Nedaleko světoznámých Punkevních jeskyní se na skále tyčí zřícenina gotického hradu Blansek. Přestože o něm mnoho lidí neví, je opředen řadou mystérií. Má hluboké, dosud neprobádané, podzemí a v jeho areálu se možná čas od času otevírá  brána do jiného

světa.

Začteme-li se do omšelých stránek starých kronik, dozvíme se, že hrad založil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku už ve druhé polovině 13. století. Měl střežit rozrůstající se majetek církve.

Za husitských válek se Blansek stal opěrným bodem biskupa Jana Železného – mocného odpůrce kališníků. Právě proto se ho husité pokusili v letech 1424 a 1431 dobýt a vypálit. Jejich snaha ovšem vyzněla naprázdno. Ohni však hrdé sídlo přece jen neuniklo. Někdy mezi lety 1440 a 1461 z dosud neznámých příčin vyhořelo a stala se z něho ruina.

V současnosti se z kdysi mocného hradu zachovaly jen žalostné zbytky. To ale neznamená, že starý hrad nemá svým návštěvníkům co nabídnout. Je opředen několika mystérii, na která se podíváme trochu blíže.

Tajemné podzemí

Jednou z nejhroznějších událostí, které v průběhu dějin postihly jižní Moravu, bylo bezpochyby plenění během třicetileté války. Švédští vojáci vypalovali vesnice, kradli a vraždili bez rozdílu muže, ženy i děti. Není proto divu, že se zubožení vesničané snažili ukrýt majetek a především sami sebe.

Podle pověsti, která se v okolí hradu vypravuje dodnes, se v ruinách Blanseku ukrylo obyvatelstvo hned několika přilehlých vesnic. Švédové je tu prý sice hledali, ale nikoho neobjevili. To ale může znamenat jediné. Vesničané byli schováni někde v hlubokých sklepeních, do kterých nájezdníci nenalezli vchod. Pokud má tedy dávná legenda pravdu, musejí někde pod zříceninami existovat neobyčejně rozlehlé podzemní prostory. Jenže kde?

První stopou je už samotný fakt, že se hrad nachází v Moravském krasu. Vždyť podíváme-li se na okolní skály, musí nám okamžitě padnout do očí až neuvěřitelné množství nejrůznějších puklin, závrtů a podobných otvorů vedoucích kamsi do hlubin. Je vysoce pravděpodobné, že stavitelé Blanseku vybudovali hrad na některé z rozlehlých jeskyní, kterou rozšířili do podoby sklepení.

Druhou indicií jsou nálezy, s nimiž se můžeme setkat přímo v ruinách hradu. Na několika místech tu lze narazit na průduchy vedoucí kamsi dolů. V chladných zimních měsících v jejich blízkosti taje sníh. Je to neklamné znamení, že odtud vychází teplý vzduch z podzemních prostor. Kromě toho, pokud v areálu hradu na některých místech silně dupneme, jasně ucítíme dunění pod nohama. Je tedy evidentní, že pod Blansekem se nacházejí rozlehlé podzemní chodby a sklepení, pravděpodobně navazující na nějaký doposud neprozkoumaný jeskynní systém. Kde se ale nachází vstup do těchto utajených prostor a co se v nich ukrývá, to je jednou velkou hádankou.

Záhadné zmizení Toníka

Mýlil by se ale ten, kdo by se domníval, že neobjevené podzemí je jediným mystériem, které obklopuje zříceninu starého Blanseku. V ruinách se totiž dějí i věci, které lze bez nadsázky zařadit mezi paranormální fenomény. Podařilo se nám kontaktovat starého pana Zeithamela, jenž zde koncem 40. let minulého století prožil něco velmi podivného.

Muži bylo v té době přibližně deset let, když se se skupinou kamarádů vypravil v létě na Blansek. Chtěli zde přenocovat. V noci chlapce probudil nepříjemný pocit, cosi se k nim blížilo. Mělo to údajně tvar neohraničené postavy, modře to světélkovalo a zvolna to postupovalo ke skupince kamarádů.

Je pochopitelné, že kluci vyletěli ze zajetí dek a počali zmateně pobíhat sem a tam. Jeden z nich, jakýsi Toník, utekl až k jedné ze skalních stěn a tam se v hrůze přitiskl do vyhloubeného výklenku. V tom okamžiku se prý ale přihodilo něco, co chlapce doslova zmrazilo. Tonda totiž beze stopy zmizel. Znovu se objevil až za rozbřesku. Stál jakoby nic u jedné ze starých hradeb, přihlouple se usmíval a vůbec nechápal, co se děje.

Celá událost pak měla ještě podivnou dohru.

Cestou domů si Toník začal stěžovat na silnou bolest na zádech. Když pak svlékl košili, kamarádi s úžasem zjistili, že tam má veliký puchýř, jakoby ho něco popálilo. Tím ale jeho trápení neskončilo. Po návratu domů Toník onemocněl a několik týdnů ležel  s jakousi podivnou nemocí. Lékař na něm sice nic neobjevil, chlapec byl ale zesláblý, cloumala s ním horečka a nemohl se téměř ani hýbat. Teprve po více než měsíci záhadná slabost odešla.

Zde vyprávění pana Zeithamela končí. Dá se celá příhoda nějak logicky vysvětlit? Toníkovo zmizení, ztráta paměti a koneckonců i rány podobné popáleninám a choroba, připomínající nemoc z ozáření, patří k typickým symptomům průchodu skrze interdimenzionální bránu. Světélkující bytost, kterou chlapci spatřili, pak může být zjevením fantoma, nazývaného mezi záhadology „strážce brány“. V tom případě by se na Blanseku otevíralo čas od času okno do jiné reality…

Blansek tak zůstává místem, které by všichni milovníci záhad neměli jen tak míjet bez povšimnutí.

Text a foto: Vladimír Červinka

Planety radí i varují

Sleva na předplatné

Předplatné Týdeníku SPIRIT

 

E-Shop

Již čtete 25 let

Fotografie 0016

Inzerce týdne

Inzerce aktuální týden

 

 

2204166
DnesDnes456
VčeraVčera499
Tento týdenTento týden3840
Tento měsícTento měsíc13916

Partnerské weby