Časová smyčka

Bude to již padesát let, co se mi stala tato příhoda. Bylo mi 14 let a nám tehdy (bylo to asi týden před koncem června a před vysvědčením) z nějakého důvodu odpadly dvě poslední vyučovací hodiny. Využili jsme toho s kamarádem, který také do školy dojížděl (z osm kilometrů vzdálené vesnice). Jeli jsme k nim domů autobusem. Pochlubil s mi, co mají doma za zvířata a já jsem se asi za hodinu a půl pěšky domů. Po obou stranách asfaltové cesty se táhly lesy. Najednou mi asfaltka zmizela pod nohama a já se ocitl v neznámé krajině. .bez cest, žádný les, jen louky a keře. Hrozně jsem se vyděsil. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale kráčel jsem po té louce pořád dál. Říkal jsem si, že někam musím dojít. Pak se stejně znenadání pod nohama znovu zjevila ta asfaltová cesta a lesy, které ji lemovaly. Jak jsem zjistil, od místa, kde k jevu došlo, jsem se vzdálil jen asi o kilometr. Už tenkrát jsem byl hloubavý, tak jsem se o ten kilometr vrátil zpět, abych pozjišťoval, jestli se to nebude opakovat. Už se ale nic nestalo. Doma jsem dostal vynadáno, že jsem přišel až v sedm večer. Od kamaráda jsem vyrážel v jednu hodinu. Cesta zpět mi normálně trvala hodinku. Od té doby se o takové podivné věci zajímám.
Karel Š., Tršice.

