Geopatogenní zóny

Reaguji na jeden z článků, který se týkal geopatogenních zón. Je třeba si uvědomit, že geopatogenní zóny jsou energie dle fyzikálního zákona, nikoli hmota, se kterou se dá nakládat, jak se nám zachce. Výzkum geopatogenních zón byl již v roce 1930 v Německu započat profesory Pohlem, Hartmanem a dalšími. Výsledkem byla zpráva o škodlivosti těchto zón na lidské i zvířecí zdraví. Mimochodem - po profesoru Hartmanovi je pojmenována i jedna skupina zón. Získané poznatky se vyučují na univerzitá ch v západních zemích od nás. Situace se nepodceňuje, při žádosti o stavební povoleni na výstavbu rodinného domu musí být doloženo potvrzení, že se na pozemku nenachází geopatogenní zóny. Vláda si uvědomila, že léčení nemoci a hlavně rakoviny stojí více peněz než nalezení nového pozemku pro stavbu domu. K nám se informace o škodlivosti energie geopatogenních zón dostaly zejména po revoluci, to vyšly i první knihy.

První měla název Právo na zdravý život a klidný sen. V jedné pasáži se praví: „Pokud bude lůžko na špatném místě, bude i můj život kratší.“ V podstatě totéž naleznete i ve zprávách od některých lékařů, kteří věří vědeckým výzkumům. Existují čtyři druhy zón rozlišených podle umístění dle světových stran a jedna zóna působí na nás z kosmu. Zóny působí na různé vzdálenosti - ty krátké od dvou do deseti metrů a ty dlouhé až do několika kilometrů. Působnost na silnicích bývá příčinou častých nehod. Na Slovensku dokonce ministerstvo zemědělství zřídilo v Nitře speciální laboratoř, neboť se výzkumem zjistilo, že v místech výskytu zón dochází ve zvýšené míře ke ztrátám na sklizni plodin. Z vlastní zkušenosti vím, jak působí zóny na ovocné stromy.

Strom měl kvůli zóně dvoje ovoce. V zóně se nacházela polovina stromu a na větvích této části byl jen náznak jablek. Druhá polovina stromu rodila jablka normální. V čele laboratoře v Nitře stál Ing. Šandor, vyráběly se tam patentované odrušovače, které působily do okruhu šesti, osmi a dvanácti metrů. Co se týče zón v bytech, ty jsou opravdu nebezpečné a jejich síla záření se posuzuje od jednoho do dvanácti stupňů. Zóny do třetího stupně lidské tělo ještě toleruje, silnější se již musí řešit - přemístěním lůžka nebo odrušením. Působení zóny začíná třeba ve stopadesátimetrové hloubce pod zemí a leckdy i hlouběji. Nad zemí lze negativní energii zón měřit i ve výšce 60 metrů. Jejich šíře je různá - od deseti centimetrů až po metr. Tvarově jsou rovněž různorodé, mohou být rovné, zaoblené, ale nejhorší jsou kruhové od šedesáti centimetrů. Ty jsou velmi silné a zhoubné, dosahují síly dvanácti stupňů, doporučuji se jim vyhnout. Proč?

Například na jednom semináři byla v chodbě naměřena kruhová zóna. Jedna zdravotní sestra na to řekla - mně to nevadí. Během čtyř minut se zhroutila - omdlela. Když jsme ji probrali, tak nevěděla, co se stalo, bylo jí zle. Trvalo to dvě hodiny, než se dostala do původní kondice. Chtěl bych upozornit, že nelze podceňovat to, čemu nerozumíme, zóny jsou skutečností. Uvedu další obdobný případ - při měření zón v rodině jednoho architekta byl dotyčný proti posunutí manželských postelí. Přitom se ale jeho žena léčila, docházela na chemoterapii a on sám přiznával, že mívá špatné spaní, spí jen tři až čtyři hodiny denně. Po dvou měsících jeho paní zemřela a on ji následoval za pouhé tři dny. Měli společný pohřeb. Jestli někdo věří, že každý psí mazlíček pozná geopatogenní zónu, tak se hluboce mýlí. Dokážou to jen labrador či německý ovčák, ti ano. Mám s geopatogenními zónami osobní neblahé zkušenosti, moje žena kvůli nim zemřela na rakovinu, protože jsem ještě nevěděl, co vím nyní. Na zóny působí i Měsíc a v době úplňku by se nemělo ani operovat, rány se špatně hojí. Největší sílu mají zóny v době od půlnoci do čtyř hodin ráno.
Ing. B. D., Brno

Plzáci jako zdravotní policie

Zrzaví odporní španělští slimáci zaplavují zahrádky, bohužel, i tu moji. Doufal jsem, že je tuhá zima zlikviduje, ale již letošního 15. ledna jsem při mírném oteplení na své zahradě spatřil živého lezoucího zrzavého plzáka. Nepoužívám na ně žádnou chemii, neboť nechci ubližovat chráněným hlemýžďům zahradním. Tak jsem plzáky zkoušel lákat na pivo, ale potom jsem je na potkání začal stříhat starými nůžkami, neboť tak mají rychlou smrt, netrápí se a jejich tělíčka poslouží jako návnada pro další slimáky-kanibaly. Ale jak jsem zjistil, ti invazní slimáci-plzáci zřejmě likvidují mandelinku bramborovou, asi požírají její vajíčka. A požírají zřejmě také vajíčka motýlů na kopřivách. Dále omezují plíseň bramborovou, neboť ožírají napadená místa. Slimáci k nám přišli z dalekého Španělska - jako daň za dováženou zeleninu. U nás upřednostňují konzumaci zavadajících či již nahnilých rostlin. Lze je tedy také posuzovat jako zdravotní policii v zahradách.
Ing. Jan P., Hamr

