Campodolcino patří k nejmalebnějším v Rétských Alpách, tvoří celý západní výběžek údolí Valtellina. Název v doslovném překladu znamená něco jako „pole plné zákusků“ a pochází z chiavennského dialektu „candolsin“, který se vyvinul ze staré rétštiny. Výraz mohl

označovat „planinu na severozápadě“ nebo „vyvýšeninu stáčející se k severním hvězdám“. Dnes jde o název unie několika horských obcí. Campodolcino se nachází v nadmořské výšce přes tisíc metrů, táhne se podél ledovcového údolí řeky Liro. To je úzké a hluboké, tedy poměrně chladné a plné překrásných i nebezpečných míst. Z vrcholu hory Motta na něj dohlíží paní hor - obrovská zlacená socha Madony Evropy, jež vítá všechny příchozí.  Ve starověku šlo o kultovní místo Rétů, posléze i Keltů a na počátku římské éry zejména keltských kněžek. Genius Loci zde působí velmi silně, údolí přitahuje mystiky do dnešních dob. Mezi nejznámější z nich patří kněz Luigi Guanella nebo teolog Abraham Levi.

Pašerácká stezka

Údolí se táhne od jihu na sever k průsmyku Splügenpass na švýcarské hranici. Ve starověku tudy procházela známá obchodní stezka, vedla územím dnešní Itálie a Švýcarska, kde se rozkládala starověká Rhaetia. Trasa byla hlavní spojnicí mezi alpskými národy. Na přelomu 19. a 20. století se zbytky této cesty staly součástí novodobé pašerácké stezky, po které se z Itálie vydávali muži za dlouhých zimních nocí přes vysoké skalní štíty do sousedního Švýcarska. V plátěných krosnách přenášeli rýži, víno a grappu, za ně nakupovali kartony švýcarských cigaret a kávu. Vše nosili dolů do Milána a prodávali. Z výdělku žily všechny rodiny v Campodolcinu, byl to jediný způsob obživy. Muži riskovali život, zdraví i vězení, neboť pašeráctví bylo stíháno zákonem, tvrdě trestáno a hory hlídali financové. Ze starodávné obchodní stezky je dnes turistická trasa Via Spluga. Je 65 km dlouhá a vede úchvatnou horskou krajinou přes čarokrásné soutěsky a rokle.

Nejstarší zdejší osada

Do historických dokumentů byla zanesena na konci římské éry, po přemostění potoku Rabbiosa. Významný průjezd a zastávku na starobylé obchodní trase Via Spluga představovala dnešní obec Corti. Ve středověku se stalo údolí součástí správy města Chiavenna, které patřilo lordům z rodu Visconti a na začátku 16. století připadlo dnešnímu Švýcarsku, konkrétně rétorománskému kantonu Grigioni (Graubünden). O obci už se psalo v roce 1186 jako o obytné lokalitě, která se rozšiřuje podle tvaru a směru údolí. Avšak oblast byla osídlena už v pravěku. Na východních svazích Pian dei Cavalli byly nalezeny stopy lidských sídlišť z paleolitu a mezolitu, z konce doby ledové. Jsou staré dvanáct tisíc let. Pak se údolí stalo součástí starověké Rhaetie, kam připutovaly i keltské kmeny a smísily se s Réty.

Prosperita oblasti postupně rostla

Na přelomu letopočtu dobyli údolí Římané a vybudovali sem silnici z Chiavenny až k průsmyku Spluga. Díky této silnici se Campodolcino stalo významné pro celé údolí Valtellina ještě za Karla Velikého, kdy byly vybudovány stabilní obchodní a kulturní vazby mezi alpskými oblastmi. Na počátku 13. století si Campodolcino prosadilo autonomii a údolí se stalo nezávislé na Chiavenně. Jen církevní představitelé se ještě další dvě století handrkovali o předměty sakrálního vlastnictví. Zbytečně, protože za průsmykem Spluga se na švýcarské straně mezitím spojily tři lesní kantony proti nadvládě Habsburků, v rámci svých výbojů zabrali i Campodolcino a celé údolí Valtellina se stalo součástí rétorománského kantonu Grigione. Přesto oblast prosperovala a počet obyvatel se zvyšoval. Místní se museli následně vypořádat s kratší francouzskou a španělskou okupací a v 18. století bylo území připojeno definitivně k italské Lombardii. V následujících obdobích Napoleonských válek a připojení k Sardinskému království byla rozvinuta infrastruktura a zavedeny školní reformy. V polovině minulého století se tu pak začaly stavět vodní elektrárny, což znamenalo další příliv obyvatel. To už se rozvíjel i turismus. Vznikly nejdříve lázně a později zázemí pro zimní sporty, byl vybudován rozsáhlý skiareál Valchiavenna. Bohužel, ražení tunelů nahoru do Madesima a odtud na Montesplugu si vyžádalo krutou daň. Dělníci, kteří zde rubali kámen, celé dny, měsíce a roky vdechovali jemný kamenný prach, který se jim usazoval v plicích. Umírali ve čtyřiceti letech a zůstávaly po nich rodiny s dětmi.

Vstupní brána do Campodolcina

Tou je obec Prestone s jelení stezkou a přehradním jezerem. Silnice pokračuje nahoru do dalších obcí - Pietra, Tini, Acero a Corti (ta je nyní hlavním centrem). O něco výš leží pár dalších obcí, na nejzápadnějším okraji pak tajemná vesnička Isola u ještě tajemnějšího jezera a nad ní Madesimo, horské městečko a oblíbené lyžařské středisko. Na nejsevernějším a nejvyšším výběžku je údolí zakončeno vesnicí Montespluga, která trůní ve výšce téměř tři tisíce metrů nad mořem. Nejtypičtějšími produkty, které proslavily Campodolcino, jsou bresaola (sušené kořeněné hovězí) a grappa. Pochází odtud pět výrobců grappy v severní Itálii. Téměř každá rodina si vyrábí svou domácí a všechny jsou vynikající. Můžete zde ochutnat různé druhy - grappu modřínovou, se šalvějí, mátovou, s příchutí lesních jahod a mnoho dalších.

Jana Zapletalová

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2259608
DnesDnes512
VčeraVčera685
Tento týdenTento týden1197
Tento měsícTento měsíc15016

Partnerské weby