Tuto příhodu jsem zažil před více než třiceti lety, ale to uvádím jen kvůli dobovým kulisám. Nedávno jsem si na ni vzpomněl. Doteď jsem neměl odvahu ji někomu vyprávět, protože by mě měl za blázna. Ale doba se naštěstí mění.

Koncem jednoho

nádherného léta jsem se vypravil pro svou každoroční štiku k rameni řeky schovanému v olších, asi půl hodiny od vsi. Rozhodl jsem se zkrátit si cestu přes koleje. Železniční trať se tu noří do úzkého kaňonu, který je asi ve třetině cesty k rameni řeky přemostěn lávkou. Byla sice dřevěná, ale zdála se dost pevná, neboť přes ni jezdili i traktoristi ze zdejšího zemědělského družstva.

Nevím, na co jsem tenkrát myslel, spíše jsem byl duchem nepřítomný a myšlenky mi létaly někam do oblak. Prostě jsem nevnímal okolí a šel jsem naučenou cestou po paměti. Automaticky jsem zabočil z cesty na lávku a přešel na druhou stranu. Tam mě cosi přinutilo, abych se otočil. A zježily se mi vlasy, a to doslova. Lávka tam nebyla! Mezi zpevněnými zdmi kaňonu byl jen velký prostor.

Hlavou mi po chvilce, když jsem se vzpamatoval ze šoku, proběhla otázka – proboha, po čem jsem to přešel? Určitě jsem nešplhal po téměř kolmých zdech s ruksakem na zádech a s rybářským prutem v ruce. Navíc jsem tehdy vážil skoro metrák.

Přešel jsem po pouhé představě? Po myšlence, že lávka je na svém místě? Podle fyzikálních zákonů je to nemožné. Ale existují i jiné zákony, a já na ně od té doby věřím. Jen jsem nepřišel na to, kdo mě to vlastně zachránil, že jsem nevkročil do prázdna a nerozmázl se na kolejích… Byl to snad můj anděl strážný?

Navečer se u mě zastavil rostlinář z družstva na pár slov přes plot a jen tak mezi řečí prohodil, že dali lávku zbourat, protože už byla chatrná a traktoristé si nedali říci a jezdili přes ni pořád.

Nemusíte mi to věřit, já sám o tom také pořád pochybuji. Je to nad chápání racionálního člověka. Ale když cestou pro svou každoroční štiku obcházím toto místo, zatrne mi a zmocňuje se mě zvláštní pocit, který neumím vysvětlit. Vždy tady proto přidám do kroku a radši se dolů, do kaňonu, nedívám.

Vím ale, že jsou věci mezi nebem a zemí, které prostě jsou, i když je nechápeme.

Ladislav Muška

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2260933
DnesDnes527
VčeraVčera580
Tento týdenTento týden2522
Tento měsícTento měsíc16341

Partnerské weby