 

Permoníci

V padesátých letech jsem po ukončení studia medicíny jako rebel a člověk neupotřebitelný pro tehdejší režim nemohl získat nikde zaměstnání. Můj kádrový posudek se o to dostatečně postaral. Ale protože jsem na druhou stanu nesměl podle zákona zůstat bez zaměstnání delší dobu než několik měsíců (byl bych jinak odsouzen do vězení jako osoba práce se štítící a podvratná), bylo mi nabídnuto místo horníka. Režim byl velkorysý - dostal jsem na výběr - Kladno, Ostrava nebo Jáchymov. Vyhrálo Kladno a zde se začíná psát můj příběh. V hloubce 500 metrů pod zemí je úplně jiný svět. Na první pohled i dojem člověku připadá, že je zde úplná tma a ticho. To ale platí jen pro nezasvěcené. Panuje zde sice tma, ale ne úplná. Na stěnách skály a na dřevěných stojinách výdřevy se usazují kolonie hub a bakterií. Je tu pro ně dobré klima - teplo, vlhko, mírný průvan od větracích šachet.

Tyto kolonie ve svitu blikajících kahanů září jako diamanty a po ozáření ještě dlouho svítí a vrhají kouzelné osvětlení na skalní stěny. Je to úchvatný pohled pro toho, kdo se umí dívat! Co se ticha týče, je přerušováno nejrůznějšími šelesty sypajících se drobných i větších kamínků, borcení dřevěných trámů a vzdálených odstřelů stěn ozývá se tu i vzdálené vrzání fedrovacích žlabů. Také se tu uplatňuje voda, vydává příjemné zvuky, jak prýští ze skalních stěn, jak kapky dopadají na kameny. A některé drobné šelesty mi vysvětloval kolega, pan Wolf, jako varovné signály permoníků. Tento zkušený havíř, všemi vážený, se mě ujal. Oblíbil si mě a věřte, že sympatie byly oboustranné. Vzešlo z toho pro mne mnoho zajímavého a prospěšného. Byl to člověk ve věku kolem 45 až 50 let, nevelké postavy, ale dobře stavěné, rozvážný silák, pevného charakteru, měl jasný pohled, v jeho očích se zračilo utajené čtveráctví. Většinou byl málomluvný, ale občas vytvářel i žertovné situace. Všichni ho respektovali a dozvěděl jsem se od něj spoustu věcí, které ostatním zůstaly utajeny. Jednoho dne se mě zeptal: „Věříš na permoníčky, na důlní skřítky a vše, co se k nim váže?“
Odpověděl jsem tehdy přímo, že to beru vážně a nehodlám to zlehčovat, natož abych se tomu vysmíval. Spokojeně kývl hlavou a řekl: „Jsem rád, že jsem se v tobě nemýlil. A ti naši skřítci ti to dají najevo.“

Asi měsíc po tomto rozhovoru si šel pan Wolf obhlédnout revír, aby naplánoval práci na příští den a řekl mi: „Tady se natáhni na fál a odpočiň si, máme hotovo.“ Uposlechl jsem jeho rady. Usnul jsem a zdál se mi živý sen. Ze skály přede mnou vystoupil permoník - asi 40 centimetrů vysoký, oděný do šedohnědé perkytlice s čapkou. V jedné ruce kahan, ve druhé šlingle a fimol (kladívko a pemrlice). Chvíli si mě pozorně a zpytavě prohlížel, pak řekl: „Nechoďte zítra pavovat na couk. Na kříži bude zával“ (pavovat znamená pracovat a couk značí načnutou novou uhelnou žílu). Po těchto slovech se lehce usmál, pokývl hlavou a odešel zpět do skály. Svému partnerovi jsem vyprávěl sen hned, jak se vrátil z obchůzky. Zamyslel se a řekl: „Jsem rád, přijali tě do bratrstva. Nemusíš se ničeho bát, oni tě ohlídají. Zítra řeknu štajgrovi, aby na couk neposílal lidi.“ A stalo se, sen se vyplnil! Díky varování nepřišel nikdo k úrazu, třebaže spadla celá vanta a její odklízení zabralo celé tři dny. Zavinila to lidská hamižnost. Vedení poručilo fedrovat stěnu s dobře přístupným uhlím a řeklo, že výdřeva je zbytečná, že stojí moc peněz i času a plnění plánu je přednější. To, co jsem vám popsal, se stalo v padesátých letech na Kladně v dole Antonín Zápotocký.
MUDr. RNDr. Jiří Koutný, Csc., Praha
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2146484
DnesDnes39
VčeraVčera713
Tento týdenTento týden752
Tento měsícTento měsíc14299

Partnerské weby