zvláštní mlhovina

Letos v srpnu jsme se s přítelem vypravili na výlet na Pravčickou bránu. Ráno autobusem do Děčína a z Děčína do Hřenska. Vystoupili jsme u Tří pramenů a odtud stoupali lesní cestou vzhůru k Pravčické bráně. Asi po půl kilometru je po pravé straně cesty velký balvan, kolem něhož se cesta stáčí doprava. Pod balvanem byly zapíchané ulámané větve, zdálo se mi to neobvyklé, a tak jsem si to vyfotila. Stiskla jsem spoušť fotoaparátu čtyřikrát. Jak jsem později zjistila, první snímek zakryla jakási mlhovina, ve které je při pozorném zkoumání vidět v levé horní polovině u stromu obličej. Na druhém snímku zůstal po mlhovině na balvanu už jen flek a na zbývajících fotografiích už se neobjevilo nic. Místo na mě působilo zvláštním dojmem, focení probíhalo dopoledne, tedy za bílého dne. Pokud někdo něco o tomto místě ví, budu ráda, když mě prostřednictvím redakce poinformuje.
Renáta V., Cvikov

 

 

Planety radí i varují

Předplaťte si nás

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

1972721
DnesDnes203
VčeraVčera871
Tento týdenTento týden1074
Tento měsícTento měsíc18326

Partnerské weby