Podivná přeháňka

Začala jsem si kupovat vaše noviny (mile mě překvapily), protože věci týkající se tajemna a mystična mě vždycky zajímaly. Chtěla bych se s vámi podělit o vlastní zážitek, ačkoli si nejsem jistá, jestli by se nedal vysvětlit i nějak racionálně. Každopádně mi jej zatím nikdo neobjasnil. Vše se odehrálo za bývalého režimu a mně byly tak 2 - 3 roky. Bylo letní slunečné odpoledn e a já si hrála na dvorku na dece se svými hračkami. Náhle se slunce schovalo a začaly hustě padat malé papírky, kolem okrajů ohořelé. Vyjeveně jsem na to hleděla, až si "toho" všimla i babička, která byla právě v domě. Okamžitě začala křičet, ať se schovám. Déšť papírků postupně slábl, až přestal úplně a sluníčko znovu vysvitlo. Vše kolem ale zůstalo hustě pokryté těmi papírky, jako by to byl sníh. Babička mi zakázala na "to" sahat, já si přesto hrstku papírků v krabičce schovala. Krabička se mi však pochopitelně během let ztratila. Existují zprávy o dešti žab, ryb a podobně. Setkal se však někdo s přeháňkou ohořelých papírků? Nepamatuji si, že by v té době nad námi přelétalo nějaké letadlo, avšak možnost, že někdo vyhodil něco hořícího z letadla, je také dost pravděpodobná. Navíc nedaleko mého tehdejšího domova - nad lesem - mívali cvičení vojáci... Nicméně dodnes nevím, co si o tom mám myslet. Má snad někdo podobnou zkušenost?
Adéla S., Brno

 

Zázračný prsten

Nebudete věřit, co se mi stalo. Asi před pěti lety jsem si ve vašem zásilkovém obchodě zakoupila stříbrný prstýnek Atlantiďanů. Několik měsíců jsem ho nosila, ale potom mi začal překážet v práci, a tak jsem ho odložila do zásuvky mezi další stříbrné prstýnky. Potom jsem na něj zapomněla, přestala jsem mu věnovat jakoukoli pozornost. Začala jsem nosit nové prstýnky, které jsem si postupně koupila později. V posledních několika měsících jsem se dostala do složitých soukromých problémů. Ty se začaly kupit a já ztrácela pevnou půdu pod nohama. Dostala jsem se do začarovaného kruhu a nevěděla, jak z něj ven. Psychicky jsem se dostala na samé dno. Asi před čtrnácti dny jsem při prohlížení svých stříbrných pokladů náhodou znovu objevila ten zvláštní prstýnek Atlantiďanů. Sama sebe jsem se ptala, proč ho vlastně nenosím, když už jsem si ho jednou objednala a dala za něj poměrně dost peněz. Začala jsem ho tedy nosit na prostředníčku. A najednou - světe div se! Vše se začalo měnit a kupodivu i odvíjet k mému prospěchu. V duchu jsem se ptala, jak je to možné, že najednou jde vše tak, jak já si to přeji, jak potřebuji. Dumala jsem nad tím, čím to může být, co způsobilo takový zvrat, že se lidé ke mně začali chovat úplně jiným způsobem než doposud. Všechny problémy, které jsem předtím nebyla schopná řešit, se jakoby mávnutím kouzelného proutku začaly řešit samy od sebe. Říkala jsem si nejprve, že se stal nějaký zázrak, třeba díky mým každodenním modlitbám. Pak mi ale pohled sklouzl na prstýnek, který jsem nosila. Nechtělo se mi tomu zpočátku moc věřit, tak jsem udělala takový malý pokus. A ono to fungovalo přesně tak, jak jsem si myslela. Pokud jsem prstýnek u sebe neměla, vracely se určité záležitosti do starých a pro mě nepříliš výhodných kolejí. Jakmile jsem si ale navlékla onen zvláštní prstýnek, situace se obrátila o 180 stupňů. Následující pátek, když jsem si koupila další číslo časopisu Spirit, jsem si znovu důkladně přečetla článek, který se prstenu Atlantiďanů - tedy zázraku bájné Atlantidy - týkal. Kdybych se na vlastní kůži nepřesvědčila, že je pravda, co se o prstenu píše, nikdy bych jeho účinkům nevěřila. Ale opravdu funguje! Nepíšu tohle vše proto, abych dělala nějakou reklamu prstýnku. Je to proto, že bych ráda pomohla ostatním lidem, kteří jsou v podobné psychicky vyčerpávající situaci. Jsem šťastná a vděčná za tento dar, který mi pomohl v době, kdy mi bylo zle.
Daniela B., západní Čechy

Anděl strážný

Moje maminka má už osmdesát let a pravidelně čte časopis Spirit společně se mnou. Povídáme si, občas vzpomíná na různé prožité skutečnosti. Vždy mi říká: „Neber a nevyslovuj boží slovo nadarmo“ a dodává, že každý máme svého strážného anděla. Jednou mi vyprávěla, co zažila v mládí. Společně se svým hochem jela na výlet do hor na motorce. Prožili nádherný den a vraceli se až pozdě za tmy. Svítil měsíc, motorka rachotila. Najednou
před sebou viděli něco velkého bílého s křídly. Zatavili a s úžasem hleděli oba dva na tento výjev. Během chvíle - v podstatě vzápětí potom - se ze tmy přiřítil vlak a projel před nimi. V tu chvíli si uvědomili, že jim to andělské zjevení zachránilo život. Domů pak už dojeli v pořádku, bez dalších zvláštních událostí. Když pak již byla vdaná a měla dvě malé děti, věšela jednou prádlo v okně. Tenkrát bydleli ve druhém poschodí. Stalo se, že jak pospíchala, neopatrně se vyklonila při věšení kousků prádla a přepadla z okna, spadla až do sklenářské dílny na slámu. Zlomila si tím hrozným pádem páteř. Lékaři jí nedávali naději, že budě někdy chodit. Říkali, že zůstane ochrnuta a má být ráda, že vůbec přežila. Maminka byla zoufalá, vždyť byla mladá žena a měla dvě malé děti. Denně se proto modlila a prosila svého anděla, aby jí pomohl, když už přežila ten hrozný pád. Během roku se uzdravila a lékaři jí jen říkali : „To je zázrak, že chodíte.“ Maminka pak po celý svůj život - dokud mohla - pracovala jako zdravotní sestra a snažila se pomoci nemocným a dalším lidem.
Čtenářka D. S., Ostravsko
 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2184798
DnesDnes519
VčeraVčera524
Tento týdenTento týden3828
Tento měsícTento měsíc11737

Partnerské weby