Panství Windegg se nachází ve vymýceném pruhu lesů mezi obcemi Aistem a Naarnem, patřilo k okrajovým (hraničním) oblastem v majetku hraběte Viléma. Po smrti manželky Engilrade roku 853 panství věnoval biskupovi Erchanfriedovi z kláštera Sv. Emmerana

v Řezně.

Poprvé je listinně panství zvané Windegg uvedeno v roce 1208 v souvislosti s purkrabím Dětřichem z Windekke, který patřil k družině vévody Leopolda VI. a měl pověst velmi slavného rytíře. Po vymření rodu Babenberků získali jejich území Kuenringové, tudíž i hrad a panství Windegg.

V roce 1258 odkázal Albert z Kuenringu Windegg svým bratrům - Leutholdovi a Jindřichovi. Roku 1277 daroval král Rudolf Habsburský jejich majetek opět řezenskému biskupství, čímž všechna příslušná lenní práva získal zpět, protože ty dosud vlastnil český král Přemysl Otakar II. Kuenringové pak museli Rudolfa uznat jako svého nového pána.

Leuthold III. z Kuenringu prodal roku 1354 panství Oldřichu a Eberhardu z Capellenu. Tento rod však již roku 1406 vymřel po meči. Následní držitelé Windeggského panství, mezi nimiž byli vždy členové významným rakouských šlechtických rodin, však podle úmluvy nebydleli na malém a nepohodlném hradu, ale nechávali panství spravovat fojty a purkrabími.

Zabavování majetku protestantů

V následujících letech se majitelé panství často střídali, každopádně v roce 1594 byl hrad ještě dobře vojensky vybaven a byl upraven jako útočiště pro okolní obyvatelstvo. Problém ale byl v tom, že Windegg byl stále řezenským lénem. Proto Jiří Erasmus z Tschernemblu v roce 1605 toto léno vyplatil za 1 500 zlatých a panství získal do přímého vlastnictví. Jako jeden z vůdců protestantských povstalců po bitvě na Bílé hoře (roku 1620) o vše přišel a musel prchnout do Ženevy. V této době sloužil hrad Windegg jeho ženě a dětem jako krátkodobý úkryt a pokladnice.

Císař Ferdinand prodal roku 1622 zabavené panství dolnorakouskému hraběti Leonardu Helfrichu z Meggau. Tomuto člověku se postupně podařilo získat celou třetinu všech zabavených protestantských panství a majetků v Rakousku! Přes jeho dceru získal sňatkem Windegg a Schwertberg roku 1644 hrabě Jindřich Vilém ze Starhembergu. Po jeho úmrtí v roce 1675 panství přešlo na hraběte Jindřicha Lobgotta z Kuefsteinu. Od té doby začal postupný úpadek hradu, který byl poté používán jako „opevněná“ obilná sýpka a obydlí pro nemajetný lid.

O zříceninu se stará spolek dobrovolníků

Hrad nadále chátral a brzy se změnil ve zříceninu. V roce 1899 prodal hrabě Ondřej Thürheim hrady Schwertberg a Windegg své sestře Terezii Leopoldině, jež byla provdána za barona Ludvíka Augusta ze Switteru. V roce 1911 získal koupí tato panství hrabě Alexandr Hoyos, jehož rodu patří dodnes.

V roce 1980 byl založen místními občany, se souhlasem majitele, rakouský hradní spolek na zachování a údržbu Windeggu. Zřícenina je běžně volně přístupná. Od května do října se zde nepravidelně konají výstavy, jakož i místní sešlosti v neděli odpoledne.

Text a foto: Petr Šafránek

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 30 let

Fotografie 0016

2274888
DnesDnes523
VčeraVčera1233
Tento týdenTento týden6299
Tento měsícTento měsíc7137

Partnerské weby