Příběh z dětství

Pocházím ze Šaštína na Slovensku, provdala jsem se a Moravu. Šaštín-Stráže - to bývala dědinka, až po letech se z ní stalo městečko. Je to poutní místo, které navštěvovali tisíce lidí z Čech, Moravy i zahraničí. Hlavně 12. 9., na svátek Marie. V Šaštíně je klášter Panny Marie sedmibolestné, dodnes jsou tam na mramorových deskách zapsaná jména věřících, kterým pomohla, uzdravila je. Šaštín navštívil i papež Jan Pavel II., arcibiskup Sokol a někteří představitelé naší vrcholné politiky. Před 40 lety šli v Šaštíně mí dva sourozenci (nejstarší setra a bratr) domů z obchodu a slyšeli, jak tu lidé nadávají a vyhrožují nějaké ženě, chtěli na ni volat policii. A to jen proto, že poprosila o vodu a chléb. Lidé, kteří paní vyčinili, se přitom považovali za věřící, chodili každý den do kostela. Sestra se paní zastala, velmi ji to pobouřilo a řekla o tom, co se dělo, i našemu otci. Otec nás pro tu paní poslal. Vzali jsme kola a hledali ji. Objevila se před námi znenadání v momentě, kdy se naše kola srazila. Pozvali jsme paní k nám, jak otec přikázal. Usmála se a řekla: „Dobře, vy moje ovečky.“ Rodiče pak onu ženu pohostili. Netušili jsme, o čem si s ní povídali, to jsme se dozvěděli až druhý den, když odešla. Bylo nás doma 11 dětí, ale rodiče nás vychovali tak, že když přišla návštěva, žádné z dětí se ve světnici nemotalo. Pamatuji, že přišel na návštěvu bratranec s manželkou. Nevím proč, ale ona měla divný pocit z neznámé paní, bála se jí. Šla raději za námi - dětmi - na dvorek. Bylo to v létě, kolem šesté večer, někdo z vesnice přišel, aby nám řekl, že pod vlak skočil jeden pán od nás ze Šaštína. My, byly jsme hloupé děti, chtěly jsme se tam jít podívat. Bratrancova žena ale řekla, že má strach. V tu chvíli vyšla ven ze dveří ta cizí paní a řekla: „Mrtvého se nemusíš bát, ten ti neublíží, ale živí ano.“ Nakonec stejně nikdo už nikam nešel. Od rodičů jsme se dozvěděli, co jim paní vyprávěla. Jak se k ní lidé zle zachovali a přitom byli věřící. Navštívila i klášter, prosila o pomoc kněze, který tam bydlel, o vodu a kousek chleba. Místo aby ji pohostil, zavolal na ni policii. Seděla prý v jedné restauraci a pila vodu. Přišli k ní dva policisté a ptali se paní na občanský průkaz. Ona jim místo občanky ukázala růženec. Když se ptali, kde bydlí, odpověděla, že všude. Policisté se na sebe jen podívali a odešli. Lidé se jich hned běželi ptát, jestli paní zatkli nebo odvezli do blázince. Odpověděli jim, že nikomu neublížila, nemají tedy důvod proti ní jakkoli zakročit. Ta cizí paní byla velmi hezká elegantně oblečená a inteligentní dáma, vyšší plnoštíhlé postavy, s tmavými vlasy vyčesanými do drdolu, jak s to tenkrát nosilo. V domě rodičů bydlel i bratr s manželkou a otec přikázal, aby na noc přenechali u sebe v místnosti postel té paní. Bratr se ženou si tedy ustlali na matracích na zemi. Paní si šla večer lehnout dříve, švagrová ještě stírala podlahu. Zvedla boty té cizí paní, aby je postavila trochu stranou. Všimla si přitom, že boty vypadají, jako by vůbec nebyly nošené, jako by je právě vytáhla z krabice. Když se paní ráno loučila, darovala mamince světle fialkovou vestu. Řekla: „Jenom ji dcéro neper.“ Bylo to divné, té paní jsem hádala tak 25 let a mamce říkala dcéro. Rozloučila se a odešla. Otec si vzpomněl, že nejspíš nemá peníze na vlak, přitom ale říkala, že má před sebou ještě cestu. Dal nám, mně a neteři, peníze, abychom za paní doběhly a peníze jí předaly. S neteří jsme otevřely branku, ale tu paní už jsem nikde neviděly. Prošly jsme okolí, ale byla pryč. Mamka dar, který od paní dostala, opatrovala jako oko v hlavě. Ale setra si ji přece jen jednou tajně půjčila a trochu ji zašpinila.Neuvědomila si, že paní říkala, že se vesta nesmí prát. Maminka z toho byla nešťastná. Otci vstoupila ta cizí paní na druhý den do snu. Říkala mu, že se mu odvděčí, že se budeme mít všichni dobře. Otec nám to povyprávěl a až pak si vzpomněl, že ho varovala, že o tom snu nemá s nikým mluvit. Z lidí, kteří na paní útočili a byli zlí, vyháněli ji, nežil nikdo víc než rok. Kněze trápilo svědomí, nemohl spát. Asi si uvědomil, že udělal velkou chybu, že ta paní nebyla obyčejná. Také brzo zemřel. Náš otec zemřel asi pět let po této události, bylo mu 58 let. byl těžce nemocný. Ale mamka, i když jsem zůstaly po jeho smrti 3 nedospělé děti, nás řádně vychovala. Dožila se požehnaného stáří - věku 81 let. Bude to deset let, co již není mezi námi, ale zůstává v našich srdcích, pořád na ni vzpomínáme. Chci za sebe i sourozence poděkovat rodičům, za to, jak nás vychovali, že nás naučili skromnosti a poctivosti, abychom dokázali nabídnout pomoc druhým v těžkých chvílích. Ostatní čtenáře chci poprosit, aby na sebe byli hodní, vážili s lidí a pomáhali jeden druhému, nehonili se jen za penězi a majetkem. Zdraví, lásku a štěstí nelze koupit. Jsme na tomhle světě jako na dovolené. Dnes jsem tu a zítra ne. Přesto si mnozí lidé života a možností, které jim nabízí, neváží.
Zuzana B., Studénka
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2203290
DnesDnes79
VčeraVčera594
Tento týdenTento týden2964
Tento měsícTento měsíc13040

Partnerské weby