Dva Měsíce

V srpnu roku 1966 jsem byl na prázdninách u bratrance Ládi ve vesnici Šternov. Jednoho dne jsme šli celá skupina dětí do Českého Šternberka do kina. Při cestě zpět, asi ve 22 hodin při jasné obloze vidím dva úplně stejné Měsíce, každý na jiné straně oblohy. Upozorni l jsem kamarádku Vlastu Tomasovou z Teplýšovic, bratrance i ostatní na tento nevídaný jev. Všichni nevěřícně zírali na oblohu. Najednou se jeden z Měsíců párkrát naklopil jako talíř a velkou rychlostí obloukem zmizel ve vesmíru. Téměř jednohlasně jsme vykřikli -„UFO“! Druhý den jsme s bratrancem Láďou u Jeřábkových na půdě u vikýře zřídili pozorovatelnu s dalekohledem. Ač jsme probděli dvě noci, nic podobného se již neobjevilo. Teď mi je 63 let a bylo to mé jediné setkání s UFO.
Jiří Z., Děčín

Realita?

Osobně si myslím, že UFO je reálná věc, ale musíme si počkat, až nastane ta správná doba, kdy se mimozemšťané s námi, pozemšťany, setkají. Musíme to nechat na nich, až se k tomu kroku rozhodnou, ale jsem přesvědčená, že když to nebude za naší generace, dočkají se toho už třeba naše děti. Já jsem se s létajícím objektem již setkala, bylo to v září 2007.

Tenkrát byly viditelné vesmírné stanice, které v určitý čas oblétaly Zemi. Máme na domě rovnou střechu a já si zjistila, že když budu kolem 23.00 sledovat noční oblohu, mohla abych mít štěstí a vesmírný stroj spatřit. Abych to nepropásla, vylezla jsem na střechu dříve a sledovala nebe na severozápadě. Zarazil mě shluk světel, který se znenadání objevil, vytvářel kulový obrys o průměru asi 50 centimetrů. Světla zůstala stát na místě a setrvala tak asi 3 minuty, než se objevila zmiňovaná vesmírná stanice. V tu chvíli se objekt opět dal do pohybu, doprovázel stanici k východu. Když prolétaly nade mnou, všimla jsem si světel po obvodu objektu. Jedno světélko blikalo na vrcholu, ale přesné obrysy objektu vidět nebylo, jen ta světla. Stanice posléze zmizela za obzorem. Světla bylo vidět ještě minutu, pak se ztratila také. Od té doby jsem nic podobného nespatřila.
Růžena K., Rosice u Brna

Talíře

Poprvé jsem viděla mimozemský talíř v září roku 1998. Vnučka se mnou měla spát v obývacím pokoji. Já zrovna usínala, ona ještě sledovala televizi. Náhle ji vypnula a budila mě s tím, že musím vstát a jít se podívat na něco, co je něco za oknem. Bydlíme v prvním patře, přes žaluzie do pokoje pronikalo silné světlo. Otevřela jsem okno dokořán a nad střechami na nebi zářil obrovský létající talíř. Zdola měl pět světel a svítil nám do okna asi 3 minuty. Pak světla zhasla a talíř odplul vzhůru. Vše se odehrálo v naprostém tichu, nezaznamenala jsem žádný zvuk. Zřejmě se přišli rozloučit, protože jinak s námi byli neustále v kontaktu (prostřednictvím channelingu). Ptala jsem se na leccos, hlavně na minulé životy. Starší vnučce bylo tehdy 13 let, v minulém životě podle informací, které jsme od nich získaly, byla v Rusku v Petrohradě operní pěvkyní. Dnes studuje na konzervatoři operní zpěv.

Druhá vnučka prý byla v minulém životě ve Španělsku spisovatelkou. Je jí nyní 15 let a od svých sedmi let neustále píše nějaké povídky, řekla bych, že je od dětství pod boží ochranou. Když byla malá, pořád kolem ní poletovala světélka. Sledovali jsme to tenkrát s úžasem. Třetí vnučka byla prý na jiné planetě vesmírným strážcem, jmenovala se Tézie. Vystudovala policejní školu. Chci tím říci, že si každá duše přináší na svět i něco z minula. Nebo že by to byla jen náhoda? Tomu se mi nechce věřit. Dcera, pro kterou nikdy nebyl problém komunikovat, byla v minulém životě na jiné planetě pedagog-psycholog. Když nejmenší vnučka povyrostla, vystudovala policejní školu (psychologie-právo), bude promovat na magistru- speciálního pedagoga. Léta čtu vaše noviny, které jsou pro nás stejně tak důležité jako chleba. Vesmírné doutníky (lodě) jsem viděly několikrát - ukážou se, ale obvykle hned zase zacloní, mají barvu zlato-šedou. Rozepsala jsem se proto, že vesmír je nám blízký.
Anna N., Rokycany

Prostřílené popelnice

Kamarád Petr mi vyprávěl zajímavou příhodu. Vracel se jednou navečer z práce, byla už tma. Cestou se ještě stavil ve známé hospůdce na skleničku. S přáteli tam strávil asi dvě hodiny, než se vypravil k domovu. Tvrdí, že nebyl opilý, měl jen dobrou náladu. Když došel do ulice svého bydliště, oslnilo ho náhle prudké světlo. A než se stačil vzpamatovat, prolétlo mu cosi neuvěřitelnou rychlostí nad hlavou. Od toho neznámého objektu odlétly jen jakési jiskry. Kamarád si v duchu říkal, že to asi s tím pitím přece jen přehnal.

Na celou věc by nejspíš úplně zapomněl nebýt toho, že druhý den vynášel odpadky. U popelnic potkal souseda, který tam cosi kutil. Dal se s ním do řeči a on mu ukázal, co mu nejde do hlavy. Všechny popelnice na jedné straně ulice měly v sobě dírky, jako by je někdo prostřílel. Soused nad tím jen kroutil hlavou. Kamarádovi to nedalo a oběhl celou ulici. Objevil spoustu takových dírek a téměř na všem. Dokonce i na své zahradní boudě. Jinak kolem nebylo nic zvláštního. Tak si dal dvě a dvě dohromady a pochopil, že měl zřejmě tu čest setkat se s mimozemským plavidlem.
Daniela B., Krasllicko

Prskající světla

Bylo v říjnu 1987 asi v devět hodin večer. Naši synové přijeli z volejbalu a zavolali na nás, abychom vyšli před dům. Na obloze visel elipsovitý tvar. Uprostřed toho objektu - tma, nic, kolem však svítila - blikala světla, byla jako barevné prskavky, bylo jich snad 20. Celé to pomaloučku odplouvalo. Jedna prskavka se oddělila a vydala se rychleji směrem na Porubu. Dívali jsme se na to divadlo tři hodiny, možná i déle. Nemohli jsme potom usnout, ještě ve 3 hodiny ráno jsem vstala a podivné světlo bylo vidět nad Bílovcem. Fotoaparát jsme neměli. Bylo to za totality, tak jsme o tom raději moc nemluvili, ale vím, že to vidělo více sousedů.
Eva G., Ostrava-Polanka

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2220020
DnesDnes539
VčeraVčera639
Tento týdenTento týden539
Tento měsícTento měsíc12545

Partnerské weby