Existují lidé, kteří se zčistajasna objeví. V některých případech se může jednat o podvodníky, kteří chtějí uniknout své minulosti anebo získat věhlas – jako například prince zna Caraboo, která se roku 1817 zčistajasna objevila poblíž anglického Bristolu a tvrdila o sobě, že je javánskou princeznou, kterou unesli piráti. Byla považována za „div Západu“ do té doby, než se objevila její matka, která v ní poznala svou dceru Mary Willcocksovou.

Odkud se ale vzaly dvě „zelené děti“ nalezené v anglickém Suffolku někdy kolem roku 1100? Mluvily neznámým jazykem a měly zelenou kůži. Ujala se jich rodina statkáře sira Richarda de Calne, chlapec však brzy zemřel. Dívka se časem naučila anglicky a začala vyprávět o svém domově v „Zemi svatého Martina“. Dlouhá léta pak sloužila v rodině sira Richarda.

Mladík, nalezený v německém Norinberku v roce 1828, byl rovněž hádankou. Dokázal sice napsat své jméno Kašpar Hauser, ale neuměl mluvit. Teprve po několika týdnech se rozpovídal o svém dřívějším životě, který – podle svého líčení – strávil v naprosté samotě v malé tmavé místnosti. Stal se snad pokusným objektem jakéhosi experimentu, zkoumající důsledky smyslové deprivace, anebo byl skrývaným, v tajnosti vychovávaným dědicem bohaté šlechtické rodiny, kterého kdosi připravil o práva prvorozeného syna ? V roce 1833 tento mladík zemřel za stejně podivných okolností, jaké provázely celý jeho život – na následky bodných ran, které mu zasadil jakýsi neznámý maskovaný muž.

Další záhadou byla žena, kterou zachránili před utopením v berlínském kanálu v roce 1920. Tvrdila o sobě, že je velkovévodkyně Anastasia, dcera ruského cara Mikuláše II., která byla údajně zavražděna spolu s celou rodinou v roce 1918. Carovi příbuzní, kterým se podařilo přežít, se nemohli dohodnout, zda opravdu je či není jeho dcerou, a tak byla tato žena, žijící pod jménem Anna Andersonová, klíčovou postavou právního sporu, který se táhl více než padesát let a zaplnil kolem osmi tisíc stránek soudních spisů. Ještě dodnes se odborníci o tomto případu dohadují. Vysocí ruští činitelé v roce 1991 oznámili, že kosti nalezené poblíž Jekatěrinburgu na Uralu patří nesporně carovi Mikuláši II., carevně Alexandře a třem z jejich dětí, nikoli však dceři Anastasii a careviči Alexeji. Koncem roku 1992 byly některé z ostatků odeslány do Velké Británie, aby zde byly podrobeny genetickým testům.
(bru)
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2201381
DnesDnes452
VčeraVčera603
Tento týdenTento týden1055
Tento měsícTento měsíc11131

Partnerské weby